PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY UVODNI STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA HLAVNÍ STRANA MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ ZLÍNSKÝ KRAJ OLOMOUCKÝ KRAJ JIHOMORAVSKÝ KRAJ PARDUBICKÝ KRAJ KRÁLOVEHRADECKÝ KRAJ LIBERECKÝ KRAJ VYSOČINA PRAHA STREDOČESKÝ KRAJ ÚSTECKÝ KRAJ JIHOČESKÝ KRAJ PLZEŇSKÝ KRAJ KARLOVARSKÝ KRAJ

ENCYKLOPEDIE FoS
Základní informace o FoS ČR
Adresář FoS
Partneři FoS
Folklorní festivaly FoS ČR
Folklorní soubory FoS ČR
Folklorní materiály
Folklorní projekty
Folklor a media
KALENDÁŘ FOLKLORU
Folklorní akce a lidové umění
Festivaly FoS ČR
ZAHRANIČNÍ AKTIVITY FoS
Zahraniční aktivity
Zahraniční festivaly
Výměny a nabídky
Kolečka a půlkolečka
AKTUALITY A ZPRÁVY
Aktuality, novinky, zprávy, ...
Poskytované dotace
Archiv článků
FOLKLOR A TRADICE
Časopis Folklor
Folklor a lidové tradice v ČR
Etnografické členění ČR
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla
Kroje a lidové oblečení
SLUŽBY
Vyhledávací centrum
Pro registrované

Časopis FOLKLOR


DOPORUČUJEME
Zpíváme pro radost
 
 

