|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|||||
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
 Encyklopedia: Basic information Folklore festivals Festivals abroad Ensembles and groups Regional associations Personalities Magazine Folklore Searching Calendar: Folklore events Festivals Abroad: Calendar C.I.O.F.F. Calendar I.O.V. Festivals abroad Offers from abroad Offers abroad Youth exchanges Circles Half-circles Public: Authorities of The FoS ČR Novelties, news,... Archive 2002 Archive 2001 Basic dokuments Contracts Subsidies supplied Browsing articles Address book: Secretariat of The FoS ČR Leaders of ensembles Directors of festivals Representatives of regions Services: For registered users
|
Vlčnovská Jízda králůČasopis Folklor 5/2004
Vážení přátelé z Folklorního sdružení ČR. Děkuji Vám za časopis, který se zájmem sleduji, protože jako etnografa mě těší zájem o folklor u mladých generací. Těmito milými slovy začíná dopis PhDr. Josefa Beneše, CSc. z Prahy, rodáka z Vlčnova, a pokračuje: Vrátil jsem se ze své rodné obce, kde se uskutečnila 30. května za krásného počasí tradiční Jízda králů, kterou natáčeli filmaři pro Českou televizi jako půlhodinový program. Měl jsem za úkol vysvětlit obdivovatelům folkloru, oč jde a co to znamená i pro reportáž, kterou vysílal brněnský rozhlas.
Dr. J. Beneš se dále v dopise rozepsal o tomto mimořádném jevu lidové kultury, který je často vnímán jen jako barvami hýřící podívaná pro turisty a zdůraznil, že prastaré kořeny toho rituálu už současníci nechápou. V závěru nabídl rozhovor, jenž se uskutečnil, a z něhož uvádíme nejzajímavější části.
Moje první otázka směřovala k prapůvodní podstatě Jízdy králů. J. Beneš na ni odpověděl vyjádřením: Vlčnovská Jízda králů je významný zvyk zemědělské pospolitosti, který proslavil malíř Joža Uprka svým obrazem z roku 1897. Pohlednicové reprodukce ji zpopularizovaly a od té doby je již více než sto let známá a navštěvovaná milovníky folkloru. Zvyk se konal nejen ve Vlčnově od nepaměti a to z vnitřní potřeby rolnické vesnice; teprve později jako pouhá podívaná. Tento lidový zvyk měl totiž pro původní vesnickou pospolitost konkrétní význam, něco důležitého znamenal. Teprve postupně se zvyková podstata vytrácela a zvýrazňovala se vnější forma zvýšenou mírou ozdob, až je dnes ve Vlčnově kůň ozdoben papírovými třásněmi a pentlemi tak, že se v té parádě doslova ztrácí.
Ona prastará podstata souvisela se zemědělským rokem. Staré záznamy dokládají, že Vlčnovjané tu iracionální oslavu vrcholícího jara, při níž se rozhodovalo mimo jiné také o budoucí úrodě, především obilí, prováděli od nepaměti. Víme také, že dočasně preferovaná skupina chlapců - odvedenců - byla tímto krásným obřadem včleňována do společnosti dospělých mužů, byla to tedy určitá forma iniciačního obřadu, přijímání chlapců mezi dospělé.
A tou je i dnes, doplňuje J. Beneš. Uvědomme si, že dnes chlapec jede na koni většinou poprvé v životě, navíc v kroji pro něho nepohodlném ve srovnání s běžným oděvem. Musí hlasitě vyvolávat před domy či osobami starodávnou vyvolávku, vybranou z velké zásoby možných. Každé to dvojverší, recitované zvýšeným hlasem, začíná slovy: Před týmto domem... a následuje něco, co se rýmuje s hlavním sdělením v druhém verši. Tak třeba oblíbená je vyvolávka: Před týmto domem je hruška kaménka, že tady bývá poctivá panenka.
Jistě je návštěva domu a vyvolávka odměněna. Z literatury víme, že dříve to byla vajíčka ukládaná do koše...
...dnes je odměna za vyvolávku, doplňuje vlčnovský rodák, která je vlastně poctou pro obyvatele osloveného domu, vyjádřena bankovkou. Jen v případě kritického oznámení, která se také užívají - třeba: Před týmto domem sú hadi, že tady stójija klebetivé baby! - výběrčí na odměnu ani nečeká. Já jsem v rodné vesnici působil jako učitel a tak se mně dostalo této pocty: Před týmto domem můj koníček hlavú točí, že tento učitel dobře děti učí!
Jaké jsou vlastně úlohy jezdců v královské družině, ptám se dále.
V družině mají jezdci různé role. Vpředu jedou dva hlasatelé s hlavním poselstvím a volají: Máme krála poctivého, ale velmi chudobného. Z průvodu jezdců vyjíždějí výběrčí, kteří zajíždějí k domům a vyvolávkami oslovují domácí, zatímco družina na hlavní cestě chvíli postojí. Hlavní postavou je však král. Je jeden a na rozdíl od dospívajících chlapců - odvedenců, to musí být mládenec poctivý - panic. Jede navíc v ženském přestrojení s růží v ústech mezi dvěma pobočníky, což je v družině jezdců něco naprosto ojedinělého a tedy nutně významného.
