PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY UVODNI STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA HLAVNÍ STRANA MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ ZLÍNSKÝ KRAJ OLOMOUCKÝ KRAJ JIHOMORAVSKÝ KRAJ PARDUBICKÝ KRAJ KRÁLOVEHRADECKÝ KRAJ LIBERECKÝ KRAJ VYSOČINA PRAHA STREDOČESKÝ KRAJ ÚSTECKÝ KRAJ JIHOČESKÝ KRAJ PLZEŇSKÝ KRAJ KARLOVARSKÝ KRAJ

ENCYKLOPEDIE FoS
Základní informace o FoS ČR
Adresář FoS
Partneři FoS
Folklorní festivaly FoS ČR
Folklorní soubory FoS ČR
Folklorní materiály
Folklorní projekty
Folklor a media
KALENDÁŘ FOLKLORU
Folklorní akce a lidové umění
Festivaly FoS ČR
ZAHRANIČNÍ AKTIVITY FoS
Zahraniční aktivity
Zahraniční festivaly
Výměny a nabídky
Kolečka a půlkolečka
AKTUALITY A ZPRÁVY
Aktuality, novinky, zprávy, ...
Poskytované dotace
Archiv článků
FOLKLOR A TRADICE
Časopis Folklor
Folklor a lidové tradice v ČR
Etnografické členění ČR
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla
Kroje a lidové oblečení
SLUŽBY
Vyhledávací centrum
Pro registrované

Časopis FOLKLOR


DOPORUČUJEME
Zpíváme pro radost
 
 

Vyznání Aleny Wolfové

časopis Folklor č. 6/2006
Probírám se časopisem Folklor, čtu vyznání osobností... a přemýšlím, co koho přivedlo do "folkloristické obce". Kořeny rodného kraje, rodina, vzdělání hudební nebo taneční...
Ale co mne? Má profese právníka s tancem a zpěvem nemá nic společného. Tak nanejvýš se zvláštním druhem divadla. Proč se folklor stal mým světem? Napadá mne odpověď: pro potěšení srdce, pro touhu po kráse a přátelství, pro sklon k bláznivým nápadům. Přemýšlím, kde hledat vlastní kořeny.
Původ. Moje maminka a stařenka pocházely z Moravského Slovácka, z Bílovic u Hradiště. Maminka poznala v Praze tatínka Čecha a zůstala. Obě byly lidové zpěvačky. Neuměly ani notu, neměly hudební vzdělání, ale měly krásný hlas s čistou intonací a schopností zazpívat různé ozdoby. Písničky z Moravy, Čech, staré Prahy, od trampských ohnišť mne provázely půlku života - v radosti, ve smutku, u bělení prádla, skládání uhlí, klepání řízků... Vyrůstala jsem u řeky, v lese, neustále v pohybu. Měla jsem velkou vášeň - tancování. Kdekoli, cokoli. Pro radost z pohybu, z touhy pohybem vyjádřit pocit přinášený hudbou.
Školní léta. V dětství krátce balet a gymnastika v Praze na Palmovce, něco hodin klavíru, něco hodin harmoniky. A hody na Moravě, Moravské plesy v Praze. Folklorní soubor Kytice. V konkurzu jsem v době vysokoškolských studií uspěla, ale jako těhotná jsem zkusila pár zkoušek a konec. V roce 1982 jsem se přestěhovala na Mělník a "objevila" Jarošovce. Přišlo první setkání s organizovanou folklorní činností. Ještě stále "zazpívat si a zatančit si". Bez teoretického zázemí. Učila jsem se techniku. Učila jsem ji spolu s ostatními nové členy. Jezdila jsem na festivaly. Užívala si hobby.
Poznání první. V roce 1995 jsem se stala vedoucí Jarošovců. Již to nebylo jen o zpívání a tancování. Daleko důležitější bylo, kde vzít lidi, kde vzít peníze, jakou cestou jít dál... Začala jsem pátrat, kde má soubor kořeny. Našla jsem ročenky, články, slyšela vyprávění členů. Bylo zajímavé i podnětné sledovat jednotlivé etapy života souboru.
S tím rostla touha vrátit soubor na výsluní. Do podvědomí veřejnosti, v regionu, v republice, v zahraničí... Není to jen o umělecké stránce. Je to i o marketingu. O tom, kdo vizionářsky posune soubor na první příčku svého zájmu. Před zaměstnání, před rodinu. Děkuji zejména mamince a dětem, že žili souborácký život se mnou. Děkuji J. Pospíšilovi. Je především jeho zásluhou, že můj nápad vydat nahrávku Jarošovců a Jarošáčku byl realizován.
Poznání druhé. První valná hromada FoS v roce 1995. Přinesla sílu a poznání, kolik lidí v republice sdílí stejnou vášeň a potýká se se stejnými problémy. Vášeň rostla!
Poznání třetí. Rok 1998 a škola folklorních tradic v Jihlavě. Svým dětem jsem oznámila, že nastupují ke studiu, sama jsem nezůstala jen doprovodem a stala se studentem. Otevření "třinácté" komnaty nebylo naplněno hrůzami, ale krásou a věděním. Moje sebevědomí klesalo, měsíc za měsícem jsem pokorně klopila hlavu, styděla se za svou neznalost a nasakovala jako houba poznání, nové znalosti. B. Čumpelíková a J. Mlíkovská určitě vědí, o čem mluvím.
Poznání čtvrté. Opět rok 1998. Na Mělníku se konala II. zemská přehlídka českých dětských folklorních souborů. Jarošovi byli požádáni o pomoc při zajištění organizačních záležitostí, a mne napadlo spojit akci s dospělým festivalem. Netušila jsem, co čeho padám. Ale podařilo se! A nostalgicky posílám poděkování Jiřímu Pokornému z FoSu.
Poznání páté. V roce 2000, po odchodu z funkce vedoucí souboru Jarošovi, jsem nezavřela svoji vášeň do krabičky s uschlými růžemi. S cílem udržet na Mělníku festival jsem se obrátila na přátele a kamarády a založili jsme sdružení Mělnický vrkoč. V roce 2007 bude festivalu 9 let a já děkuji všem, kteří se do práce se mnou pustili a vydrželi.
A závěrečné poděkování patří Š. Kuželové, která mi umožnila práci s dětmi v Jarošáčku. Dala mi příležitost předávat dál, co jsem se naučila. Neznám větší radost a motivaci, než pocit, že moji radost a vášeň se mnou někdo sdílí. Nejen přátelé, kamarádi, ale snad i ti, které lákám do poznání, která byla otevřena mně. Přeji nám všem, trochu bláznům, ještě trochu sil.
Zveřejněno 08.01.2007 v 23:33 hodin

Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
 
FOLKLORNÍ FESTIVALY
FOLKLORNÍ AKCE
TURISTIKA