Malé Zálesí v Portugalsku

DFS Malé Zálesí na zájezdu na folklorních festivalech v Portugalsku
Těsně před začátkem školního roku se Malé Zálesí vrátilo ze čtrnáctidenního zájezdu do Portugalska, země slavných mořeplavců, rybářů a vinařů. Cestou jsme viděli pěkný kus Evropy. Minuli jsme Alpy a italskou Rivieru, projeli jsme jižní Francií, úrodným severním Španělskem, koupali jsme se na plážích Azurového pobřeží i v Atlantickém oceánu.
Pozvání na cestu nám zprostředkovala naše členky, Jarmila, která zde díky projektu Erasmus vystudovala dva semestry na místní univerzitě. Po náročných a složitých přípravách nakonec ve čtvrtek 18. srpna přesně v 8.00 odjelo z Luhačovic od souborového skladu 44 účastníků zájezdu, z toho dvě osoby zralého věku (Marta a Blanka), 14 členů malé skupiny a 29 členů velké skupiny, včetně muziky. Jelo s námi taky 6 půjčených tanečníků (Ivoš, Laďa, Ondra, Vraťa, Tomáš a Staňa) z jiných souborů, jeden půjčený muzikant (kontráš Kuba) a zdravuška Terezka. Vezli nás řidiči Pepa a Jarda. Páni řidiči projevili cestou velký kus odvahy a trpělivosti s naší smečkou a patří jim obdiv za to, že to s námi vydrželi a dovezli nás ve zdraví. Cílem naší cesty byl severozápadní cíp Portugalska, hornatá provincie Minho, nazývaná někdy zahradou Evropy.
V Portugalsku jsme se zúčastnili dvou mezinárodních folklorních festivalů. První festival v městečku Boticas byl spojený s velkou církevní slavností. Jeho organizace byla mírně řečeno chaotická, ale příjemné domácké zázemí ve studentském penzionu a skvělá místní kuchyně zastínily technické nedostatky při vystoupení. V Boticas jsme měli možnost poznat místní tradice včetně velkolepého mariánského procesí s ověnčenými soškami svatých, v čele s bubeníky, desítkami dechových kapel a stovkami dětí i dospělých jak v uniformách nejrůznějších spolků, tak v historických kostýmech. Asi největším zážitkem byli bubeníci, i když mě osobně trochu zklamalo, že většinu z nich tvořily mladé holky v kostýmech mažoretek. Ale rámus dělali pořádný. Největší borci byli čtyři chlapíci v čele průvodu, kteří v chůzi vyhazovali a elegantně chytali paličky, aniž by porušili rytmus. Dunělo to tedy pořádně, slyšeli jsme je už od kostela pod námi a skoro po celou dobu, jak se k nám okruhem celý průvod blížil městečkem. Naskakovala z toho husí kůže. Vzpomněla jsme si na velikonoční bubnování v Zaragoze, kdy prý po mnohahodinovém průvodu už bubeníkům stříká krev z rukou na bílé plátěné oblečení, ale oni v tranzu bubnují pořád dál...
V centru městečka se zachovalo mnoho reliktů tradiční lidové kamenné architektury - pro portugalský sever typický jednopatrový dům s vnějším schodištěm do patra, kamenné vodní mlýny (dočetli jsme se, že v ještě v polovině 19.století jich tady fungovalo 250) a zvláštní sýpky na obilí a kukuřici na kamenných sloupech, připomínající kapličky.
Dětský folklorní soubor Malé Zálesí
Vystoupení v Boticas
Folklorní skupiny, které se účastnily prvního festivalu v Boticas, sem přijely hlavně z okolních měst, ale byli tady i fatimští rodáci z Ameriky. Průvod všech souborů vyzdobenými ulicemi městečka sledovaly davy diváků. Hudebnímu doprovodu dominoval trojdobý rytmus, bubínky a kastaněty, kytary a harmoniky. Více než tradiční hudba, jejíž jednotlivé produkce nám po celodenním poslechu z neznalosti už téměř splývaly, nás zaujala velká pestrost lidových krojů a rekvizit, pracovních i těch slavnostních. Pracovní kroje jsou prosté, v intencích evropského městského ošacení chudších vrstev z počátku dvacátého století, typické jsou pro ně konopné a bavlněné tkaniny místní výroby, dlouhé sukně žen a zvláštní pokrývky hlavy mužů. Velkým archaizmem, který nás zaujal a se kterým jsme se později ještě setkali jak v muzeu, tak na dalším festivalu, je mužská pláštěnka ze slámy, sloužící jako ochrana proti chladu a dešti. Vzhledem ovšem připomíná spíš na Zálesí a jižním Valašsku známou masopustní masku Pohřebenáře - hrachovinou nebo slámou obaleného muže. Slavnostní kroje severního Portugalska jsou bohaté, zdobené výšivkou a zlatými šperky a stejně jako u nás se vyznačují mnoha místními odlišnostmi a zajímavými detaily ve výzdobě. Tkaniny z konopné příze, protkávané vzory z pestrobarevné vlny, které tvoří základ lidových krojů severu, se dodnes vyrábějí tradičním způsobem v rybářském městečku Viana de Castelo. Sem jsme měli původně v plánu zajet, bohužel těsně před naším příjezdem okolí městečka zničil požár, kterých tohoto léta řádilo všude okolo velké množství, malých i větších. Proto jsme se nakonec tomuto místu raději vyhnuli. Asi by to nebyl pěkný pohled. Stačilo, že při pobytu v Boticas jsme jeden den prožili ve zvláštním kouřovém oparu a pořád jsme si ze šatů museli oprašovat popílek, který přivál vítr z okolních kopců.
Večer před odjezdem z Boticas sehráli naši tanečníci a muzikanti přátelské fotbalové utkání proti mladým Portugalcům na hřišti před penzionem, kde jsme byli ubytovaní. Zdejší mládež se tady pravidelně scházela na fotbalovém plácku, který jsme po dny pobytu zabrali pro naše nácviky. Sledovalo je vždycky velké množství místních lidí. Fotbalové utkání nedopadlo pro náš tým zrovna nejlíp, útěchou nám bylo, že Portugalcům k vítězství výrazně pomohli dva naši borci, Jirka s Mirkem, kteří kvůli nedostatečnému počtu domácích hráli za jejich barvy.
V Boticas jsme strávili celkem tři dny Po celou dobu se o nás mateřsky starali a krmili nás opravdovými dobrotami, jak v místě ubytování, tak v útulných venkovských restauracích. Ochutnali jsme tady mnoho druhů masa s rýží, hranolkami i pečeným bramborem, výborné zeleninové krémové polévky, několik druhů typických zákusků a pudinků, ovocné i zeleninové saláty a samozřejmě víno.