Stalo se někdy, že ve Vlčnově Jízdu králů nekonali?
Ano, i takový případ se udál. Bylo tomu v roce 1965 a souviselo to právě s rozdělením rolí v královské družině. Tehdy se odvedenci nedohodli na svých rolích a jízdu neprovedli. Vlčnovští jim to pak dlouho vytýkali, protože ten rok byli ochuzeni o něco, co do koloběhu ročních lidových obřadů ve Vlčnově významově patřilo a dodnes patří.
Konala se podobná jízda královské družiny také jinde?
Při výkladu významu a poslání jízdy králů je třeba brát v úvahu fakt, že to nebyla záležitost lokální, ba ani regionální, protože obdobné zvyky se konaly podle dokumentů v okolních zemích, s podobným zaměřením směřujícím k zajištění bohaté úrody. Historické prameny např. ze 16. století dokazují, že na východním Slovensku byla jízda církví zakazována jako zvyk pohanský. Její průběh byl navíc spojen často s krvavými bitkami jezdců o krále a to bylo považováno nejen za starého Rakousko -Uherska, ale i v období první Československé republiky za porušení veřejného pořádku, jak o tom dokládají historické materiály z Olomoucka. Postupně tak u nás i v dalších zemích zvyk zanikal. Přesto je známo, že před II. světovou válkou se konala jízda králů na Hradišťsku buď pravidelně, nebo příležitostně - když ji dovedli odvedenci zorganizovat - nejméně ve 20 obcích.
Jak jsme se již zmínili, v minulosti šlo nepochybně původně o dávný magický rituál, kterým se měla zajistit bohatá úroda, zdar hospodářského roku jako záležitost doslova existenční, neboť obyvatelé vesnic byli rolníci, měli pole a na úrodě byli závislí. Taková byla realita vesnice ještě v 60. letech minulého století. Naši nejstarší spoluobčané jistě vzpomenou na procesí věřících s knězem do polí ke křížům, jejichž účastníci hlasitou modlitbou prosili, aby Bůh úrody zemské dáti a zachovati ráčil! Dnes je to vše již hluboká minulost...
... protože lidé už na dávné pověrečné zvyklosti zapomněli a církevní obřady se omezily na modlitby a prosby za zdmi farních kostelů. U mnoha udržovaných zvyků - a Jízda králů k nim patří - dnes zůstala jen ona podívaná a také různá zdůvodnění vzniku. Jedno z nich uvádí, že po porážce v bitvě u Bílovic prchal roku 1569 uherský král Matyáš v ženském přestrojení tajně do Trenčína. Dnes víme, že není dobré vykládat prastarý jev, který se konal také v dalších zemích, regionální pověstí. Přijměme skutečnost, že jde o prastaré poselství dávných časů, vyjádřené prostředky, nám již dnes nesrozumitelnými, ale v minulosti potřebnými pro rolnickou vesnickou pospolitost s tradičním způsobem života, v němž pohádky, báje a pověsti měly své nezastupitelné místo i zdůvodněnou potřebu. Vezněme na vědomí, že ten mladý král v dívčím přestrojení a s růží v ústech ono magické poselství dávných časů důmyslně a dobře střeží. Jízda králů je klenot lidové kultury a nemělo by nám vadit, že jej rozumově nechápeme.
Nakonec je to dobré, neboť v našem racionálním způsobu života a myšlení je trochu onoho tajemna zapotřebí, tak jako pohádek, mýtů a pověstí. Provázejí náš život od nepaměti a potřebujeme je jako třeba koření v jídle, aby nebylo pouhým sčítáním kalorií a vitamínů, ale poskytovalo i potěšení očím, nosu i jazyku...
Opravdu. Emocionální stránku našeho vědomí bychom měli pěstovat, abychom se nestali jen typem počítačového robota, který bude s chladným mozkem sledovat rostoucí konto v bance jako hlavní smysl života a lidského štěstí. Považujme proto i Jízdu králů, onu barvami hýřící a pro oči vítanou podívanou za oslavu vrcholícího jara, za podivnou ódu na oslavu života a jeho krás. To samo už bohatě stačí jako obdarování duše, třeba jako protiváha všeho negativního, co náš současný život zneklidňuje a deformuje. Takové pozitivní hodnoty je třeba vyhledávat pro obohacení života a také tak hodnotit. Jsou pro život důležité a není jich nikdy dost!
Rozmlouval František Synek DALŠÍ INFORMACE: Folklorní sdružení ČR SOUVISEJÍCÍ TISKOVÉ ZPRÁVY A ČLÁNKYZveřejněno 16.09.2004 v 14:44 hodin  součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ® |
|
