V roce 1986 se uskutečnil téměř měsíc trvající zájezd do Španělska, kde se Úsměv zúčastnil postupně dokonce třech folklorních slavností. První zastavení bylo ve městě Bajados, aby po několika dnech s dalšími soubory pokračoval do města Hermana, kde rovněž probíhal folklorní festival. Cestu završila účast Hornobřízských na mezinárodním festivalu ve Vaduzu.

Z domácích událostí patřila k nejzávažnějším účast na strážnických slavnostech, kde soubor ze západních Čech zaujal blokem Písně a tance z údolí Střely, za nějž a za celkové výsledky své práce byl odměněn titulem Laureát Strážnice 1988.

V zahraničí vedla cesta souboru do Spolkové republiky Německo, a zejména pak na malý velikonoční festival na Sicílii, jehož se zúčastnily pouze kolektivy z Řecka, Švýcarska a Československa. V průběhu tamního patnáctidenního pobytu realizoval Úsměv celkem deset celovečerních vystoupení. Během cesty na Sicílii se představil také v Římě a v Benátkách. V příštím roce absolvoval cesty po několika řeckých městech: Athény, Lutraka, Soluň, Delfy a navštívil i ostrov Kefalénii, kde svými pořady nadchnul místní publikum. Líbila se jak lidová muzika, tak písně, ale i tance s množstvím komických, každému srozumitelných prvků. (Pravda 4. 11. 1989).

Poslední námi sledované desetiletí trvání souboru není příliš bohaté na informace a zřejmě ani na významné události. Podobně jako v celém společenském životě, také v činnosti Úsměvu došlo k mnoha změnám a začaly se projevovat především finanční problémy. Od roku 1994 je soubor registrován jako občanský spolek, tedy samostatné a nezávislé sdružení, které není nikým finančně dotováno, částečnou podporu nachází pouze na městském úřadě Horní Bříza. Postupně také upadá zájem o takovou činnost. Kdysi byly velkým magnetem zahraniční zájezdy zejména do západoevropských zemí. S otevřením našich hranic tato motivace odpadá, a tak tu zůstávají pouze skalní členové, kteří tuto práci vykonávají ze skutečné lásky k věci. Přes různé překážky se hned na začátku 90. let podařilo realizovat dokonce několik zahraničních cest. V roce 1990 navštívil Úsměv opět Belgii, kde spoluúčinkovali se soubory z Bulharska, Velké Británie, Itálie, Rakouska a Španělska. V červnu téhož roku pak absolvoval třítýdenní turné do Švédska a v podzimních měsících hostoval znovu ve Španělsku. Účinkoval na německých pivních slavnostech ve městě Schedenu. Cestu do Německa si v roce 1993 zopakoval.

Závažnou událostí v životě kolektivu byl v roce 1994 umělecký zájezd do Portugalska, kde spoluúčinkoval s lidovými soubory ze Španělska, Itálie a Bulharska. Během zpáteční cesty se zastavil ve španělské Malaze, aby tu kromě průvodu městem realizoval tři vystoupení. Koncertoval také ve Francii. Zvláště na Malagu vzpomínají účastníci zájezdu s radostnými pocity, protože je místní publikum vřele přivítalo již v průvodu městem. Při odpoledním vystoupení, kde se Úsměv dělil o program s třemi dalšími soubory, bylo hlediště přeplněné. Nadšení diváci aplaudovali českým tancům a písničkám s nevšedním temperamentem. Večerní koncert, který sledovalo na 15 tisíc návštěvníků, překonal všechny dosavadní úspěchy, když stadion přímo vřel bouřlivým potleskem a smíchem.

V poslední době se konaly ještě tři zahraniční zájezdy. V roce 1995 přišlo pozvání do belgického města Lutrychu, dva roky na to následoval zájezd do Itálie. Za spontánního nadšení publika tam Úsměv účinkoval s mnoha obdobnými ansábly z dalších zemí Evropy. Zatím poslední bylo turné do francouzské Bretaně, kde se konal velký folklorní festival.

Výrazná byla činnost souboru doma, když se mu např. v roce 1991 podařilo uspořádat v Horní Bříze 1. roční Mezinárodního folklorního setkání souborů. Zúčastnily se ho dva zahraniční partneři, s nimiž Úsměv v předchozích letech navázal přátelské styky. V rámci setkání se představila také dětská lidová muzika Úsměváček. K hudebním svátkům tu vždycky patří průvod obcí. Mimo to účinkovaly soubory také v okolních městech. Po dvou letech se úspěšný festival opakoval.

K tradičním akcím souboru Úsměv patří již více než čtyřicet let tzv. Staročeský bál, který je nedílnou součástí plesové sezóny v Horní Bříze. Úvodní krátké předtančení je vždy záležitostí všech členů souboru.

V poslední době se do historie Úsměvu zapsala další událost, jíž je Rozsvěcení stromečku. Při něm se před Vánocemi celý kolektiv sejde s občany Horní Břízy a starosta slavnostně rozsvítí vánoční strom. K vánočním svátkům patří také pravidelný Vánoční koncert, jehož program se od počátku 90. let začal zřetelně odlišovat od všech předešlých. Část programu je vyhrazena koledám a vyprávění o vánočních zvycích a tradicích. Teprve druhou polovinu vyplňují tance, které má soubor ve svém repertoáru po celý rok.

