|
Právní ochrana Lidových tradic a řemesel [ Lidová řemesla a výrobky ]Právní ochrana Lidových tradic a řemesel
V dokumentech UNESCO Pro podporu a rozvoj lidových řemesel a lidové umělecké výroby jako prvků národních kulturních dědictví mají zásadní význam dokumenty UNESCO. Jsou jednak obecné jako například zmíněná Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního bohatství u roku 1972, Doporučení k ochraně tradiční lidové kultury z roku 1989, a zejména Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví, přijatá 32. Generální konferencí UNESCO dne 17. října 2003. Odborníci, kteří připravovali podklady pro formulace uvedených dokumentů vycházeli z poznatků, že lidová řemesla a lidová umělecká výroba jsou důležitou součástí kulturního dědictví každé země, a že dochované znalosti a dovednosti je třeba předávat dalším generacím. Kulturní dědictví jako celek usnadňuje uznání určité národní identity, která má význam pro národní nebo lokální společenství. Zvláštní pozornost si vyžadují zejména proto, že jsou sice zakotvena v minulosti, ale mají význam i pro budoucnost. Lidová kultura obecně, ale lidová řemesla a lidová umělecká výroba zvláště, má kromě svých vnitřních hodnot i hodnoty ekonomické, k nimž je nutné přihlížet, a které mají značný význam zejména pro méně vyspělé země. Zkušenosti z mnoha zemí Evropské Unie z posledních desetiletí ukazují, že lidová řemesla a lidová umělecká výroba potřebují v soudobém světě i právní ochranu nejen z hledisek kulturních, ale i ekonomických. I když na ochranu výrobků lidových řemesel a lidové umělecké výroby neexistují zvláštní zákony, je třeba využívat všechny stávající právní nástroje. V oblasti péče o tradiční řemesla a lidovou uměleckou výrobu je nezbytný soudobý marketing. Bez řízeného marketingu, provázeného osvětou a odbornými studiemi může docházet k poškozování zájmů výrobců například kopírováním výrobků a jejich rozšiřováním ve světových distribučních sítích. Lidoví řemeslníci tak mohou přicházet nejenom o výdělky, které jim náleží, ale mohla by být poškozována jejich určitá práva na duševní vlastnictví. Významným nástrojem pomoci může být v tomto ohledu zejména Dohoda o obchodních aspektech práv na duševní vlastnictví (TRIPS), uvedená v příloze Dohody o zřízení světové obchodní organizace (WTO) z 15. dubna 1994. Uvedené mezinárodní úmluvy a další dokumenty je třeba sledovat v rámci opatření uvnitř jednotlivých států, neboť ochranné známky, design a další náležitosti nemusí platit všeobecně. V České republice jsou práva na duševní vlastnictví, obchodní značky, průmyslový design a další povinnosti podle Pařížské a Bernské úmluvy zajištěny přistoupením České republiky k dohodě TRIPS. Podle této dohody je možné využít její formulace i k ochraně práv svých řemesel nejenom na území České republiky, ale i na území člensdkých států WTO. Zrušením Ústředí lidové umělecké výroby byla zrušena také potřebná infrastruktura, která by účinně zajišťovala registraci všech práv a jejich respektování.V České republice v současné době není vytvořena instituce, která by mohla převzít kolektivní spravování práv lidových výrobců. V Evropské Unii Aplikacemi Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního bohatství (přijaté Generální konferencí UNESCO 3.11.1972 a schválené vládou ČSFR 16.8.1990) se zabýval Evropský parlament 16.1.2001 na základě zprávy členky Výboru pro kulturu, mládež, vzdělání, media a sport, Christine de Veyrac. Rezoluce EP kromě výhrad k Seznamu světového kulturního dědictví, v němž vidí nadměrné zastoupení historických měst a náboženských budov v poměru k ostatním kategoriím, a nadměrné zastoupení křesťanství k poměru k ostatním náboženstvím, upozorňuje na to, že pojem dědictví dostává širší význam, což vede k nutnosti identifikace