PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY UVODNI STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA HLAVNÍ STRANA MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ ZLÍNSKÝ KRAJ OLOMOUCKÝ KRAJ JIHOMORAVSKÝ KRAJ PARDUBICKÝ KRAJ KRÁLOVEHRADECKÝ KRAJ LIBERECKÝ KRAJ VYSOČINA PRAHA STREDOČESKÝ KRAJ ÚSTECKÝ KRAJ JIHOČESKÝ KRAJ PLZEŇSKÝ KRAJ KARLOVARSKÝ KRAJ

ENCYKLOPEDIE FoS
Základní informace o FoS ČR
Adresář FoS
Partneři FoS
Folklorní festivaly FoS ČR
Folklorní soubory FoS ČR
Folklorní materiály
Folklorní projekty
Folklor a media
KALENDÁŘ FOLKLORU
Folklorní akce a lidové umění
Festivaly FoS ČR
ZAHRANIČNÍ AKTIVITY FoS
Zahraniční aktivity
Zahraniční festivaly
Výměny a nabídky
Kolečka a půlkolečka
AKTUALITY A ZPRÁVY
Aktuality, novinky, zprávy, ...
Poskytované dotace
Archiv článků
FOLKLOR A TRADICE
Časopis Folklor
Folklor a lidové tradice v ČR
Etnografické členění ČR
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla
Kroje a lidové oblečení
SLUŽBY
Vyhledávací centrum
Pro registrované

Časopis FOLKLOR


DOPORUČUJEME
Zpíváme pro radost
 
 

