Tkalcovstvím se v českých zemích zabývali především muži, zatímco ženy vykonávaly jen pomocné práce. Základním nástrojem na tkaní plátna byl ruční tkalcovský stav. Je to poměrně složité zařízení a práce s ním vyžadovala řadu znalostí.

Materiály k výrobě lidového textilu byly len, konopí, vlna, výjimečně hedvábí a od 19. století bavlna. Plátna, valchované vlněné a polovlněné látky zůstávaly většinou v přírodních režných barvách. Vzorovanými textiliemi byly především "kanafas", původně lněný, postupem času celobavlněný, má charakteristické pruhy v základních barvách černobílé a modrobílé, a "činovatě", typické pro Horňácko. Vzory se vytváří jednak použitím textilní vazby, jednak použitím textilních útků.

Na východní Moravě se tkalo podomácky i vlněné plátno na sukno. Sukno se získávalo valchováním v necechovních valchách, budovaných při vodních mlýnech, které nevyžadovaly technologicky složitou činnost. Valcha je založena na volném pádu kladiv, zvedaných palci upevněnými na hřídeli vodního kola. To je menší než kolo mlýnské, a tak se hřídel s palci otáčel rychleji. Do valchy pro hrubé sukno přiváděl valchař horkou vodu s mýdlem nebo se sodou, kladiva ubíjela tkaninu a tím ji zplsťovala. Nakonec se sukno několikrát propláchlo čistou vodou a pomocí kladiv i několik minut ždímalo.