NIPOS - Artama v rámci tohoto programu připravilo taneční dílnu s možností prezentace choreografické tvorby souborů v dobrých jevištních podmínkách a s možností vzájemné konfrontace na společném koncertě i na následujícím rozborovém semináři. Oslava tvorbou mi připadá vůbec nejsympatičtější. Tentokrát přinesla řadu opravdu působivých scénických kompozic, v nichž soubory vykročily novými choreografiemi někam dál,za čáru již dosaženého.

Všech devět účastnících se souborů spojoval fakt, že vycházely z hluboké znalosti i lásky k lidovému umění svého kraje. Nebyl tam žádný, který by toto nesplňoval! Různé bylo jen to, jak se nejlepším z nich pak dařilo v umělecké kvalitě rozvinout dar poezie a kompozičního nadání k inspirovanému dílu. Dar, který znají ze svých vzácných okamžiků nejen špičkoví profesionální autoři a interpreti, ale také anonymní lidoví umělci při vytvoření písně - taneční vazby - hudebního nápadu.

"Taneční dílnu" v krásném Jiráskově divadle v Novém Bydžově uváděl slovem Miloš Vršecký, dlouholetý umělecký vedoucí, choreograf a režisér lidového souboru "Mladina" Plzeň, často dramaturgicky spolupracující s řadou českých a moravských souborů. Jeho slova stručně uváděla program, ale také organizovala začátky na jevišti i možnost usazení střídajících se souborů v hledišti tak, aby všichni účinkující měli možnost vidět a vnímat tvorbu svých kolegů. Vlastně to podmiňovalo i plnohodnotnou účast na pozdějším rozborovém semináři. V hledišti seděli také budoucí lektoři semináře, včetně M. Vršeckého to byli 4 choreografové (L. Košíková, J. Mlíkovská, D. Stavělová), 1 hudební vědec (L. Tyllner), scénáristka s výtvarným viděním (K. Skopová), režisér mladého pražského divadla Minor (J. Jirků).

Je nemožné, abych Vám v jednom článku vylíčila jednotlivé inscenace tak, jak by si to zasloužily. Pokusím se tedy jen o jakési jednotlivé doteky vzpomínkou.

"Taneční dílnu" otevřel soubor "Dupák" z Hradce Králové tématem "Setkávání" (M. Samek, K. Ježková, P. Maťátko). Výrazovostí lidových tanečních prvků v sólových partech i v roztančeném celku, v písních i v refrénu, vyslovovaném playbackem ztvárnili vztahy mezi dívkami a hochy na motto: "Nebylo by lásky bez setkávání".

Soubor "Rosénka" z Prahy, který převážně vychází z uherskohradišťských kořenů své choreografky Radky Baborákové, zvolil tentokrát netradiční zpracování, jakousi paralelu lidových řemeslnických tanců ovšem z krejčovské dílny 20. století. Číslo - "Krejčové" (R. Baboráková, D. Pavlíček, Š. Baboráková) mělo taneční odpich, švih, okouzlující humor pohybový i situační.

"Slezský soubor H. Salichové" upoutal v kompozici nazvané "Ševčička v oboře" (Š. Vojtkuláková, J. Dadák) tanečním půvabem i jemným humorem nezvyklé zápletky, kdy švec přijde za svou milou až do obory mezi děvčata.

Chrudimský "Kohoutek" s muzikou "Karmazín" výrazně ztvárnil nápaditý scénář s rysy lidové pohádky "o nafrněné holce, která jde tancovat třeba s čertem", ale skončí přece jen v náručí svého milého Jíry, který zvládne, pohoupá i rozezpívá ji i celou hospodu. Název - "Proč bychom veselí nebyli..." autory jsou K. Skopová, tvůrčí tým souboru a I. Dostálová.

Soubor "Radost" z Pardubic se pokusil odvážně ztvárnit v inscenaci "Romance vojenská" (J. Vítková, P. Boria, I. Dostálová) plynutí času sedmi let vojny, tak dlouhých pro odvedeného milého i pro čekající milou. Avšak - svoje nesporné taneční i pěvecké kvality - opřel o scénář převahou dějově popisný a tedy méně působivý.

V pořadí poslední čtyři soubory věru že nebyly posledními. Naopak, jejich vstupem přehlídka vrcholila.

Z kantátového cyklu skladeb "Kytice Bohuslava Martinů" (pro smíšený a dětský sbor, sóla a orchestr) uvedli pražští "Vycpálkovci" v choreografii své umělecké vedoucí D. Stavělové baladu "Sestra travička" a svěží, lidovou představivostí inspirovanou, koledu "Adam a Eva". Velký skladatel byl výraznou uměleckou osobností světového jména. Vládl mistrovskou technikou i bezbřehou hudební představivostí, a přece v řadě svých děl s láskou čerpal inspiraci z lidového umění svého domova. Nadaná choreografka i český soubor to připomenuly z jeviště mladému obecenstvu těchto dnů umělecky šťastnou a velmi působivou inscenací jeho hudby.

V sousedství uvedená, nesmírně úspěšná, komediální "Masopustní hra o svatbě" (M. Pacek, J. a R. Sršňovi) souboru "Gaudeamus" VŠE Praha čerpá z nevázaně rozpustilých kořenů lidové tradice, z motivů nejen českých i evropských. I když je efektní a rozverná, má řadu míst srdečně úsměvných. Je příběhem o lidských chybách a odpuštění.

"Jihočeské tance" plzeňského lidového souboru "Mladina" (M. Vršecký, M. Rychta) jsou hudebně-taneční kompozicí, bez efektního dramatického děje, ale plnou vnitřního napětí. Vše je v této skladbě položeno na hudbu a tanec a jimi je vyjádřena lidskost, radost, družné spoluprožívání rytmu svátečních chvil. Vyznávám, že kontrasty a hudebně-výtvarná krása tanečního pohybu i zpěvu "Mladiny" na mne hluboce zapůsobily.

A nakonec - "Okolo Moravy chodníček krvavy" souboru "Ondřejnica" Stará Ves n. O. (Y. Voráčová, K. Šperlín). Zase téma vojny, ale zde nás motivy lásky a smrti vedly poezií působivé scénické zkratky i chvílemi, které měly čas rozvinout v nás originálními tanečními obrazy spoluprožívání stesku i naděje i bolesti. Obklíčily nás strachem ze Smrti, dokud ji, Smrtku - Morenu, nakonec děti nevynesly ze vsi i z prostoru našeho života pryč.

Byl to krásný program - také tím, kolik naznačil cest. Kolik motivoval rozmanitých tvarů jevištní stylizace. I rozborový seminář byl obohacující, měl jen tu vadu, že se všem zdál příliš krátký.

Závěrečný potlesk a poděkování za úspěšnou organizaci celého projektu a jeho pojetí patřil právem Janě Rychtové osobně i v zastoupení dalších spolupracovníků NIPOS Artama.