O oblečení dětí a mládeže máme obecně málo informací. Je to dáno i tím, že toto oblečení se nezřídka nosilo až do roztrhání.Tradiční dětské ustrojení nemělo v minulosti tolik variací, jaké vidíme dnes.

Výrazně se od šatů dospělých lišilo především oblečení nejmladších dětí, novorozeňat a batolat. Děti školního věku i dospívající mládež užívaly oděvy podobné krojům starší generace. Bývaly však jednodušší, šité z levnějších látek, méně zdobené a to i pro svátek.

Časté bylo přešívání oblečení starších členů rodiny. Do dětského kroje tak přišla výšivka z maminčiny sváteční zástěry apod. Z materiálů se na dětských šatech pro běžné užití nejvíce objevovalo plátno bílé, barvené i potištěný kreton, kanafas, v zimě flanel, manšestr i další levnější látky. Teprve po odeznění dětského věku dostávaly hlavně kroje slavnostní velmi zdobné formy.

Slavnostní dětské kroje však dostaly i v místě svého zrodu zdobnější styl částo i proto, že to bylo poslední pole tvorby místních švadlen a maminek.

Konečnou fází této miniaturizace bylo i šití krojových panen. Ty s nostalgickou láskou tvořily starší ženy kolem poloviny 20. století, jako vzpomínku na své krojové mládí. Pany pak sloužily více k radosti tvůrkyň než ke hře dětí, jimž byly určeny jako dárky.

Dětské kroje dostaly také novou úlohu ve folklorním hnutí 2. poloviny 20. století. V řadě oblastí se právě díky této potřebě začali odborníci hlouběji zabývat dětským tradičním oblečením.