Tak a je to tady, naše boršické umělecké těleso Pentla letí do Ruska. Náš historicky první letecký zájezd! Vše je připraveno, sbaleno, nacvičeno, už jen vyslechnout pár rad na cestu od pana Piluši, který s námi tentokrát bohužel nejede, a odjíždíme z Boršic směr Vídeň.

Cestou se zbavujeme několika přebytečných kil navíc, tj. cca 5l vína. V Břeclavi ještě nabíráme vyslance Folklórního sdružení České Republiky, pana Jaroslava Mikundu. Na letiště do Vídně přijíždíme s časovou rezervou, což v našem souboru nebývá zvykem. Dojídáme poslední řízečky od maminky a vzhůru do oblak. Po čtyřhodinovém letu dosedáme na přistávací plochu letiště v Jekatěrinburku, čtvrtého největšího města v Rusku ležícího na středním Urale.

Po drobných problémech s proclením nástrojů, vítáme Rusko po svém - slivovicou. Náš osud svěřujeme do rukou Mariny, organizátorky našeho zájezdu z ruské strany. Po ubytování na hotelu a krátkém odpočinku nás čeká první nezapomenutelný zážitek - ruské obědové menu - bošč se smetanou a pohanka s podivnou masovou směsí. A to ještě nikdo z nás netuší, že pohanka se stane naším denním chlebem.

Po "vydatném" obědě už na nás čekají dvě sličné průvodkyně - "malenkaja bystraja bábuška" Táňa a mladičká půvabná Světlana (její šarm způsobil vážné srdeční problémy minimálně u poloviny pánského osazenstva souboru). S bábuškou Táňou nám začíná desetidenní maratón za historií a kulturou Jekatěrinburku a jeho okolí.

Druhý den ráno nás čeká první vystoupení tzv. prohlížečka, při které režisérka vybírá tance na zahajovací pořad Oslav města a na galakoncert v Kamenném divadle. Nejvíce se líbila Svatba a Zabíjačka, kterou tanečníci nacvičili v ruském jazyce. Jen tak pro zajímavost, toto vystoupení se konalo v sále, ve kterém se ženil Boris Jelcin. Odpoledne vyráží všichni, kromě vedení, na pomyslnou hranici mezi Evropou a Asií. Aleš Kropáč a David Mikula spolu s panem Mikundou se zúčastnili slavnostního přijetí u ministryně kultury Sverdlovské oblasti.

Třetí den dopoledne natáčíme dokument pro místní televizi Věsti Urala. Zdena O., Pavlínka V., Martin G. a David M. poskytují před televizní kamerou rozhovory o naší kultuře a zvycích. Odpovídají také na otázky týkající se Ruska a našich názorů na Rusy. Odpoledne odjíždíme 90 km na sever do městečka Něvjanskoje. Zde navštěvujeme muzeum místních typických řemesel a šplháme na šiknou věž, která je velmi podobná té v Pise.

Večer se někteří z nás věnují poznávání místní kultury z jiného hlediska. Mladší z průvodkyň Světlana nás pozvala mezi své kamarády na jedinou bezpečnou zdejší diskotéku.
Následující den trávíme poznáváním Jekatěrinburku. Od naší hyperaktivní bábušky Táni se dovídáme důležité informace o městě - Jekatěrinburk je hlavní město Sverdlovské oblasti ležící ve střední části pohoří Ural a je domovem asi 1.4 milionu obyvatel. V paměti každého z nás určitě zůstane místo zavraždění carské rodiny Romanovců v centru města, kde nyní stojí pravoslavný chrám. Jinak jsme navštívili spoustu muzeí a dalších zajímavých míst.

Dvě důležitá vystoupení nás čekají pátý den. První se představujeme na úvodním koncertu právě probíhajících Oslav města a poté na galakoncertu předávání významných cen Dcera Ruska v Kamenném divadle města Jekatěrinburk. Na reakcích diváků bylo poznat, že naše tanečnické a muzikantské umění je velmi zaujalo.

Šestý den se naším cílem stává vesnička Nižná, vzdálená asi 180km od Jekatěrinburku. Zde se každoročně koná v místním skanzenu festival místních folklórních souborů. Staré dřevěnice, hospodské stavení a kapličky, typické pro střední Ural, se staly vhodným prostředím i pro naše vystoupení. Tanečníci dokonce tančili s takovou vervou a chutí, že vystoupení končí prokopnutým jevištěm.

Další den navštěvujeme Ganinu jamu, místo, kam byla odvezena mrtvá těla popravené carské rodiny, zde byla rozřezána, polita kyselinou a spálena... dost morbidní představa... V pozdějších letech zde byl na památku této události vystavěn komplex osmi pravoslavných chrámu ve stylu tradiční pravoslavné architektury. Odpoledne využíváme k nákupu dárků a suvenýrů. Nebyl v souboru snad nikdo, kdo by domů nekoupil tradiční vodku. Večer pak proběhla nezbytná degustace tohoto typického ruského moku.

Hlavní událost osmého dne nemá překvapivě s Ruskem nic společného. Dovídáme se o záplavách v Boršicích a tak doposud dobrá nálada poněkud upadá a všichni žhaví mobily, aby se dozvěděli podrobnosti.

Ve stínu těchto událostí pak zůstává návštěva vedoucích na českém konzulátu. Byli jsme velmi mile překvapeni jaký význam je přikládán naší návštěvě z hlediska vztahů České Republiky a Ruské Federace a spolupráce českých a ruských firem.

Předposlední den trávíme relaxací a dalším poznáváním města. David Mikula byl pozván na zkoušku místní dětské filharmonie (to je něco jako profesionální ZUŠ), aby odborně posoudil jejich taneční číslo vycházející z českého obkročáku. Potěšilo nás, že i tak daleko od naší rodné vlasti mají lidé, ale hlavně děti, zájem se učit české a moravské tance. Odpočinkový den završujeme saunováním v ruském stylu.

To nejlepší na konec. Poslední den jedeme 250 km na severovýchod do městečka Irbit, tato cesta je opravdovou třešničkou na dortu našeho cestování po matičce Rusi. A navíc ta zima! Zde se poprvé potvrdilo rčení "zima jako v Rusku". Po celou dobu pobytu jsme totiž zažívali třicetistupňová vedra. A tady najednou... Na irbitském jarmarku lidových řemesel ukazujeme vše, co jsme si pro ruského diváka připravili. Poděkováním za naše vystoupení je výborný oběd, prohlídka muzea motocyklů (vyrábí se zde i u nás známé motorky Ural) a galerie. Bohužel, tyto slasti nevychutnáváme plnými doušky, protože každý z nás je už ve svých myšlenkách na cestě domů.

Po příjezdu do Jekatěrinburku balíme v rychlosti kroje a nástroje, pak následuje rozloučení a pár posledních fotek a hurá na letiště. Asi za deset hodin přijíždíme do našich milovaných Boršic.
Co říci závěrem? Snad jen poděkovat Ministerstvu Kultury ČR, Folklornímu sdružení ČR, firmě Rogat a dalším sponzorům, bez kterých bychom tento velmi vydařený zájezd nemohli zažít. Věříme, že jsme náš region a celou Českou Republiku reprezentovali se ctí.

[Editace článku: Luděk Šorm] Přehled návštěvnosti