Moje folklorní sezóna v roce 2004

Osobní vzpomínka Jiřiny Matějkové na festivalové putování
Dnes, s odstupem více než pěti měsíců od poslední loňské navštívené festivalové akce, mohu říci, že byla bohatá. Folklorní sdružení ČR pořádalo v roce více než 52 akcí. Mně se jich podařilo postupně navštívit třináct. Je to málo, nebo moc? Jistě bych ráda stihla ještě víc. Proč? Léta ubíhají a já mám obavy, aby to nebylo třeba naposled. Vždyť tolik mých vrstevníků již odešlo do "folklorního" nebe. (Však víte: Alena Skálová, Zdeněk Kašpar, Jiří Ica Pospíšil i Jan Čumpelík a řada dalších významných osobností.)
Když jsem byla mladá, jezdívala jsem pravidelně pouze na pět akcí: Strážnice, Rožnov pod Radhoštěm, Detva, Východná a Domažlice. Přesto mne těší,že od roku 1990 stále přibývá nových slavností a mezinárodních festivalů. Ráda nyní jezdím tam, kde jsem mile vítána nebo kde jsem byla u "zrodu" nového festivalu. Těm zůstávám věrná až dosud. A tak teď trochu opožděně v tomto předvánočním čase usedám a v klidu svého pokoje vzpomínám a pro Vás navlékám šňůrku folklorních perel a perliček.
První perla, kterou začínala moje sezóna, byl středočeský festival "Tuchlovice". Zde mě vítal milý
a usměvavý ředitel festivalu Bohumil Chochola se svou obětavou manželkou a členy pořádajícího souboru "Čtyřlístek" Nové Strašecí. Dnes mohu říci, že tenkrát vše zvládli na výbornou a jejich festivalový program byl bohatý především díky výběru účinkujících.
"Mělnický vrkoč" spolu s "Českou zemskou přehlídkou dětských folklorních souborů" byl pomyslnou druhou perlou. Škoda, že jsem onen červnový víkend nemohla do Mělníka přijet již v pátek. Přišla jsem jistě o mnoho pěkného. Ale nejlepší dětské soubory z Čech, vybrané na tuto přehlídku, jsem viděla. Dodnes vzpomínám, že děcka byla "kouzelná". Smůla pro diváky i pro účinkující byla v tom, že odpoledne začalo pršet, a tak vytrvalci sledovali program pod deštníky nebo z nedalekých podloubí. Podvečerní pokračování bylo v Masarykově kulturním domě, a i to se vydařilo. Ani se mi z Mělníka nechtělo domů. Neměla jsem však nocleh, a tak bylo třeba jít na vlak. Díky ředitelce festivalu Aleně Volfové a jejímu synovi, který mne na nádraží odvezl, jsem tehdy mohla vidět výtečný program až do konce.
Třetí perlu jsem "navlékla" v polovině června na Mezinárodním folklorním festivalu v Plzni. Zde mne přivítala půvabná ředitelka festivalu Michaela - nyní již paní Vondráčková, a vedoucí pořadatelského souboru "Jiskra" Miroslav Šimandl. V Plzni jsem stihla dopolední dětský pořad a velmi vydařený "Galakoncert". Byl věnován významnému jubileu známého a vynikajícího dudáka J. Konrádyho. Bylo to milé pohlazení po duši.
"Slavnosti písní a tanců Pod Zvičinou" v Lázních Bělohrad tvoří na náhrdelníku perlu čtvrtou. Do Bělohradu také ráda jezdívám, a sice až na nedělní závěrečný "Galakoncert", který bývá vyvrcholením těchto slavností. Díky řediteli MFF a vedoucímu pořadatelského souboru "Hořeňák" Jindřichu Rychterovi má festival "Pod Zvičinou" svou 30tiletou tradici a je stále více navštěvovaný. Lázně Bělohrad mají nyní podporu nového, sympatického mladého starostu města Pavla Šubra, který na úvod pořadu připomněl 650. výročí města a 55. výročí souboru "Hořeňák". I zde všichni účinkující sklidili velký úspěch a potlesk, také atmosféra po celé odpoledne byla výtečná.
Pátou perlou byla "Strážnice". Další ročník našeho nejstaršího folklorního festivalu (v pořadí 59. ročník) jsem si nemohla nechat "ujít". Je to již přece dlouhá tradice. A není se co divit, že mne nejvíce zaujal pořad Folklorního sdružení ČR "Poutník Karel Plicka", věnovaný 110. výročí narození tohoto vynikajícího sběratele, fotografa a filmaře.Zkušené autorky pořadu Anna Buroňová a Barbora Čumpelíková program vhodně rozdělily podle čtyř ročních období. Režie se velmi dobře ujal Petr Šamánek. Také se mi velmi líbily pořady "Přišli hosté z daleka i blízka" v režii Miloše Vršeckého, dětský program "Na pastvisku" Aleny Schauerové a noční pořad zahraničních souborů "Setkání" se soubory ze zemí Visegrádské čtyřky.
Ve Strážnici jsem toho více nestihla, přesto mé "folklorní srdíčko" bylo uspokojené a jánastoupila složitou a časově i jinak namáhavou cestu domů vlakem. Jen věřím, že dá-li mi Pán Bůh zdraví, dočkám se jubilejního 60. ročníku festivalu.
