Přijměte, prosím, srdečné pozvání na nivnický koncert ZPÍVÁNÍ V KRAJINĚ KOMENSKÉHO, který se uskuteční v sobotu 16. února 2008 v Nivnici v 18:00 v sále Beseda.

Součástí koncertu bude i křest CD-ROMu NIVNICKÉ SEDLCKÉ.

Účinkují: MLADÍ BURČÁCI z Míkovic
ĽH spevácka skupina ROSENKA z Košarísk u Myjavy
Muzika STRUNKY z Olomouce
Mužský sbor ROVINA z Olomouce
DFS HOLÚBEK z Uherského Brodu
d NIVNI

Přítomna bude i Česká televize, která bude natáčet o multimediálním projektu Nivnické sedlcké další díl Folkloriky.

Povídání o CD-ROMu Nivnické sedlcké
Článek vyšel v Malovaném kraji v lednu 2008

Zanedlouho, v sobotu 16. února 2008, bude v nivnickém sále Beseda na tradičním folklorním koncertu Zpívání a o zpívání pokřtěn CD-ROM Nivnické sedlcké. Jde tedy o CD, jež po vložení do přehrávače hraje písně zpívané v obci k párovému tanci sedlcká. Na počítači je pak možno se kromě hudby seznámit též s videosekvencemi zachycujícími zmíněný tanec a nechybí pochopitelně ani notové záznamy a slova ke všem písním. Dětem, mladým lidem i jejich rodičům a prarodičům se tak do rukou dostane ucelený repertoár k sedlckým z jedné jediné obce Slovácka. Proč?

V současné době se folklorismus u nás dostal do fáze, kdy už prakticky nemůže čerpat z přímých znalostí a zkušeností nositelů tradic. Překotná modernizace vesnice a změna životního stylu neumožnila kvalitní a úplné předání prastarých rituálů. Návštěvou řady tanečních zábav, besed u cimbálů, festivalů a postáváním mezi zpívajícími a tančícími lidmi pozoruji rok od roku plíživý trend unifikace a zjednodušení. Především mladí lidé toho o písních, které zpívají, vědí stále méně. Klidně při tanci před muzikou smíchají k sobě do jednoho sledu písničky hradišťské, kopaničářské, horňácké i brodské. Řada primášů cimbálových muzik si stěžuje, že úroveň zpěváků klesá. A nejhorší je, že mizí pestrost. Znalosti nápěvů a slov se podstatně zužují. U muzik se stále omílají tytéž písničky či série písní. Na besedách u cimbálu se tančí pořád dokola tance jen z některých obcí a oblastí, mnohé další jsou opomíjeny a prakticky už zapomenuty...

Na druhou stranu je jen dobře, že mladých lidí přichází k těmto besedám stále dost. Je patrné, že mnoho z nich, hlavně ve věku 14 až 20 let, je tradiční lidovou kulturou, tancem a zpěvem uchváceno. Mají velkou touhu a hlad po informacích. Hledají, učí se tance z různých regionů, zjišťují si údaje o krojích.

Jaké mají možnosti? Přirozený přenos napodobováním a odezíráním se už konat nemůže. Folklorní soubory se věnují především nácviku choreografií pro pódium. Mnohé cenné informace leží ukryty v depozitářích muzeí a etnografických ústavů. Tam ovšem zavítá jen zlomek zapálených. Didaktické materiály chybí.

Zřejmě nechceme vidět ten hlad mládeže po informacích nebo ho nedokážeme ukojit. Tak docilujeme faktu, že mladí ustrnou a nakonec se spokojí s jakýmsi folkloristickým "mišmašem", který si pak s sebou nesou dále do života.

Výše uvedený projekt si klade za cíl vyjít mladým lidem vstříc, a to na úrovni současných technických možností. Snaží se jim předložit jeden uceleně zpracovaný sedlcký tanec. Konkrétně z Nivnice, z oblasti uherskobrodského Dolňácka.

Když jsme přemýšleli, jak nivnické sedlcké nahrát, rozhodovali jsme se mezi několika variantami. Nakonec jsme zavrhli nápad dát dohromady nejlepší mladé zpěváky, které na Brodsku a Hradišťsku známe. Přiklonili jsme se k autentičnosti a nechali jsme zpívat lidi, kteří pochází z Nivnice a jejího nejbližšího okolí. Výsledkem je syrová nahrávka plná neškolených a místy ještě i nevyzpívaných hlasů. Je z ní však cítit genius loci. A máme za to, že tak by to mělo být. Vesnickou komunitu netvořili jen vynikající zpěváci a bavit se chtěli všichni.

Přenos hodnot naší tradiční lidové kultury se na začátku nového tisíciletí neodehrává, ve velké většině momentů, přirozenou cestou mezi rodiči a dětmi v rodinném kruhu. Odpovědnost za uchování zvyklostí je stále více přenášena na vedoucí folklorních souborů, instituce a dokonce i na učitele. Není to dobře, ale je jde o realitu přelomu 20. a 21. století.

