PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY UVODNI STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA HLAVNÍ STRANA MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ ZLÍNSKÝ KRAJ OLOMOUCKÝ KRAJ JIHOMORAVSKÝ KRAJ PARDUBICKÝ KRAJ KRÁLOVEHRADECKÝ KRAJ LIBERECKÝ KRAJ VYSOČINA PRAHA STREDOČESKÝ KRAJ ÚSTECKÝ KRAJ JIHOČESKÝ KRAJ PLZEŇSKÝ KRAJ KARLOVARSKÝ KRAJ

ENCYKLOPEDIE FoS
Základní informace o FoS ČR
Adresář FoS
Partneři FoS
Folklorní festivaly FoS ČR
Folklorní soubory FoS ČR
Folklorní materiály
Folklorní projekty
Folklor a media
KALENDÁŘ FOLKLORU
Folklorní akce a lidové umění
Festivaly FoS ČR
ZAHRANIČNÍ AKTIVITY FoS
Zahraniční aktivity
Zahraniční festivaly
Výměny a nabídky
Kolečka a půlkolečka
AKTUALITY A ZPRÁVY
Aktuality, novinky, zprávy, ...
Poskytované dotace
Archiv článků
FOLKLOR A TRADICE
Časopis Folklor
Folklor a lidové tradice v ČR
Etnografické členění ČR
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla
Kroje a lidové oblečení
SLUŽBY
Vyhledávací centrum
Pro registrované

Časopis FOLKLOR


DOPORUČUJEME
Zpíváme pro radost
 
 

Ohlédnutí za fašankem ve Strání

...nedělní košt slivovice jsem oželela. Neměla jsem k ruce řidiče a jen se dívat a nekoštovat, to mě zase až tolik nelákalo.
...nedělní košt slivovice jsem oželela. Neměla jsem k ruce řidiče a jen se dívat a nekoštovat, to mě zase až tolik nelákalo. Navíc jsem při křtu Holcmanovy knihy O slivovici na Tři krále ve Zlíně, byla mnohokrát nucena čelit podezřívavým pohledům. Ženská a pije ráda slivovici? Klíčí ve mně sice podezření, že na fašanku ve Strání by si nikdo nedovolil divit se ničemu, leč zůstala jsem doma.
Pondělní podvečer trávím už ve straňanské Dvoraně přiléhající k místnímu kostelu i hřbitovu. Promítají se tu videofilmy z regionu. Sálek, často sloužící k pohřebním trachtám, je nyní útulně zaplněn. Většina příchozích ochotně platí dobrovolné vstupné. Přítomny nejsou zdaleka jen tetičky, co nemají nic na práci. Sedí zde řada mladých lidí. Děvčata, soudě podle jejich oblečení, považovala dokonce tuto akci za společenskou událost. Střihový pořad z předcházejících patnácti ročníků fašančárského festivalu, poměrně čerstvé záběry z posledního Silvestra na moravsko-slovenském pomezí Bílých Karpat, něco o Vlastě Grycové ... všechny záběry jsou provázeny drobným šumem a mručením přítomných. Někteří se podivují, jiní radují, ostatní trošku stydí, protože nejsou uvyklí dívat se na sebe ve filmu. Atmosféra veskrze příjemná. Jen ojediněle se odchází před úplným koncem. Dědictví otců zachovej nám Pane stojí velkými písmeny nad jevištěm, kde je umístěna velkoplošná obrazovka. Jak by tedy bylo možno odejít. Videoprojekce trvala bezmála pět hodin.

A v úterý buďte doma, přijdeme vás navštívit! slyším ve Strání od pátečního večera již poněkolikáté. Znovu mne zamrzí, že přespolních se tato výzva netýká. Toužím BÝT PŘI TOM !

Touhu i netrpělivé očekávání fašankového dění nečekaně rychle a důsledně přenáším i na svoji východočeskou kamarádku Alenu. Nabízím služby svého stařičkého automobilu a jedeme. Rozlehlé vesnice, Strání i Květná, jsou liduprázdné. Alena je trochu zklamaná. Ale jen do chvíle, kdy pod omamnou září světla v prodejně skla (kde se zpočátku bála i dýchat, aby neponičila tu skleněnou, blyštící se a v nespočetných zrcadlech se odrážející krásu), prožila vřelost přijetí, podšablový tanec nejmladších fašančárů přímo mezi vitrínkami s půvabnými skleničkami, nákup fléten i misek na šampaňské pro sebe domů a štědré pohoštění i vyprávění obsluhující děvčice, ve které poznáváme konferenciérku pátečního galavečera. Kamarádka zjišťuje, že fakt je ta slivovica dobrá.
Auto odstavujeme před straňanským Zámečkem, jehož rozlehlé parkoviště nás přitahuje ze dvou důvodů. Bude snadno k doptání, pokud bychom cestou po místních hospodách, vedenou v očekávání setkání s fašančáry, ztratily orientaci, a snad tady do auta nic nenarazí, aby nebyl zmarněn nákup úchvatného květňanského skla.
Slunečné odpoledne se rychle proměnilo v chladný podvečer, a tak se bez většího váhání zhluboka nadechujeme a ponořujeme do tepla, dýmu a atmosféry očekávání ve Sklípku. Červené víno, naložený hermelín, mladá hovorná děvčata u našeho stolu, lehce otrávení pracovníci brodského Muzea naproti. Vedlejší stůl je obsazen nezúčastněnými hráči karet, u vstupu hlídkuje nejnetrpělivější část osazenstva hospody. Místní chlapi, kteří na obchůzku nechodí, ale už, už by chtěli zpívat, tancovat ...
První vstup zajišťuje skupina fašančárů nanejvýš -náctiletých. Alena je obdivně obhlíží. Má doma stejně mladé syny a ti nechtějí absolvovat ani velikonoční koledu. Tam u nich. Já cítím radost, že tady se mladí k tradici znají, ale také únavu jejich hlasů i pohybových projevů. Horenka, hora, zelená hora ... zní víc jako nářek než lákavé volání, pod šable odtancují bez zaváhání, ale dalece radostněji než tanec přijímají nabízená místa u stolu. Myslím, že dobře míněné rady starousedlíků ohledně vylepšení výstupu na příští rok, vůbec nevnímají. Rozhodně je nekomentují.