Nemohu si pomoci, ale Valašsko je stále mému srdci nejbližší. Jistě i proto, že jsem sama tančila 40 let ve "Valašském krúžku" působícím v Praze u paní Kamily Mošové z Valašského Meziříčí, které bylo v květnu minulého roku neuvěřitelných 90 let. Program další - v pořadí šesté perly, kterou byly "Rožnovské slavnosti" - byl bohatý a zajímavý, že jsme bála poodejít, abych o nic nepřišla. Jen namátkou přepisuji z programového bulletinu slavností: pořad k 60. výročí souboru "Jasénka" (autor Jaromír Matušů), "Galaprogram" odzemkářů (Oldřich Štroblík), přehlídka souborů zemí Visegrádské čtyřky (Miroslav Ekart) nebo pořad krajanských souborů (Jaroslav Štika). Největší "lahůdkou" však pro mne byl pořad věnovaný jednotlivým oblastem Valašska s názvem "Valašsko v obrazech" (Miroslav Ekart), jehož vyvrcholením byl společný zpěv všech účinkujících.
Přes bolesti v zádech a únavu z nočního cestování jsem vydržela až do půlnoci, a viděla další velmi pěkné pořady nejen zahraničních souborů. Nenechala jsem si "ujít" ani nedělní důstojné zakončení "Galaprogramem" všech zúčastněných kolektivů. Autor tohoto pořadu (Vlastimil Fabišik) mohl být spokojen. Byl to i pro mne další z nezapomenutelných zážitků.
Sedmou perlou mého náhrdelníku vzpomínek byly "Klatovy". V tomto krásném městě jsem byla přivítána obětavou ředitelkou festivalu Irenou Valentovou a členy hostitelského souboru "Šumava". Většina pořadů se konala na náměstí za velké účasti nadšených diváků. Velmi působivý "Galaprogram" byl však ve velkém sále kulturního domu. Po něm následoval výběrový pořad všech zúčastněných domácích i zahraničních souborů. Dodnes na něj ráda vzpomínám. Mohutný potlesk opravdu nebral konce. Večer počasí dovolilo, a tak se pokračovalo do noci opět na klatovském náměstí, kde jsme se výborně veselili s cimbálovou muzikou slováckého souboru "Lipina" Vracov, s nímž jsem pak odjela spát do hotelu, kde jsem byla ubytována. Dík.
Nedělní dopolední slavnostní průvod, končící krátkými ukázkami u hlavního pódia na přeplněném klatovském náměstí, byl vítán nadšenými diváky. Po dobrém obědě následoval dětský pořad, jeden z nejmilejších, s názvem "Kdo si hraje - nezlobí". Na všechny účinkující děti bylo radost pohledět. Vystupovali hudebníci, zpěváci (vítězové regionálního kola soutěže "Zpěváček 2004") i tanečníci. Některé děti jsem znala z dřívějších let, a nestačila jsem se divit, jak vyrostly, a to i umělecky. Tolik jsem byla překvapená z toho, co všechno už umí. Divácký ohlas a příjemná atmosféra jako vždy potěší a zpříjemní život nejen účinkujícím, ale také jejich vděčným divákům.
Již pošesté jsem v Rožnově pod Radhoštěm navštívila MFF "Jánošíkův dukát", který se stal mou osmou perlou. Jistě vás nepřekvapí, že si ráda "užiji" také slovenský folklor, který je mi též blízký. (Dokud jsme žili ve společné republice, zajížděla jsem pravidelně na "Akademický Zvolen" a později "Akademickou Nitru", navštěvovala jsem také Košice a dříve zmíněné festivaly Východnou a Košice.) Proto by mi tato perla na šňůrce chyběla. V bohaté nabídce programů "Jánošíkova dukátu 2004" ráda vzpomínán na všechny ze 16 kvalitních souborů. Za srdíčko mne však chytil dětský program Ivany Fabišikové a nedělní "Galaprogram" (autor Vlastimil Fabišik), jímž, za účasti všech souborů, festival vrcholil. Opravdu to byla velmi pěkná lahůdka.
Na festival v Šumperku, který je pro mne devátou perlou, jsem přijela již po čtrnácté. O tomto úpravném městě, ředitelce šumperských slavností Libuši Drtilové, jejích obětavých rodinných příslušnících a členech pořádajícího souboru "Markovice", jsem napsala již mnoho hezkého, a tak se nebudu opakovat. Mohu jen říci, že se vždy těším a nikdy nejsem zklamána výběrem účinkujících souborů. Dodnes mne mrzí, že páteční podvečerní pořad zahraničních souborů asi v polovině přerušil déšť, a tak program byl dokončen v přeplněném blízkém kulturním domě. Hlavní festivalový program se konal v sobotu opět v kulturním domě a byl zakončen "Veselicí" - v pravém slova smyslu. Každý soubor na něm učí některý z tanců svého repertoáru a vtáhne na parket všechny zájemce bez generačních rozdílů od dětí až po seniory. A to se mi vždy moc líbí. Hudba, tanec, zpěv "omladí" snad každého, kdo se může aktivně zúčastnit. Je to ten nejlepší lék na bolesti a trable. Sama jsem se divila, že jsem vydržela svěží až do konce. (V pátek jsem totiž po nočním cestování na Moravu k večeru již pociťovala svou "stařeckou" únavu.) Nedělní odpolední závěrečný pořad se vydařil opravdu jak se patří. Počasí se umoudřilo, atmosféra byla báječná. Ani rozšířené hlediště v letním divadle již nestačilo. Znamená to, že "MFF Šumperk" se stává stále oblíbenějším a lidé se do města sjíždějí z blízka i z daleka. Dá-li pán bůh zdraví, snad se dočkám i patnáctého ročníku.