Rodiče vědí, nebo intuitivně tuší, že osobní kontakt s dítětem, čas strávený ve společné komunikaci, včetně estetické, má mimořádný efekt pro zdravou rodinnou atmosféru, pro mravní výchovu i věcné poznávání, pro rozvoj mnohotvárné tvořivosti dětí, jejich fantazie a imaginace. V současné době ovšem rodiče se svými potomky tráví času málo, málo s nimi hovoří a ještě méně doma zpívají nebo muzicírují. Najít si na sebe denně nějakou tu hodinu a vzájemně si patřit stojí více a více námahy a je nutno překonat řadu objektivních překážek. Změna životního stylu, vliv většího pracovního vytížení, jakož i nutnost dojíždět daleko za prací způsobuje, že mnoho rodičů, i kdyby sebevíc chtělo, vlastní děti třeba i několik dní v týdnu nevidí.

Ale jsou tu též subjektivní překážky. Totiž i rodiče, kteří si čas na hru se svými syny a dcerami najdou, narazí na problémy. Vždyť aktivita dospělého závisí na jeho úrovni znalostí textů (říkadel, básniček, pohádek, písniček...), jejich paměťového zvládání, výběru, způsobu reprodukce...

A právě zde bychom mohli vidět nové, další pole působnosti dětských folklorních souborů a základních škol v naší společnosti, která se ocitla v nových socio - ekonomických poměrech.

Je na čase, aby rodiče netvořili dětem (např. těm v souborech) jenom jakési hmotné, materiální zázemí - tj. udržovali kroje, balili svačiny na vystoupení a občas udělali dozor při zájezdu, ale aby vedoucí uvedených kolektivů a učitelé základních škol byli rodičům nápomocni v poskytování "našého know how". Tak se totiž poklad moravské a české ústní lidové slovesnosti dostane dříve než na pódia a folklorní festivaly v prvé řadě zpět do rodin a bude využit pro ty nejhezčí chvilky, jež spolu rodiče a děti mohou prožívat.

Ochota ke hře je u dítěte přítomna stále, stejně jako touha mít rodiče na dosah, přání zažít či uslyšet něco nového, stejně jako chuť donekonečna opakovat prožité a slyšené, to, co mu přináší libost, od jednoduchého rytmizovaného říkadla až po pohádku. Příznačné je jeho lpění na přesném znění podávaného textu, opravování, doplňování, dotazování, samostatné reprodukování, vymýšlení a variování, pohybové kreace i vstupování do rolí. V onom ohledu funkci rodiny nemůže zastoupit ani nejlepší vedoucí folklorního souboru ani nejlepší učitel základní školy.

Cílem multimediálního projektu Nivnické sedlcké je tedy oživit a vracet ústní lidovou slovesnost - v tomto případě taneční písně a tanec - z archívů a zpěvníků zpět na místa, kam vždy náležela, tzn. do rodiny. Dát rodičům do rukou písňový a taneční materiál, který patří do jejich krajiny. Pozornost je zde však obrácena rovněž k hlubšímu vzdělávání a výchově dětí a mládeže v dětských folklorních souborech a přáním zůstává, aby si CD-ROM našel cestu předně do nivnických rodin a dále doputoval především k dětským a mládežnickým národopisným kolektivům na Uherskobrodsku. Jeho další šíření kopírováním je doporučeno, ba přímo se předpokládá...

Naším tajným přáním v druhém plánu je, aby se zmíněný projekt stal prvním z řady následujících, aby vyvolal vznik podobných záměrů v dalších obcích nejen na Slovácku, ale v celé České republice. Záměrně navazujeme na vynikající videoprogram Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici, a sice Lidové tance z Čech, Moravy a Slezska. V neposlední řadě doufáme, že tímto projektem z Nivnice malinko pomáháme naší lidové kultuře vykročit do 21. století, do světa globalizace.

CR-ROM jsme už předali do nivnických rodin v sobotu 2. února při fašankové obchůzce po Nivnici. Písně se tak symbolicky vrátily do domácností, ze kterých se kdysi dostaly do zpěvníků. Po křtu v sobotu 16.2. CD-ROM NIVNICKÉ SEDLKÉ poskytneme, opět zdarma, i všem okolním souborům a školám.

Česká televize - zlínské zpravodajství - právě natočilo děti v Bánově plus záběry u nás doma v Nivnici vztahující se k CD-ROMu Nivnické sedlcké.
Aktuálně 16.2.2008
Zdravím z Nivnice.
Seděli jsme se ženou a dětmi včera večer u UDÁLOSTÍ České televize a velmi příjemně se u reportáže z Nivnice, která šla v regionech po hlavních zprávách, pobavili.
Pak jsem vyrazil na zkúšku Nivničky do sálu Beseda, kde jsme dokončovali přípravy na dnešní křest. A čekalo mě tam překvapení. Prý to byli všichni dospěláci Nivničky sledovat společně u Krchňáčkú v obýváku. Ale byli zklamaní a televizi to nebylo. Vůbec mně nevěřili, že jsem to viděl. Až se vysvětlilo, že já jsem to sledoval přes satelit na ČT24 a oni na klasické ČT1 přes anténu. Tak to vypadá, že v ludé Čechách to viděli (psali nám z Jindřichova Hradce apod.), ale na Moravě, a hlavně tady okolo Nivnice, to ludé neviděli. Škoda.

[Editace článku: Luděk Šorm] Přehled návštěvnosti