KROJOVÉ STAVJÁNÍ MÁJE V MATEŘSKÉ ŠKOLCE LANŽHOT

Až donedávna jsem neměla vůbec ponětí, že taková akce existuje. A jak jsem ráda, že tomu tak je. O čem je řeč? O stavjání máje na školním dvoře Mateřské školy v Lanžhotě. V této školce existuje třída "Berušky" jejíž náplní je pomáhat zachování folklóru a místních tradic. V roce 1998 zde proběhlo historicky první stavjání máje. Co je na tom tak zvláštního? "Stavjání" probíhá ve dvou dnech a děti jsou přitom velice zdatnými pomocníky dospělých. Dokonce bych se odvážila tvrdit, že je tomu naopak - dospělí pomáhají dětem.

DEN PRVNÍ
Začalo se kolem druhé hodiny odpoledne. "Děti, pěkně se obujte, oblečte se pracovně, půjdeme strůhat, kopat jámu a chystat na zítřejší stavjání máje." Taková byla slova paní učitelky z Berušek. Děti vyšly na dvůr, kde už na ně čekal stárkův tatínek a dovezená borovička. Paní učitelka rozdala nářadí, děvčatům lopatky, smetáčky, chlapcům poříze ke strouhání máje a rýče. Stárkův tatínek klukům názorně předvedl, jak správně strouhat máju. Zatímco chlapci strouhali, děvčata zametaly ostrouhanou kůru, ti nejmenší se šli klouzat na parník. Dědečkové nachystali lana a hůlky, z nichž se sestaví "šprajce" - podpěry sloužící při zítřejším ručním stavjání máje. Tatínkové pomohli synům odrýt kus trávníku a začali vykopávat a později vyvrtávat jámu, do níž bude mája postavena. V tom všem jim synkové velice zdatně asistovali. Maminky zatím prohlížely vypůjčené kroje, oblékaly dcerky a zkoušely, jak to správně pasuje.

DEN DRUHÝ
Slavností průvod krojovaných dětí vycházel v 15 hod. od školky. Průvod vedl stárkův tatínek, za ním následovali krojovaní šohajé, vprostřed s malým stárkem. Tatínek nesl v ruce bič, na znamení své důležitosti a šohajíky pobízel se slovy "Veseuo chaso" k výskotu a juchání. V průvodě šli i krojované děvčátka. Šlo se průvodem ke stárkovi pro prapor na máju. Maminka oblečená v kroji už průvod netrpělivě vyhlížela ze vrat, v ruce držíc prapor v národních barvách zakončený střapci. Uvítala stárků a krojovaných, pozvala všechny děti do dvora na malé pohoštění. Jak se sluší a patří zanesly tetičky "koláčíčka" i kolemstojícím přihlížejícím. Občerstveni se děti vydaly směrem do školky. Ve školkovém dvoře uvítal stárkův tatínek ještě jednou všechny krojované a zejména pak malého stárka, převzal od synka prapor, který společně s dědečkem uvázali na máju. "Tak, chlapci ke šprajcom," bylo povelem k započetí vlastního stavjání. To se rozumí, že máju nepostavili okamžitě, ale že to nějakou dobu trvalo. Se závěrečným "horé" se chlapci pochytali a začali zpívat "Tá lanžhotská mája tenká, stavjala ju svoboděnka...." Stejným způsobem, kterým za tři dni po nich zazpívá každý Lanžhotčan stavící velkou hodovou máju. V prvním případě máte v očích slzy dojetí, že tradice pokračuje, ve druhém vám běhá mráz po zádech od té velkolepé podívané. Ať už dětem vydrží, nebo nikoliv, láska k folklóru vštěpovaná jim milujícími rodiči, prarodiči, učiteli, pevně věřím tomu, že budou schopni říct, takhle to je správně, protože tak mě to učili už ve školce a najdou se i tací, kteří u krojů a tradic zůstanou.

2.
POJEDEME PRO MÁJU DO ČARSKÉHO HÁJA - Hody v Lanžhotě

Kdo by tu písničku neznal. Generace a generace mladých šohajů si ji zpívají a její věhlas je rozšířen daleko za hranice regionu. O čem to zpívá? O lásce ke koním, podlužáckým krojům, k rodné dědině a symbolu největší události, jaká se kdy stala. O máji a hodech.
Jet pro máju je výhradně mužská záležitost. Proto si budu na vždycky považovat, že jsem se mohla zúčastnit jako pozorovatelka. Šohajé měli sraz ráno, když se dědina probouzela do nového dne, o půl sedmé. Oči ještě na půl zalepené, snídali chlapci na parkovišti před místním úřadem a čekali na "formany s koňma". Jelo se pro pěknou borovici - hodovou máju do Čarského hája, rostoucího na slovenské straně hranic za Brodským. Pěkně tak, jak se patří, se zpěvem na vozech tažených párem silných bujných hřebců. V Brodském před obchodem nás uvítali místní obyvatelé. Zejména starší obyvatelky pospíchaly domů s novinou, že Lanžhotčané jedou pro máju.

Vykopat máju dá pěkně zabrat. Ano, vykopat! I s kořeny, pěkně ručně rýči, sekyrami, popř. heverem. I sem se dostala moderní technika, kterou zastupuje videokamera, fotoaparát, motorová pila, určená k podřezání dvou kusů středních dílů a dvou vršků. Při příchodu k vybrané borovici stárci udají cenu: "Mája důle do 10 hodin - 5 litrů gořalky, do 11 hod. 2 litry a později jen za pulčíka." Potom se sami chopí rýčů a ukážou všem ostatním, jak správně vykopávat máju. Zatímco se chlapci snaží vykopat máju co nejdříve, část z nich vybírá v lese pěkné borovičky určené na májky, část chlapů jde vybrat a porazit stromy určené k dalším částem máje. "Pozor padá!", s tímto výkřikem se kluci rozeběhli na strany. Je to ohlušující rána, když takový strom spadne, jako by celý les v tom jediném žuchnutí vykřikl. Na počest odolávajícímu velikánovi a chlapcům, kteří jej porazili, si šohaji postoupají do kola, pochytají za ramena a společně zazpívají: "Tá lanžhotská mája tenká, stavjala ju svoboděnka. Stavjala ju prohýbá sa, moja milá vydávaj sa............."

Očistit od větví, vytáhnout z lesa, zaházet jamu, naložit a mnoho dalších úkolů čeká na kluky poté co spadne mája. Až teprve, když je mája naložená na vozy mají právo na odpočinek a přísun energie - jídlo. Po takové dřině, jeden určitě nejedl nikdy nic lepšího. Potom na chlapce čeká cesta domů. Pochopitelně za nezbytného zpěvu a vína jedete pomalu krajinou, občas se s strachem díváte na hrabající koně, jestli to pro ně není až příliš těžké břemeno - několik tun. Je to opojný pocit, sedět na voze, zpívat, vnímat vítr ve vlasech, vdechovat vůni pryskyřice a krajiny. Vůni zpocených koní bych nepočítala.

V Brodském se novina roznesla rychlostí blesku, při prvních tónech chlapecké písně se otevírala okna a lidé vycházeli do ulic. Nezbytnou zastávkou byla hospoda, kde stárci poručili a zaplatili to, co slíbili ( 2 l gořalky). Před odchodem si kluci zazpívali a zaskákali hošije. A jelo se domů do Lanžhota. Lanžhotčani nás už netrpělivě vyhlíželi. Celá dědina, stařenky i děti sotva odrostlé se přišli podívat, jak Lanžhotčané dovezli máju. První část hodových příprav byla zdárně dokončena.