Neuplynul ani týden a já již zavěšuji v pořadí desátou perlu. Přiznám se, nejraději jezdím do Liptálu. Téměř jako domů. Nikde snad nejsem tak mile vítána, jako zde ředitelem Ladislavem Michálkem a stále se usmívajícím starostou obce Miroslavem Vaculíkem. Ten stále aktivně tančí mezi liptálskými seniory. Většina členů souboru "Lipta" je obětavá a vstřícná. Cítím se jako mezi svými. Však s nimi v duchu vše prožívám. I tance, které důvěrně znám z mládí.V pestrém programu festivalu vystoupilo mnoho kolektivů. V té opravdu velmi pestré nabídce mi chyběla snad jen taková "lahůdka" z minulých let. Totiž přehlídka párových tanců (nemusela být vysloveně soutěžní). V neděli mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou po ní zbyla taková dost prázdná hodinka.
Nedělní odpoledne v Liptále vyvrcholilo slavnostním průvodem obcí a "Galaprogramem" v přírodním kulturním areálu naplněném nadšenými diváky. Pověst "Liptálských slavností" je prostě světová! Moc jsem si proto přála, aby nepršelo a sv. Petr mé prosby vyslyšel. Dovedu si představit, co by se stalo, kdyby lilo. Všechno by přišlo darmo! Proto si myslím, že by bylo vhodné zachránit zámek v obci pro kulturní využití. Chybějí však peníze! Přesto již existuje na záchranu víceúčelový projekt, včetně citlivé přístavby pro léčebné centrum a služby, což zajišťuje a příspěvky přijímá Občanské sdružení Letokruhy Vsetín (tel. 777 565 030) a Obecní úřad Liptál.
Po týdnu již navlékám svoji jedenáctou perlu. "Karlovarský festival" byl jako vždy velmi zdařilý a pestrý. Dojela jsem v sobotu dopoledne a stihla vystoupení souborů na lázeňských kolonádách (Tržní, Mlýnské a před hotelem Pupp v rámci "Porcelánových slavností"). Jako každý rok i loni průvod městem přilákal mnoho obdivovatelů na "Galaprogram" v lázeňském hotelu Thermal. Loni byl obzvlášť významný, a to tím, že hostitelský soubor "Dyleň" slavil 30 let své činnosti, a jejich vedoucí a zároveň ředitel festivalu Lubor Hanka padesátiny. Gratulantů bylo moc a nadšených diváků na naplněném velkém sále ještě více.
V neděli pokračoval program na kolonádách a odpoledne pět souborů odjelo do krásného přírodního areálu pod hrad Loket a další stejný počet kolektivů zajistil zábavný pořad s tancem na Poštovním dvoře, kde si mohli zatančit i návštěvníci, kteří byli doslova vtaženi na jeviště. Zejména skupině turistů z Japonska se to velmi líbilo. I já jsem se nerada loučila, ale vidina příštího desátého ročníku (kterého se doufám dožiji) mne utěšuje.
Dvanáctou perlou byl "Mezinárodní dětský folklorní festival Písní a tancem" v Luhačovicích. Tuto významnou akci našeho Folklorního sdružení ČR navštěvuji již tradičně. Byla jsem přivítána zakladatelkou a čestnou prezidentkou festivalu, starostlivou Věrou Haluzovou. Ráda konstatuji, že náročnou festivalovou organizaci velmi dobře zvládl Jiří Pokorný, vedoucí sekretariátu našeho sdružení. Pečlivou přípravu a výběr účinkujících dětských souborů zajistil František Synek spolu s autory jednotlivých pořadů. Některé znám osobně a srdečně jsme se s Janou Grabcovou, Hanou Sluštíkovou nebo Mirkem Ekartem na luhačovickém lázeňském náměstí vítali. Hudba, tanec, zpěv a hlavně děcka potěšila všechny diváky, o čemž svědčil mohutný potlesk. Jediné co divákům i mně vadilo, bylo to, že ozdobný živý plot kolem pódia vyrostl a zakrýval z pohledu sedících diváků dětem nohy až po kolena, a když se při hrách děti usadily, nebylo jim vidět nic něž hlavičky. Škoda. Jinak byla nálada všech účinkujících, diváků i četných čestných hostů výborná.
Své klidné vzpomínání a vázání náhrdelníků perel folklorních slavností uzavřu perlou třináctou.
Byla jí "Polabská vonička" v Nymburce. Ráda jsem zde navštívila galavečer v Hálkově městském divadle a zatleskala spolu s dalšími všem krásným dětským vystoupením.
I po měsících děkuji všem, kdož se jakýmkoliv způsobem zúčastnili na všech těchto krásných folklorních akcích roku 2004, kdož umožnili jejich konání a nám divákům krásná potěšení.

Jiřina Matějková

DALŠÍ INFORMACE: Praha
Zveřejněno 01.04.2005 v 22:49 hodin

Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
 
FOLKLORNÍ FESTIVALY
FOLKLORNÍ AKCE
TURISTIKA