PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY UVODNI STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA HLAVNÍ STRANA MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ ZLÍNSKÝ KRAJ OLOMOUCKÝ KRAJ JIHOMORAVSKÝ KRAJ PARDUBICKÝ KRAJ KRÁLOVEHRADECKÝ KRAJ LIBERECKÝ KRAJ VYSOČINA PRAHA STREDOČESKÝ KRAJ ÚSTECKÝ KRAJ JIHOČESKÝ KRAJ PLZEŇSKÝ KRAJ KARLOVARSKÝ KRAJ

ENCYKLOPEDIE FoS
Základní informace o FoS ČR
Adresář FoS
Partneři FoS
Folklorní festivaly FoS ČR
Folklorní soubory FoS ČR
Folklorní materiály
Folklorní projekty
Folklor a media
KALENDÁŘ FOLKLORU
Folklorní akce a lidové umění
Festivaly FoS ČR
ZAHRANIČNÍ AKTIVITY FoS
Zahraniční aktivity
Zahraniční festivaly
Výměny a nabídky
Kolečka a půlkolečka
AKTUALITY A ZPRÁVY
Aktuality, novinky, zprávy, ...
Poskytované dotace
Archiv článků
FOLKLOR A TRADICE
Časopis Folklor
Folklor a lidové tradice v ČR
Etnografické členění ČR
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla
Kroje a lidové oblečení
SLUŽBY
Vyhledávací centrum
Pro registrované

Časopis FOLKLOR


DOPORUČUJEME
Zpíváme pro radost
 
 

