Ve čtvrtek 17. března se děti z folklorního souboru Kovářovánek sešly ke své každotýdenní zkoušce, aby se pilně věnovaly nácviku nového jarního programu, který představí veřejnosti společně se staršími kamarády z Malého Kovářovanu v dubnu v kovářovském kinosálu. Zkušební místností nebyla, jako tradičně, třída v místní Základní škole, ale členové souboru se sešli v klubovně Kovářovanu na staré faře, neboť ke konci zkoušky je čekala obnova starého lidového zvyku loučení se zimou - "Vynášení Smrtky". "Smrtku", pannu oblečenou do bílých hadrů, odnášely děti s veselou za vesnici, po říkance ji hodily ze svahu a rychle od "zimy " utíkaly, aby při zpáteční cestě do vsi přinesly "líto", vrbové proutky ozdobené pestrými stuhami, coby symbol jara.

Starobylý zvyk vynášení smrti popisuje i Čeněk Zíbrt ve své knize Veselé chvilky v životě lidu českého, ze které vybíráme:
"Obyčej vynášení smrti pokládám za nejstarší jarní obřad v českém zvykosloví lidovém. Tento obyčej se konal pátou neděli postní, tzv. Smrtnou. V Čechách místy starodávný obyčej posud koluje v lidovém podání. Stromek je vyzdoben podobně jako na Moravě pouchy čili vejdumky. "Smrt" si upravují jako dětskou pannu nebo ji přistrojují z došku a hadrů. Hodí ji do vody nebo svrhnou ze skály. Mládež věří, když děvčata, tlukouce "smrtí" o dub, dříve ji rozeberou než chlapci, že sedláci dříve zemrou než selky a naopak. Někde také smrt zahrabávají do země a utíkají. Kdo zůstane pozadu při útěku nebo upadne, nedočká se roku. Kde měli v hospodářství včely, zapíchli stromek, aby včely neumíraly a aby měly hodně medu. Píseň starodávnou, doloženou u Partlicia, děti zpívají podnes: "Smrt nesem (jsme vynesli) ze vsi, nové léto nesem do vsi... Vítej, léto, líbezné, obilíčko zelené...".

[Editace článku: Luděk Šorm] Přehled návštěvnosti