Aleně září oči. To je paráda! Moc její chvalozpěvy neslyším, protože vstupují -cetiletí fašančári. Berou nás do kola, zpívám spolu s hospodou a paní hospodskou, která už projevovala obavy: Estli negdo dorazí, dyž toho měli tak moc! Další kalíšek vavřince pije už Alenka na klíně fašančára, co jeho předkové pocházejí z východních Čech, a děkuje mi, že jsme ze Sklípku neodešly, o což se ona jednu chvíli snažila.

A někdy po 20. hodině se země zachvěla poprvé. To když -sátiletí krojovaní Horenku, horu... a Pod šable... předvedou tak, jak jim to za všechny předešlé roky vešlo do krve a do srdce i těla. Nevadí, že jsou na cestě od samého poledne, že museli vypít i sníst, nač možná ani chuti neměli, že bylo slušné lichotit všem navštíveným ženám, že opakují zpěv i tanec, že jim je ...sát. Naplňují očekávání přítomných. V hospodě to vře nadšením, drnčí silou zpěvných mužných straňanských hlasů, šumí tanečními kroky. U vedlejšího stolu konečně přestávají pleskat čertovy obrázky.
Možná z nás přespolních čišelo jiné nadšení než z domácích. Snad jsme zapůsobily neohleděností, každopádně jsme bez zaváhání přijaly pozvání k této skupině se připojit. Po cestě jsme při hře a zpěvu objímány několika Popelky, tak se ve Strání jmenuje skoro každý chlap. Nemáme šanci si zapamatovat, kdo je kdo, protože jsou to Straňané, tudíž jedna velká rodina, což Alena rozhrábne při společném posezení v Hospodě U Popelků. Vstupem do tohoto lokálu se země podruhé zachvěla. To jsme již byly obě dvě součástí vstupního tance a zpěvu. Když byla kamarádka následně dotázána, s kým se jí tančilo lépe, bezelstně odpoví: Jak to mám vědět? Všichni jste v kroji, máte stejně kulaté hlavy - vypadá to, jako by vás někdo naklonoval. Tento výrok se stal pro 16. ročník fašanku ve Strání asi památečným. Chlapi na sebe začínají volat - ty klone!

Je to bezprostřední a milé. Pomalu nastupující únava nebo nechuť ukončit příjemné žertování nad tlačenkou, koblihami, pivem, kořalkou...? Něco z toho část společnosti přišpendluje k pečlivě připravenému stolu v oddělené části hospody. Smysl pro povinnost se však po čase rozhoří, no, rozdoutná, i v naklonovaných hlavách a pomalu se vstává. U východu z hostince se už znovu vesele zpívá, hraje a tančí. Chlapi mají krojové košile úplně propocené, zimomřivé Aleně přestává být zima. Já proklínám svůj tlustý rolák.
Čeká nás krátká procházka do cíle půldenního fašančárského putování - na Zámeček. S jedním z fašančárů hulákáme čardáš o slepém Macejkovi a dlouhé ucho mojí kabelky nám slouží k prapodivným podtáčkám provázejícím chodníkové krokové variace.
K Zámečku se trousíme prý nejnemožnějším způsobem ze všech příchozích skupin. Ve vstupní verandě napravujeme reputaci téměř půlhodinovým hraním, zpěvem a tancem. Následně kloni oficiálně vtančí do restauračního zařízení, kam se dá vejít jen ztěží, dýchat není co, ale pití je dost i tady. Alena najednou začíná ztrácet sílu k dalšímu veselí. Pokouší se mi nevalně artikulovanou mluvou vysvětlit, že zkonzumovaná slivovice a víno, vodka a pivo stojící před ní, že už to nezvládá a chce domů. Třeba taxíkem, ale hned!
Zůstávám kamarádka, i když něco ve mně mi našeptává buď potvora, zůstaň na pochovávání basy, začne už za půl hodiny. Nevolám taxi, odvážím Alenu do náruče její vytoužené postele. Sama pak ještě dlouho bojuji s nespavostí, protože zaspat všechny ty zážitky a pocity prostě nejde. Navíc, když schází vyvrcholení! Prožít ho bude možné zase až za rok, snad do té doby někdy i usnu, abych ten rok přečkala a dožila se i třetího zachvění země.

Olga Budíková

Diskusní fórum čtenářů
(prozatím žádný názor)

DALŠÍ INFORMACE: Folklorní sdružení ČR
Zveřejněno 30.05.2003 v 21:51 hodin

Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
 
FOLKLORNÍ FESTIVALY
FOLKLORNÍ AKCE
TURISTIKA