nových typů, například továrních objektů, strojů, mizejících řemesel či místních receptů. Rezoluce vyzývá členské státy, aby ve spolupráci s Radou Evropy posoudily možnost vypracování systému klasifikace evropského dědictví, který by umožnil identifikovat kulturní, jazyková a přírodní místa evropského významu. Zároveň navrhuje zakládat regionální školící střediska pro ochranu, uchování a podporu tohoto dědictví a zejména podporovat zvyšování povědomí žáků škol o nutnosti uchování tohoto dědictví. Evropský parlament také vyzývá Evropskou komisi, aby zjednodušila spolupráci Rady Evropy a UNESCO, aby mohla být zaujímána společná stanoviska a v rámci školících programů aby věnovala zvláštní pozornost umění a řemeslům. Za tím účelem by měla přijat praktická opatření, která by zajistila uchování a předávání zanikajících odboprných dovedností příštím generacím. Pro zájemce o podrobnější studium uvádím, že uvedená zpráva EP má číslo A5-O382/2000. Při vyhledávání z registru EP je vhodné zvolit http://www.europarl.eu.int/home/default-cs.htm a v části Činnosti zvolit Plenární zasedání, následně Zprávy podle příslušného výboru. V České republice Po zrušení Ústředí lidové umělecké výroby, zřízeného dekretem presidenta republiky č. 110/1945 Sb. a upraveného zákonem č. 56/1957 Sb, se část bývalých pracovníků ÚLUV stala členy Sdružení lidových řemeslníků a výrobců. Toto Sdružení bylo zřízeno v roce 1992 podle zákona č. 83/1990 Sb. a na základě zákona č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání. Podle §73a, odst.1 tohoto zákona stanovila vláda vládním nařízením č. 140/2000 Sb. seznam oboru živností volných a vládním nařízením č. 469/2000 Sb. v příloze č. 4 obsahovou náplň těchto živností. Jedná se o živnosti ohlašovací, pro jejichž provozování živnostenský zákon nevyžaduje prokazování odborné ani jiné způsobilosti. Živnost může provozovat fyzická nebo právnická osoba, splní-li podmínky stanovené v §6 zákona č. 445/1991 Sb. V příloze č. 4 vl. nař. 469/2000 Sb. se tradičních lidových řemesel a lidové umělecké výroby týkají zejména tyto skupiny živností: Skupina 10 textilní vlákna 11 textilní výrobky (mimo oděvy) 14 výšivka, batika, pletené a jiné výrobky 15 výroba brašnářského a sedlářského zboží z kůže 16 výroba obuvi 19 umělecko řemeslné zpracování dřeva 23 vazba knih 31 keramika a porcelán (mimo bižuterii a hračky) 38 kovářství a výroba kovového spotřebního zboží 39 tradiční technologie umělecko řemeslného zpracování kovů 57 výroba hudebních nástrojů 59 výroba hraček včetně textilních panenek 61 výroba bižuterie 62 kartáčnictví a deštnikářství 76 stánkový prodej 108 návrhářská a designérská činnost Údaje o jednotlivých řemeslnících jsou uvedeny v živnostenském rejstříku Podle §60 zákona č. 455/1991 Sb.. Tyto údaje jsou veřejným seznamem, který je přístupný v elektronické podobě na adrese http//rzp.mpo.cz. Fyzické a právnické osoby, provozující živnosti volné, mohou být rovněž členy Hospodářské komory v duchu zákona č.301/1992 Sb. Komora a její regionální úřadovny poskytují poradenské a konzultační služby členům, organizují vzdělávací a propagační činnost a navazují styky s obdobnými komorami v zahraničí. Zřizují a organizují také instituce a zařízení na podporu rozvoje podnikání. Vedle Sdružení lidových řemeslníků a výrobců vznikla také různá samostatná profesní sdružení jako například Sdružení uměleckých kovářů v Brně, Vzdělávací spolek uměleckých řemesel a Svaz drobných řemeslníků a umělců v Praze, nebo Asociace malířek a malířů kraslic v Libotenicích. Zvláštní místo mezi těmito sdruženími zaujímá Rudolfinea, sdružení pro umělecká řemesla se sídlem v Roztokách u Prahy. Po zrušení ÚLUV a jeho Krásných jizeb našli lidoví řemeslníci možnost prodávat své výrobky na tzv. trzích lidových řemesel, které