Pro své kvality byl Úsměv v roce 1997 dokonce vybrán k účinkování na Pražském jaru. Poprvé v historii se na tak významné mezinárodní hudební svátky prosadil také folklor. Spolu s Hornobřízskými se v Praze představil také nejlepší kolektiv z Moravy, a to lidový soubor Kunovjan z Uherského Hradiště. Pořad byl volen tak, aby zaujal nejen domácí, ale i zahraniční návštěvníky představení. Vystoupení se uskutečnilo v pražském Divadle ABC a druhý den oba soubory program s velkým úspěchem opakovaly v Horní Bříze.

V roce 1998 oslavil Úsměv dvě neopominutelná výročí: 40 let svého trvání a nedlouho potom 70. výročí narození uměleckého vedoucího Zdeňka Bláhy. Význam Zdeňka Bláhy, znalce problematiky lidového umění je však pro soubor mnohem širší. Provedl pro něj stovky úprav vokálních a instrumentálních skladeb a na tisíc úprav lidových písní. Podle potřeby hrával s lidovou muzikou na kontrabas, na dudy nebo jiné lidové nástroje. V průběhu trvání Úsměvu vytvořil dokonce několik zdařilých choreografií tanečních výstupů, kde přenášel své muzikantské vidění do pohybu tanečníků. V choreografii ho od poloviny 70. let nahradila Věra Rozsypalová-Bláhová. Ta sice začínala jako osobitá interpretka písní, ale postupně se vypracovala také jako konferenciérka, textařka, režisérka i choreografka, která uměla spojit tanec s přirozeností, lidovostí a humorem. Prostřednictvím jí připravených realizovaných choreografií můžeme nahlédnout do duší našich předků.

V rámci oslav životního jubilea Zdeňka Bláhy se uskutečnily dva slavnostní koncerty. První se konal v Horní Bříze a pamětníci se v jeho části znovu potěšili vynikajícími choreografiemi, které kdysi se souborem nastudoval (např. Nýřanské lendlery, Hráběcí štandrle, Slepice a Kokrháč) a písněmi, vše za doprovodu vynikající muziky Úsměv. (Plzeňský deník, 3. 1. 1999).

Druhá polovina téměř tříhodinového programu nesla název Komu úsměv v těle šustí, toho mládí neopustí. Diváci mohli obdivovat vystoupení taneční přípravky, dětské muziky Úsměváček i nové tance a písně v podání dospělých.

V plzeňském Komorním divadle pak brzy následoval druhý koncert, na němž účinkovali především Bláhovi dlouholetí spolupracovníci, členové souboru Úsměv, ale také sólisté, Konrádyho dudácká muzika atd. Večer uváděla Věra Rozsypalová-Bláhová, kterou vtipným slovem doplňoval Jaroslav Krček. ...Vrcholem bylo vystoupení taneční skupiny souboru Úsměv, která svou choreografií, temperamentem a opravdovostí projevu nadchla k velkému aplausu. (Plzeňský deník, 2. 2. 2000). Mezi mnoha dary a pozornostmi pro oslavence byl i dopis ministra kultury Pavla Dostála a nádherné dudy z dílny pražského hudebního nástrojaře Vladimíra Kovaříka.

Od počátku své činnosti se soubor Úsměv zabývá úpravami a interpretací lidových písní a tanců západních Čech (okolí Plzně a blízké Chodsko). Vokální složku souboru reprezentují zpěváci, jejichž projev formovalo prostředí, v němž vyrůstali a žijí. K úspěchům vydatně přispívá lidová muzika, jejíž výkony vynikají především dokonalostí, pestrostí, harmonií a nápaditou instrumentací. Tance jsou vždy vystavěny na sdílnosti, jednoduchosti a humoru. Odpovídají naturelu zdejších lidí s jejich rozšafností, furiantstvím, ale také dobrosrdečností.

V začátcích práce kolektivu se sice objevily snahy o aktualizaci některých tanečních čísel i písní, ale nakonec se soubor postupně vrátil k původnímu stylizovanému folklóru. Do repertoáru se snaží zařazovat i malé jevištní formy. Jde sice o amatérské těleso, v jeho čele však stojí výrazné osobnosti, které ho formují a umělecky usměrňují. Jen proto mohl Úsměv získat za své umění tolik poct a vyznamenání, a to nejen v naší republice, ale i v mnoha zemích Evropy.

Na základě hlubokého studia a dokonalého zvládnutí folklorního materiálu, který je pro soubor východiskem k domýšlení a dotváření všech jeho vystoupení, byly folklorní prvky povýšeny do nové kvality. Charakteristická je tu přirozenost, nápaditost, neotřelost a humor. Úsměv přináší nejen zábavu a příjemnou pohodu, ale zároveň diváky a posluchače seznamuje s dědictvím našeho lidu, které oživuje již téměř půl století.