PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY UVODNI STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA HLAVNÍ STRANA MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ ZLÍNSKÝ KRAJ OLOMOUCKÝ KRAJ JIHOMORAVSKÝ KRAJ PARDUBICKÝ KRAJ KRÁLOVEHRADECKÝ KRAJ LIBERECKÝ KRAJ VYSOČINA PRAHA STREDOČESKÝ KRAJ ÚSTECKÝ KRAJ JIHOČESKÝ KRAJ PLZEŇSKÝ KRAJ KARLOVARSKÝ KRAJ

ENCYKLOPEDIE FoS
Základní informace o FoS ČR
Adresář FoS
Partneři FoS
Folklorní festivaly FoS ČR
Folklorní soubory FoS ČR
Folklorní materiály
Folklorní projekty
Folklor a media
KALENDÁŘ FOLKLORU
Folklorní akce a lidové umění
Festivaly FoS ČR
ZAHRANIČNÍ AKTIVITY FoS
Zahraniční aktivity
Zahraniční festivaly
Výměny a nabídky
Kolečka a půlkolečka
AKTUALITY A ZPRÁVY
Aktuality, novinky, zprávy, ...
Poskytované dotace
Archiv článků
FOLKLOR A TRADICE
Časopis Folklor
Folklor a lidové tradice v ČR
Etnografické členění ČR
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla
Kroje a lidové oblečení
SLUŽBY
Vyhledávací centrum
Pro registrované

Časopis FOLKLOR


DOPORUČUJEME
Zpíváme pro radost
 
 

Za horňáckou folklorní osobností Emilem Miškeříkem

Časopis Folklor 6/04
"Odpadéu další list" ze starobylého muzikantského a zpěváckého rodu z Velké nad Veličkou

Padá listí, padá
posmutněua hora
a já sem odpadéu
jak lístek z javora Jak lístek z javora
tichúčko zašustiu
tak sem já vás miuí
už šeckých opustiu Sbohem ženo, děti
kamarádi mojí
spaduo listí spaduo
na hrob mých nadějí

Tak, a už je nás na tomto světě tolik, že nás nespočítáš ani na jednéj ruce. Co sme sa s Emilem za mlada spolu nazpívali pěsniček. Zdravě štuchovali pred tanečnicama, kdo jich umí vjacéj. Byl ode mňa o rok starší a už sa na nás dívá z neba, sděluje mně hrubovrbecká folklorní legenda Jan Miklošek (nar. 1917), kráčející ve smutném průvodě hned v první řadě před rakví vezoucí na poslední cestě jeho kamaráda (souputníka) Emila Miškeříka.
Osobnost Emila Miškeříka (13. 4. 1916 - 22. 9. 2004) vyrůstala ze starobylé muzikantské dynastie. Jeho otec Martin Miškeřík (1872 - 1959) vystupoval se slavnou Trnovou muzikou v roce 1895 na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze a byl nejen známým muzikantem, ale i jedinečným tanečníkem vznešeného horňáckého tance starosvětské. Emil Miškeřík po něm zdědil hodně stejných vlastností. Miloval folklor od prvních krůčků života. Naslouchal muzice, učil se různé nápěvy, texty písniček, zaznamenával si je. Byl jedním z posledních znalců horňáckého štrajchu, znal originální valčíky a polky, které se dnes už vůbec nehrají. Jeho primování tance sedlácká bylo poznamenáno vlivem trnovsko-miškeríkovských cifer, které hrál s velkou přesností, ale pokaždé jinak.
Svým způsobem hry se strýc Emil nedá vůbec napodobit, s tím se prostě člověk musí narodit, říkal o něm jeho žák, synovec a předčasně zesnulý, taktéž milovníky zdejšího svérázného folkloru obdivovaný primáš Jarek Miškeřík (1946 - 1993). Přitom začal Emil Miškeřík hrát na housle, jak říkával, jen tak, sám pro svoje potěšení. Později se ukazoval vedle zpěvu na veřejnosti (na Horňáckých, Strážnických slavnostech a různých dalších akcích v okolí) s hudebním nástrojem právě v muzikantském seskupení kolem Jarka Miškeříka. S ním se také částečně podílel i na sestavení Horňáckého zpěvníku sedláckých, kde je uvedeno kolem tisícovky písní.
Několikrát byl Emil Miškeřík zachycen filmově a nesčetněkrát zvukově, a to především ve státním rozhlase (hudba a vyprávění). Záznamy u něho provádělo mnoho studentů či fundovaných odborníků zabývajících se folklorem a někteří skoro do posledku. Nikoho ve své skromné, bystré a vtipné povaze neodmítl.
V Ústavu evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně o něm vznikly dvě absolventské práce, které jsou archivovány a čekají spolu s ostatními materiály na zpracování. Zbývá toho pro nás i budoucí generace po mém vzácném příteli Emilu Miškeříku opravdu mnoho. Horňácko tak ztratilo znalce nepřeberného množství písní. Hudce, který věrně dochoval umění svého otce a rodu. Pamětník, nad jakého nebylo široko daleko! A při tom své vědomosti předával vždycky ochotně, bez příkras a se snahou nepřidat nekriticky něco sobě, ale také neubrat ničeho druhému", loučil se po sólově zazpívané písničce Ó čuověče... na hřbitově se slzami v očích jeden ze současných horňáckých lidových zpěváckých velikánů, etnomuzikolog Dušan Holý.
Vedle Holého zde smutno zamuzícírovala i muzika Jarka Miškeříka s Emilovými vnuky - hudci Janem, Martinem a Tomášem Kománkovými. Vystrojeni do kroje zazpívali s roztřeseným hlasem zpěváci z velického sboru píseň Padá listí padá...
Je pravdou, že odpadeú další lístek Miškeríkú, ale je také pravda, že díky strýcovi Emilovi pučí v rodině nové lístky v podobě dcery - výborné zpěvačky, choreografky souboru Veličánek Aničky Kománkové a dědových vnuků - muzikantů, zpěváků - Jana, Martina a Tomáše Kománkových. A to je pro další navazování nitky folklorní rodiny a pokračování lidových horňáckých tradicí příjemným konstatováním.
Strýc Emil mě i dalším lidem bude určitě moc chybět. Jsem však nesmírně rád, že jsem měl tu čest zpívat (i když jen pár let) ve velickém mužském pěveckém sboru vedle něho spodní partitury. A jeho slova, která mě vštěpoval v mých počátečních pokusech zpívat druhý hlas, mám v sobě už zažité. Cituji: Pěvec, kerý neumí zazpívat v pěsničce druhý hlas, není zpěvákem. Dyž to dokážeš navíc prednést bez doprovodu prvního hlasu, tak teprve si možeš réct, že si zpěvák. Majstr zpěvák!....
Emil Miškeřík zemřel na počátku podzimu při ranním rozbřesku dne 22. září. Jeho tělesné ostatky byly uloženy 25. září 2004 na evangelickém hřbitově ve Velké nad Veličkou. Do rodinného hrobu, kde v jeho v sousedství spočívají pochováni i další muzikanti, zpěváci z proslaveného folklorního miškeříkovského rodu.

Diskusní fórum čtenářů
(prozatím žádný názor)

DALŠÍ INFORMACE: Velká nad Veličkou

SOUVISEJÍCÍ TISKOVÉ ZPRÁVY A ČLÁNKY

Zveřejněno 20.12.2004 v 12:58 hodin

Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
 
FOLKLORNÍ FESTIVALY
FOLKLORNÍ AKCE
TURISTIKA