se v devadesátých letech rozšířily ve městech zejména u příležitostí obnovy bývalých "jarmarků", nebo při folklorních festivalech. Vznikly také monotematické trhy, organizované na ekonomickém základě jako například známé hrnčířské trhy v Berouně nebo v Kunštátě. Přínosem v tomto ohledu byl vznik prodejen Manufaktura organizace Český národní podnik, s.r.o. se sídlem v Praze. S rozvojem zájmu veřejnosti o rukodělnou práci vznikly nejrůznější kurzy a lidové konzervatoře, jejichž absolventi mohou získat živnostenská oprávnění v oboru živností volných a oprávnění ke stánkovému prodeji. Při absenci osvěty, zaměřené na hodnocení lidové rukodělné výroby, dochází často k poklesu technologické kázně a výtvarné úrovně některých výrobků. Jde o historicky se vyvíjející specifickou oblast kulturních hodnot, obsahujících i hodnoty ekonomické. Vlivem globálních elektronických informačních sítí, vlivem mezinárodního turismu a s rozvojem tržního hospodářství se oblast tradičních technologií a lidové umělecké výroby stává problémem mezinárodním, jak to ukázala konference UNESCO států střední a východní Evropy v roce 1997 ve Strážnici, konaná pod názvem Zásady ochrany tradiční lidové kultury před nevhodnou komercializací. Na toto téma přijali účastníci konference metodickou studii. V ní se uvádí, že problém komercializace tradiční lidové kultury je na jedné straně diversifikován podle podmínek v jednotlivých zemích, na druhé straně se vlivem globálních elektronických informačních sítí, vlivem turismu a rozvojem tržního hospodářství, stává problémem mezinárodním. V obecné poloze všechny výhody civilizace a vlastně i naše existence jsou založeny na tom, že se učíme prostřednictvím tradic. I všechny snahy národů a národnostních menšin o přežití jsou živeny tradicemi. S růstem vzdělanosti a materiálních jistot roste i touha člověka po poznávání a využívání dosavadních hodnot, vytvořených generacemi, k obohacení jeho současného života. Charakteristickým rysem tohoto procesu je, že zanikající prvky tradic jsou vědomě tezaurovány ve formě nejrůznějších zápisů a dokumentačních fondů a takto vytvářené databáze jsou využívány jako podnět i pro nové kulturní aktivity. V tomto smyslu vláda České republiky přijala usnesení č. 571/2003 Sb. ke Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice. Usnesení navazuje na dosavadní výsledky realizace mezinárodních dokumentů v České republice jako je Doporučení k ochraně tradiční lidové kultury, přijaté Generální konferencí UNESCO v roce 1989, dále Rezoluce Evropského parlamentu ze 16.1.2001, navazující na Úmluvu o ochraně světového kulturního a přírodního bohatství, a další dokumenty. V tomto usnesení formuluje vláda zásady konkrétní realizace uvedených mezinárodních dokumentů České republice. Pověřuje instituce a organizace státní správy a samosprávy upřesnit identifikaci jevů tradiční lidové kultury, dokumentaci jejich stavu a proměn, a vyzývá k vytváření podmínek pro její uchovávání. V souvislosti s těmito úkoly doporučuje hledat možnosti a způsoby jejich prezentace a předávání dalším generacím. V oboru péče o uchovávání a rozvoj lidových řemesel a lidové umělecké výroby se mohou zainteresované organizace opírat o formulace Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví, přijaté Generální konferencí UNESCO 17. října 2003 v Paříži, v níž se zdůrazňuje - vedle jiných jevů - zejména "dovednosti spojené s lidovými řemesly." Pro naplňování této Úmluvy vytváří vl. usnesení 571/2003 Sb. velmi dobré podmínky. SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
UMÍSTĚNÍDALŠÍ INFORMACE: http://www.LidovaRemesla.cz Typ záznamu: Lidová řemesla a výrobky AKTUALIZACE: uživatel č. 372 org. 24, 23.02.2005 v 11:52 hodin součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ® |
|