Od první návštěvy moravských lázní pod jeho vedením v rámci tzv. učitelských Exodů mně bylo jasné, že v okolí Luhačovic je co pozorovat a že Luhačovice mají bohatou folklorní tradici. Upřímně řečeno mě po revoluci vůbec nepřekvapilo, když jsem se dozvěděla o vzniku folklorního festivalu. Nepřekvapilo mě také, že jeho inspirátorkou a duší se stala paní Věra Haluzová. Po léta jsem navštěvovala její přednášky, které u mnohých posluchačů - k lidovým tradicím indiferentních - zažehly zájem o tuto, pro ně dříve nepoznanou oblast. Poznala jsem její vitalitu, houževnatost a kompetentnost, tedy vlastnosti, jež jí pomohly prosadit myšlenku moravským lázním velmi prospěšnou, myšlenku, jež našla své uskutečnění v roce 2002 již podesáté v podobě jubilejního ročníku dětského folklorního festivalu.

Žádný festival se však nerodí jen ze zbožného přání. Bylo by nemožné cokoliv prosadit bez vstřícnosti institucí a obětavé práce organizátorů i vedoucích všech dosud zúčastněných souborů. Kdo všechno pomohl a pomáhá festivalu k životu, o tom se můžeme dočíst ve výpravném a informacemi bohatě opatřeném bulletinu, jehož grafická podoba je výsledkem práce dr. Františka Synka, k němuž se též jako k autoru textové části přidružili dr. Jiří Pokorný a vedoucí jednotlivých souborů. Vznikl tak půvabně vyhlížející průvodce již deset let trvající událostí, jež v zářijovém víkendu obohacuje kulturní život jak lázeňských hostů, tak i domácích obyvatel.
S podobným přehledem, mapujícím desetiletou historii, se konzumenti "pitných kúr" mohli seznámit v hale Vincentky, a sice formou výstavy, jež podobně jako zmíněný bulletin zpřehledňuje tematické zaměření jednotlivých ročníků. Mezi autory a režiséry se opět objevují jména Věry Haluzové, Františka Synka, Jany Grabcové a Jiřího Pittera, mezi organizátory jméno Zdeňka Pšenicy, Bohuslava Krajíčka, Františka Synka a Jiřího Pokorného. Za deset let se podařilo udržet specifika, která festival dostal v roce 1992 do vínku a která dnes vytvářejí jeho jedinečný a neopakovatelný profil: jedná se o mezinárodní festival dětských souborů, jehož evropskou prioritou je tematická ucelenost hlavních pořadů. Ty jsou vždy přísně komponované, spojené leitmotivem, živě reagujícím na aktuální otázky výchovy, společenského a politického života, jež mají vážný dopad na život dětí v celém evropském kontextu.

Jen stěží dokážu odhadnout, kolik dětí během této doby prošlo onou vzrušující a zároveň poučnou cestou poznání, na niž se vydaly spolu s hudebním skladatelem a sběratelem folkloru Leošem Janáčkem, univerzitním profesorem, pozlovickým rodákem Antonínem Václavíkem, se svými rodiči a prarodiči, cestou, na níž se naučily naslouchat přírodě, kráse lidské řeči, zpěvu a tanci, porozumět životu zvířat a vnímat tak ritualizovaný koloběh života, vytvářejícího to, čemu se říká tradice. Zároveň se však naučily poznávat a respektovat i "ty druhé", tedy vrstevníky, přijíždějící z různých koutů našeho kontinentu. Právě tomuto cíli - pluralitě kulturních tradic, dnešním módním slovem označované jako multikulturalismus, byl věnován desátý jubilejní ročník pod názvem Dítě a tradice s vysvětlujícím podtitulkem "uvědomělé a cílené udržování lidových tradic od nejútlejšího věku v projevu slovním, herním, zpěvním a hudebním, tradice jako prostředek k spolupráci mezi národy" se v průvodu městem a následném hlavním pořadu v sobotu 14. září představily na Lázeňském náměstí soubory Ratolesť z Detvy a Uhrovčánek z Uhrovce (Slovensko), Kupole z litevské Silauliai, Równica z polské Ustroně, Mousikochoreutikos z řecké Alexandraidy, z tuzemských souborů pak Jarošáček (Mělník), Malá Jasénka (Vsetín), Malá Ondřejnica (Stará Ves nad Ondřejnicí), Malý Mánes a Valentýnek (Prostějov), Veličánek (Velká nad Veličkou) spolu se skupinou dětí z Kuželova, Malé Zálesí (Luhačovice), Olšavěnka (Uherský Brod), Slavičánek (Slavičín), Ovečky (Valašské Meziříčí), (Valašské Klobouky). Mezi dětmi jako pamětník na pódium zavítal i legendární primáš Zdeněk Kašpar; naopak pro nemoc se festivalu nemohl zúčastnit František Okénka. Bohatě navštívený a ze stran lázeňských hostů se zájmem sledovaný pořad byl umocněn krásou letního počasí, které si však následující den vybralo svou daň v podobě vydatného přeháňkového deště.

I když každý festival kulminuje svým hlavním pořadem, bylo by chybou nezmínit se o sérii pátečních výchovných koncertů, jež proběhly v lázeňském Domě kultury Elektra, část pak v sokolovně nedalekého Slavičína. Slavičín byl v tomto případě oním druhým partnerským městem (třetím spolupořadatelským místem byl Uherský Brod), které poskytlo mladým interpretům další možnosti důstojné prezentace. Týž večer hostilo luhačovické Lázeňské divadlo vítěze celostátní soutěže Zpěváčci 2001 a 2002 v druhém Koncertu vítězů, doprovázeným mladou cimbálovou muzikou Cifra. Téměř dvě desítky zdravých, svěžích, špatnou pěveckou metodikou nezkažených hlasů dává tušit, kam sáhnout při hledání nových talentů, ať se jedná o jakýkoliv pěvecký žánr včetně opery. Není náhodou, že velkým podporovatelem těchto snah se stal i sólista Národního divadla v Bratislavě Peter Dvorský, s nímž a s jeho častou partnerkou Evou Urbanovou měli vítězní "zpěváčci" čest vystoupit následující týden v Praze.

Luhačovické babí léto své účastníky sice v neděli odpoledne pozlobilo deštěm, nicméně alespoň na chvíli se opět rozklenula slunečná obloha, pod níž si děti, neohroženě a s notnou dávkou temperamentu skákající přes kaluže, mohly říci své "na shledanou za rok v Luhačovicích".

[Editace článku: správce systému] Přehled návštěvnosti