Potom jsme se přesunuli do historického města Bragy, střediska provincie Minho. Město Braga založili Římané. Hlavní význam městu však přineslo křesťanství a období rekonquisty. Bylo první katolickou diecézí v Portugalsku a sídlem arcibiskupa. Na rozdíl od celého území směrem na jih nebylo nikdy obsazeno Maury. Jak v jeho centru, tak v blízkém okolí se nachází neuvěřitelné množství kostelů, klášterů a dalších církevních památek. Velké množství z nich jsme měli možnost poznat při celodenním kulturním okruhu, který pro nás připravila místní radnice. Vrcholem kulturního okruhu byla návštěva poutního místa 4 km od Bragy, nazývaného Bon Jezus, vzorové ukázky barokní architektury a urbanizmu. Tady jsme strávili několik hodin, kdy jsme vystoupali po obrovském schodišti s mnoha zastaveními u kapliček s křížovou cestou, kašen se symboly lidských smyslů a barokních sousoší, vyjadřujících ctnosti a neřesti. Kolem chrámu byl krásně opravený park, nad ním jezírko s lodičkami, umělá jeskyně grotta, altány, jízdárna a spousta nádherných zákoutí. Od zábradlí u zahradní restaurace byl výhled na celou Bragu.
Měli jsme zde ale také svoje povinnosti. V prvních dnech pobytu v Braze členové souboru absolvovali dvě vystoupení v domech sociální péče pro seniory a postižené děti. Další tři dny jsme se účastnili festivalových akcí a vystoupení, včetně krojovaného průvodu městem.
Mezinárodní festival se v Braze odehrával na největším historickém náměstí, před kostelem svaté Barbory. Rozsáhlé náměstí lemované kostely, úřady a obchody mělo parkovou úpravu, završenou na jednom konci nádhernými fontánami a vodotrysky. Uprostřed náměstí stálo velké zastřešené a kvalitně ozvučené pódium, oproti našim zvyklostem s židlemi pro diváky umístěnými po stranách. Je to dáno tím, že taneční produkce místních souborů nejsou jedno pohledové, jako většinou u nás, ale tančí se v kruhu. Muzikanti a zpěváci přitom stojí vzadu za tanečníky. Každý večer se zde sešlo velké množství lidí. Zvláštností pro nás bylo, že prostor přímo pod pódiem byl vyhrazen návštěvníkům, kteří ho během programu hojně využívali k vlastním tanečním kreacím. To zpříjemňovalo atmosféru festivalových večerů.
Vystoupení Malého Zálesí zde působilo trochu jako z jiného světa, dá se říci, že exotičtěji, než tance hudebníků afrického původu, kteří vystupovali před námi. Východní melodika naší hudby je úplným protikladem rytmické hudby Portugalců a cimbál pro ně musel být něco jako dinosaurus. Diváci i pořadatelé velice vděčně oceňovali výkony našich muzikantů, tanečníků a zpěváků. Nezvyklé bylo pro ně už to, že naši tanečníci při tanci současně i zpívají. Zvláště závěrečné pásmo na téma "Svatojánské noci" se setkalo s velkým zájmem. Právě město Braga je totiž vyhlášeno bouřlivými oslavami letního slunovratu, kdy se na ulice vyhrnou davy lidí v obřích maskách a všichni se vzájemně tlučou po hlavách paličkami česneku nebo plastovými kladívky. Víc podrobností o tradicích severního Portugalska jsme měli příležitost poznat při návštěvě soukromého muzea, které spravují naši přátelé z folklorního souboru Dr. Goncalo Sampanio. Soubor je vedle radnice jedním z hlavních organizátorů festivalu, stál za naším pozváním do Portugalska a my se těšíme na jeho návštěvu v České republice v příštím roce. Ve velkém domě na náměstí, který si soubor pronajímá, schraňuje pietně sbírky svého zakladatele z doby před sedmdesáti lety, členové se zde schází ke zkouškám ve velkém sále i ke společenským příležitostem v klubovně, mají zde sklad krojů, archív i sbírku hudebních nástrojů.
Ubytování i strava v kasárnách v Braze se vyznačovaly spíše důrazem na kvantitu, než na komfort. To nám ale nemohlo vadit. Hudby, tance a další zábavy jsme měli pořád dost, pro dospělé členy tady byl i neomezený přísun stolního mírně šumivého vína, typického pro oblast Minho. Dvě společenská setkání s účastníky festivalu byla příležitostí jak k seznámení s ostatními soubory, výměně dárků a vzájemné výuce tanců, tak k ochutnání zvláštností portugalské kuchyně. Patří sem hlavně maso, pochoutky z ryb a mořských živočichů. Nejoblíbenějším národním jídlem Portugalců je však ryba, která se sem dováží v obrovském množství až ze severního moře. Je to solená sušená treska, připravovaná na mnoho způsobů. My jsme poznali jeden z nich v kombinaci s bramborem, vajíčky a černými olivami a chutnalo to výborně.
Skoro celý den jsme měli možnost strávit v národním přírodním parku Peneda-Gerés. Pod horskými hřebeny Trás-os-Montes jsme užili na pláži obrovského jezera báječného koupání a dalších vodních atrakcí. Jistým zklamáním bylo naopak pro některé děcka pobřeží Atlantiku, kde nás zaskočila mlha, studený vítr a ledová voda. Ale i takové moře patří k západní Evropě.
Kouzelná zastávka na zpáteční cestě v přímořském městečku Saints Maries de la mer byla krásným rozloučením s naším prázdninovým dobrodružstvím. Letovisko s kamenným kostelíkem z 12. století, ve kterém se každoročně sjíždí na proslulou květnovou slavnost kočovní cikáni z celé Francie, nás okouzlilo svojí atmosférou Provence. Hned vedle pláže stála aréna na býčí zápasy, systém kanálů hostil kolonie plameňáků a na pastvinách kolem města se pásli bílí koně spolu s typickými černými býky.
Bohužel jsme nestihli zajet do městečka Barcelos jen pár kilometrů od Bragy, proslulého jak tradičními čtvrtečními řemeslnickými trhy, tak nepřerušenou výrobou lidové užitkové keramiky, zdobené na červeném podkladu barevnými hlinkami. Tímto nádobím je zásobený celý sever Portugalska a i nám na něm servírovali pochoutky při pobytu Boticas. Z Barcelos také pochází keramická stylizovaná figurka kohouta, která se stala portugalským symbolem. Většina z nás si tuto figurku přivezla s sebou na památku. A samozřejmě taky portské víno jako dárek pro rodinné příslušníky, kteří měli smůlu, a nemohli na tento povedený zájezd jet s námi.

Blanka Petráková, muzeum.luhacovice@seznam.cz

Diskusní fórum čtenářů
(prozatím žádný názor)

Zveřejněno 27.09.2005 v 20:50 hodin

Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
 
FOLKLORNÍ FESTIVALY
FOLKLORNÍ AKCE
TURISTIKA