Sběratelka lidových písní, choreografka a zakladatelka SLPT Ostravica Věra Šimková je osobou, jejíž jméno není mezi "obyčejnými" lidmi příliš známé. Zkuste se dnes na ulici ve Frýdku-Místku zeptat kohokoliv z kolemjdoucích, co jim toto jméno říká. S výjimkou několika desítek lidí, kteří prošli souborem Ostravica jako muzikanti, zpěváci nebo tanečníci, nebo obyvatel Bašky, kde dlouhá léta bydlí, kdekdo odpoví: Neznám. A přece je to už více než padesát let, po které celou svou energii, lásku a houževnatost věnuje písním a tancům našeho regionu - lašskému folkloru. Je až s podivem, jak tato vzrůstem nevelká žena dokázala probudit zájem o Lašsko a jeho folklor v lidech o jednu i více generací mladších v takové míře, že si řekli: Toto nesmí zaniknout. Navíc se o ní tito její žáci a přátelé zmiňují jako o "naší Věrušce".

Již jako velmi mladé děvče se rodačka ze Starých Hamer od své babičky učila a později si i zapisovala písničky v té době ještě živé. O několik let později začala chodit do souboru, který v Ostravici vedla další z folklorních legend našeho regionu Věra Šejvlová, a o jejím dalším životním osudu bylo rozhodnuto. Počátkem padesátých let minulého století se provdala do Janovic za učitele místní základní školy Vladimíra Šimka. Když byla později požádána o vedení tamějšího souboru Ondráš, působícím při JZD v Janovicích, dlouho se nerozmýšlela a přijala. Tento soubor pak od září 1960 přešel pod Závodní klub Slezan ve Frýdku-Místku. Později se přejmenoval na Ostravicu podle řeky, která toto město dělí na dvě poloviny, a také jako symboliku území, jehož písně a tance tvoří jeho kmenový repertoár. Po dlouhá léta získávala úspěchy na domácí půdě i v zahraničí. Připomeňme si namátkou některé z nich: stříbrné poháry z festivalu v italské Suse, stříbrnou valašku z Festyvalu ziem gorskich v polském Zakopaném. Tam bylo předávání cen v čase hluboké totality provázeno velkou dávkou politiky. Ač Ostravica vyhrála, zlatou valašku dostal soubor ze SSSR s vysvětlením: Oni brati, vy tylko bratanci. K nejhezčím zážitkům patří dlouhotrvající skandovaný potlesk diváků vestoje v Leas Cliff Halle v anglickém Folkestone. Na pomyslnou misku úspěchů se ovšem nesmí zapomenout položit několikanásobná účast souboru na Československém folklorním festivalu v Košicích, kam se soubor přes několik vyřazovacích kol opakovaně probojoval.

Činnost Věry Šimkové je spojena také s řadou dalších souborů. Vedla soubor Pilky ze Lhotky pod Ondřejníkem. Její zápal pro lašský folklor také upoutal některé její žačky a bývalé členky souboru Ostravica natolik, že se rozhodly v jejím díle pokračovat a založily soubory vlastní - havířovskou Voničku, dětský folklorní soubor Ostravičku z Frýdku-Místku nebo Ondrášek z mateřské školy Beruška. Bylo by jistě ještě mnoho dalšího, co by se dalo o životním díle a úspěších Věrky Šimkové napsat. Připomeňme odborné publikace, články, zpěvníky, působení v odborných porotách, atd.

K životnímu jubileu jí milovníci folkloru a především soubor Ostravica přejí pevné zdraví, mnoho dalších tvůrčích nápadů a radosti z dobře vykonané práce.