Jihozápadní Čechy ve studentských pracích

Časopis folklor 1/2004
Kulturní, vzdělávací, čtenářské, pěvecké, ochotnické či jiné zájmově pestře rozrůzněné spolky zůstávají neodmyslitelnou součástí bohaté tradice našeho společenského a kulturního vývoje, odstartovaného v 60. letech 19. století vydáním tzv. spolkového zákona. Množství takto vzniklých sdružení svědčí o bohatém kulturním životě v mnoha obcích Čech a Moravy, zejména pak o jejich integrační funkci v oblasti národních zájmů. Mapování těchto aktivit zůstává především v rukou regionálních badatelů, znalých historických souvislostí, ekonomických a společenských vazeb svého nejbližšího okolí. Jednu z takto zaměřených snah představuje diplomová práce studenta plzeňské konzervatoře Viktora Bryndy Pěvecký spolek Prácheň, obhájená na této škole v květnu roku 2002.
Předmětem jeho zájmu je spolek, jehož existenční kontinuita byla přerušena jen minimálně a jenž ve svých řadách sdružoval zájemce z řad amatérů, poloprofesionálů i erudovaných hudebníků.
Autor se nemohl opřít o žádnou předcházející publikaci, a i kdyby tomu tak bylo, jistě by musel mnohé výklady přehodnotit. Jedinou citovanou publikací je kniha Eduarda Šimona Horažďovice, proměny města (1212 - 1992). Jako hlavní pramenný materiál zde mohl autor použít spolkovou kroniku, dále výroční zprávy spolku, jakož i řadu muzejních archiválií - tiskoviny, plakáty, programy, ohlasy v denním tisku, fotografie a ukázky ručně psaných partů.
V první kapitole Horažďovice pod starobylou Práchní se stručně věnuje místní topografii a historii regionu. Dále zde uvádí významné rodáky a osobnosti, spjaté s kulturním životem města. Zbytek textu věnuje historii pěveckého spolku. V souladu s logikou výkladu zvolil chronologické řazení dat. Vzniká tak šest podkapitol, věnovaných časovým úsekům, které jsou povětšinou určovány osobnostmi sbormistrů.
Kromě textu zaujme i bohatá obrazová příloha, jež z mnoha úhlů pohledu pomáhá dokreslit vývoj spolku, který si svůj nepostradatelný význam podržel i v současném životě regionu.
Následující bakalářské práce, které se vážou k historii jihozápadních Čech, byly obhájeny v roce 2003 na katedře kulturní a sociální antropologie Fakulty humanitních studií ZČU v Plzni.
Kulturní život v Chanovicích v poměrně časově krátkém úseku - od roku 1989 do současnosti se snaží zachytit Eva Šejnová v bakalářské práci Kulturní život Chanovic po roce 1989. Tento rok zde autorka uvádí jako "zlomový", od něhož se odvíjela celá řada změn, jež výrazně zasáhly do kulturního života obce.
Rozličné aktivity určují členění práce do jednotlivých kapitol a podkapitol. Obsáhlá kapitola je věnována renovovanému zámeckému areálu s poměrně různorodým využitím, jaké představuje situování základní školy, Muzea řemesel, expozice hraček, obecní knihovny, informačního centra, stravovacího a ubytovacího zařízení.
Další kapitolu představuje popis činnosti občanského sdružení Panoráma. Podstatnou část textu tvoří přepisy rozhovorů se členy. Sbor dobrovolných hasičů je v další kapitole představen jednak v poměrně stručné historické retrospektivě, jednak i v současných aktivitách, z nichž "přejezd Ohrady" představuje jednu z obnovených lidových slavností. Návaznost na starou tradici z počátku 20. století představuje i tesařský ples, jehož organizátorem je nyní firma HAAS Fertigbau, zaměstnávající 450 občanů z Chanovic a jejich okolí.
V dalším textu autorka vyčísluje problémy spojené s financováním hudebního festivalu Kulturní léto. Každý z organizátorů vykonává svou práci zdarma, ale ani to nestačí, nebýt vstřícného gesta umělců, kteří nabízejí své výkony zdarma či za mizivý honorář, neodpovídající jejich kvalitám.
Samostatná kapitola je věnována Základní škole v Chanovicích, následující pak působení Okresního muzea Klatovy, které iniciovalo stavbu chanovického skanzenu, a v rámci jeho výstavby zde každé léto pořádá naučné pobyty pro mládež.
Další kapitola podává charakteristiku obce z hlediska sportovních aktivit. Autorka si všímá jak oblíbeného fotbalu, tak i turnajů ve voleném mariáši, pořádaných pravidelně v místním hostinci U Klečků.
Následuje část zaměřená na výroční obřady - masopust, Velikonoce, filipojakubskou noc, pouť, mikulášskou obchůzku a slavnost Těla a krve Páně. Zatímco informace pro předcházející kapitoly čerpala autorka převážně z místních kronik (obecní, školní, sboru hasičů), jakož i místního tisku a výpovědí informantů, musela se v oddíle, věnovaném rituálům, opřít o přehledné publikace našich národopisců, vyšlých - vyjma Zíbrtových studií - v rozmezí posledních třiceti let (B. Beneš, V. Frolec, T. Jílek, J. Pargač., L. Tarcalová, V. Vondruška). Za pozitivní považuji využití dotazníku, jenž vznikl před deseti lety z iniciativy někdejšího pracovníka Okresního muzea v Klatovech PhDr. Antonína Vlčka.
Tak jako všichni, kdož se zabývají historií zaniklých židovských náboženských obcí, tak i autorka bakalářské práce Historie židovských obcí Spáleného Poříčí a Kasejovic Karolina Vrtělová se musela vyrovnat s problémem nedostatku pramenných materiálů. Přesto se jí podařilo pečlivou kompilací vytvořit jistý obraz o životě židovských minorit v obcích, ležících v bývalém okresu Plzeň - jih. Kompozice práce tak vychází z daného tématu. Kromě úvodu, připomínajícího základní nařízení, jimiž panovníci upravovali právní postavení Židů na území Čech (Statuta Judeaeorum Přemysla Otakara II., familiantský zákon Karla IV., reformy Josefa II.), jsou zde dvě oddělené části, věnující se poměrům v obou obcích. Již zde můžeme sledovat jistou disproporci, vzniklou absencí pramenů - dvě třetiny zabírá popis života židovské minority ve Spáleném Poříčí, jedna třetina pak náleží Kasejovicím.
Spálenopoříčská židovská minorita tak tvoří obsah kapitoly druhé, jež je přehledně členěna do menších celků. Zde autorka s odkazy na přílohu uvádí jména židovských obyvatel tak, jak je excerpovala z materiálů různé povahy (publikace Hugo Golda, záznamy Židovské matriky z let 1785 - 1860 apod.). Další podkapitoly přináší základní údaje o židovských obydlích, hřbitově, synagoze a škole, zaměstnání židovského obyvatelstva a poplatcích Židů odváděných městu a vrchnosti. Postoj místních obyvatel k židovské minoritě pak autorka demonstruje jednak na pramenech folklorní povahy (zaříkání a pořekadel), jednak pomocí rukopisného materiálu Deníku Karla Šefla, který v souvislosti s příchodem uprchlých haličských Židů v roce 1917 zaznamenal i náladu obyvatelstva a jeho časté protikladné postoje vůči přistěhovalcům. Poslední část druhé kapitoly je pak věnována poměrům v židovské náboženské obci i její struktuře.
Část zabývající se Kasejovicemi přináší skromnější výsledky, i když se autorka snažila zachovat původní model. Z antropologického hlediska je zajímavá podkapitola Kasejovické obyvatelstvo versus Židé, vysvětlující vznik místního ghetta. Z hlediska více umělecko-historického než antropologického je věnována pozornost budově synagogy, představující jednu z předních židovských památek našeho regionu. Zde se nabízí otázka, zda právě stavební hodnota tohoto objektu nevedla k jeho záchraně.
Při vysvětlení základních pojmů judaismu se autorka opírá o známou publikaci O judaismu od A do Z autorů Ja´akova Newmana a Gavri´ela Sivana (Sefer 1992), v případě získání místních dat využívá jak literatury regionální (Václav Davídek, Ladislav Lábek, Josef Koželuh), tak i přehledové, z níž uveďme Historii Židů Tomáše Pěkného, Židovské památky v Čechách a na Moravě Jiřího Fiedlera (Sefer 1992), zejména pak objemnou práci Hudo Golda Die Juden und Judengemeinden Böhmens in Vergangeheit und Gegenwart (Brno - Praha 1934).
V obou kapitolách je patrná snaha jmenovitě vysledovat osudy židovského obyvatelstva, odvlečeného do Terezína a nacistických vyhlazovacích táborů. Zde se autorka opírá o Terezínskou pamětní knihu, zpracovanou kolektivem autorů pod vedením Miroslava Kárného a podávající seznam židovských obětí nacistických deportací z Čech a Moravy (Terezínská iniciativa 1995) i o publikaci autorů, již svými biografickými a autobiografickými díly přispěli k poválečné reflexi holocaustu (Levi, Améry, Todorov aj.).
V závěru se autorka pokusila srovnat obě židovské minority, a poukázat tak na shodné i odlišné podmínky její existence. Zmiňuje se též o stavu židovských památek v současnosti.

Marta Ulrychová

Diskusní fórum čtenářů
(prozatím žádný názor)

DALŠÍ INFORMACE: Folklorní sdružení ČR
Zveřejněno 25.02.2004 v 10:34 hodin

Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
 
FOLKLORNÍ FESTIVALY
FOLKLORNÍ AKCE
TURISTIKA