S lidovou písní jsem se seznámila určitě hned po svém narození. Teď vlastně po šedesáti letech by byl čas k bilancování. Měla jsem to štěstí, že jsem si mohla zazpívat a seznámit se s celou řadou dnes už legend, jako byly Boženka Šebetovská, Jarmila Šuláková, Jožka Severin, Luboš a Dušan Holí, manželé Vavrysovi, Věra Příkazská, Darinka Laštiaková, Anička Hulejová, Mária Mačošková, Milan Križo, Zdena Hovorková, Jožka Černý a mnoho dalších, ale také snad se všemi primášskými legendami, počínaje Jožkou Kubíkem, Slávkem Volavým, Jaroslavem Staňkem, dále pak Bohouškem Smejkalem, Jindřichem Hovorkou, Bohdanem Warchalem nebo s pány Plickou a Firkušným. Byla to celá řada krásných lidí, se kterými bych se určitě minula, kdybych se nepotkala s lidovou písní.
Kdysi se moje dcera Helenka ptala, jak jsme se my dvě seznámily? Já na to, že jsem si ji vybrala v nemocnici a Helenka řekla, že to bylo štěstí. Takže mohu jen dodat, že to moje seznámení s lidovou písničkou bylo také takové štěstí.
Provází mne celým životem a byla vždy přirozenou sou­částí všeho dění na vesnici. Je pravda, že od té doby se mnohé změnilo. V dnešní uspěchané době si lidé nenajdou čas na zpívání, ale raději si pustí televizi či rádio. Tak, jak básně nerecitujeme pořád a všude, i zpívání lidové písně se stává slavnostní událostí.
Pro mne je to vždy velká radost a potěšení.

[Editace článku: uživatel č. 372] Přehled návštěvnosti