V mé blízkosti se objevila v době založení Folklorního sdružení v roce 1990. Přiznám se, že do té doby jsem ji příliš (lépe by bylo říci téměř vůbec) neznal a její do té doby velmi bohaté aktivity na poli odborném i v českých národopisných
souborech jsem "odhalil" až následně. Přece jen v 80. a 90. letech minulého století byla vzdálenost mezi Strážnici, kde jsem působil, a Prahou, resp. Čechami, relativně příliš velká.

Po založení Folklorního sdružení v roce 1990 jsme se setkali a více poznali při práci nejen ve výboru sdružení, jehož členkou byla od počátků dlouhá léta. Ještě déle pak působila jako aktivní redaktorka a moje nejbližší spolupracovnice nejprve v bulletinu a pak i v časopise Folklor. Do přípravy a vydávání tohoto významného a pro sdružení důležitého titulu se zapojila hned od počátku, tedy od doby, kdy se budoval první kompaktnější redakční tým a určoval obsah nového periodika. Vycítila, že právě její znalosti a zkušenosti z mnohaleté práce v českých souborech i jejich dobrá znalost jí umožní zpracovat fundované příspěvky, které pečlivě popisovaly a detailně rozebíraly jednotlivá vystoupení a koncerty souborů i pořady festivalů. Články Barbory Čumpelíkové jsou dodnes důležité nejen pro nové období folklorního hnutí, ale také pro činnost souborů i historii Folklorního sdružení. Ve svých příspěvcích dovedla mladým lidem sdělit nejen své ohromné životní zkušenosti a poznatky ze souborové práce, ale také ze setkání se vzácnými osobnostmi a lidmi. Na mysl mi přichází její seriálově pojaté příspěvky o Karlu Plickovi i o mnoha dalších osobnostech české folkloristiky. Před deseti lety nezapomněla na 100. výročí Národopisné výstavy českoslovanské a seriálu článků popisujícím přípravu i průběh této velkolepé "slavnosti" uspořádané v Praze v roce 1895 věnovala několik po sobě jdoucích čísel našeho časopisu. Podobně byl koncipován také cyklus pojednání o výročních i rodinných lidových zvycích a obyčejích, který též na pokračování vycházel v několika ročnících časopisu.

Nejen s jubilantkou, ale také s jejím manželem Janem Čumpelíkem jsme nejednou proseděli řadu hodin diskusemi nejen o významu a smyslu činnosti souborů, ale také o směrování jejich umělecké cesty, zpracování folkloru pro scénu, jakož i o důležitosti a významu jeho autentické předlohy a jejího zachování jako fundamentu pro uměleckou činnost souborů. Barbora Čumpelíková vždy dbala o to, aby její písemná sdělení vedoucím souborů bylo srozumitelná, a aby se z něho dovedli poučit pro svou další práci.

Řízením osudu se naše cesty v druhé polovině minulého roku rozešly. Po smrti manžela Jana opustila z rodinných důvodů redaktorské místo v našem časopise a naše setkání byla v následujícím roce dosti sporadická, spočívající spíše v povzbuzujících slovech útěchy, podpory a porozumění v období svátků a výročí. O to více se těším ze skutečnosti, že Barbora Čumpelíková toto nelehké období svého života dovedla překonat a v poslední době přece jen více nastoupila novou cestu spolupráce v oboru, jemuž se věnovala podstatnou část svého života a který jí byl dán do vínku na počátku její bohaté životní cesty.

Rád bych Barboře Čumpelíkové u příležitosti jejího životního jubilea za celý tým spolupracovníků, kamarádů a přátel poblahopřál a popřál nejen sílu k překonání všech současných životních starostí, ale také zdraví a pohodu pro další práci a pomoc našim souborům.