Aniž si to uvědomujeme, léta běží a roky nám všem (mladším i starším) poctivě přibývají. Včera třicet, nejednou čtyřicet, padesát a dál ani nedomyslet... Bráníme se a v mysli si svůj věk nepřipouštíme. Je to dobře. Právě tato vlastnost nás totiž dokáže i v těch vyšších věkových "kategoriích" života udržet ve skvělé formě, v dobré náladě a naplněných životním elánem a pohodou. Kde ji čerpáme? Často se říká, že v aktivním přístupu k životu a prací pro děti a mládež.

Taková je trvale také choreografka, organizátorka, autorka a nyní jubilantka Eva Rejšková, která si své krásné a významné životní jubileum určitě připomene v rodinném kruhu i mezi přáteli a kamarády v polovině měsíce srpna.

Kdo by to řekl, že se známe již téměř 35 let. Sblížila nás odbornost, společné cíle i zájmy, blízkost názorová a spolupráce na řadě (řekl bych desítkách) projektů. Byly to především společně realizované folklorní pořady pro řadu festivalů (nejvíce si cením spolupráce na realizaci pořadu zahraničních souborů Bez hranic, za který jsme obdrželi v roce 1993 Cenu MFF Strážnice), cením si krásné spolupráce v redakci časopisu Folklor (do něhož fundovaně, oddaně a pravidelně přispívá od jeho založení), cením a vzpomínám na uspořádání několika běhů tanečních seminářů a v neposlední řadě také na konzultace různých "žhavých" odborných témat jako je např. uvádění folkloru na scéně, činnost folklorních souborů nebo otázky folklorních festivalů.

S manželem Radkem tvoří Eva nerozlučnou dvojici, kterou znají a mají rádi nejen u nás doma, ale v posledních letech především v zahraničí, kam oba každý i rok i opakovaně jako na závažné "misijní cesty" vyjíždějí (to v případě evropských zemí Belgie, Lucemburska, Francie, Švýcarska nebo Německa) nebo odlétají (to zase směrem za Atlantický nebo dokonce Tichý oceán v případě cest na Kubu, do USA, Kanady nebo Japonska). Tam všude manželé Eva a Radek Rejškovi nalezli přátele České republiky a obdivovatele naší lidové kultury a folkloru. Zde již léta šíří to nejlepší povědomí o naší krásné zemi nacházející se v srdci Evropy, tam všude vyučují naše písně a naše tance. Jejich "žáci" zase stále více a častěji nachází cestu do Čech, na Moravu i do Slezska, aby zde navštívili nejen historické a kulturní památky, ale především, aby se v přirozeném prostředí sblížili s naší lidovou kulturou a folklorem.

Po létech jsme se letos setkali na velmi krásné, vstřícné a opět podnětné spolupráci na pořadu Folklorního sdružení ČR pro jubilejní 60. ročník MFF Strážnice. Moji nabídku přijala se svým manželem s radostí a nadšeně doplňovala mé nápady vlastními dramaturgickými i režijními poznámkami. Po předpremiéře v Rožnově na moji žádost přiopravila programové změny; oba jsme se velmi divili, jak stejné máme názory na scénickou a režijní práci. Ve všech připravených a později realizovaných bodech změn programu jsme se shodli. Ve Strážnici se Eva setkala se svými dávnými kamarády a přáteli. Moc ji to potěšilo a dodalo další pohody a dobré nálady. Společně s mužem Radkem jakoby se vrátili o desítky let zpět, do dob, kdy se ve Strážnici aktivně podíleli na tvorbě nejen festivalových koncepcí, ale také jednotlivých pořadů. Její radost, štěstí i pohodu jsem jí ze srdce přál. A přeji jí je i do dalších let. Příznačné je, že Eva Rejšková nemyslí na odpočinek. Má společně s manželem Radkem ještě tolik sil a elánu, že dále mohou vést doma i v zahraničí taneční kurzy, radit vedoucím souborů, připravovat pořady a psát podnětné recenze a zajímavé články. Přitom všem však nezapomíná na vlastní rodinu a na své vnučky. Těm nejraději jako správná babička připravuje domácí obědy, podporuje je ve studiu a věnuje jim všechen svůj volný čas. I v tom skloubení zájmu o práci a rodinu nám může být Eva Rejšková krásným příkladem.

Přeji Evě Rejškové jménem svým i všech jejích přátel a kamarádů ještě hodně radosti při naplňování jejího krásného životního poslání, štěstí v rodinném kruhu, zdraví a pohodová léta po boku manžela Radka.