Určitě nejvíce navštěvovaná je oblast Indického oceánu a přilehlých ostrovních a pobřežních oblastí rozsáhlých vodních ploch, jejichž nejnovější historii napsala 26. prosince loňského roku událost, která vejde do dějin moří a oceánů jako jedna z nejhorších. Ten den zasáhla celou oblast zkáza zvaná tsunami silou, kterou si jen ztěží dokázal kdokoliv z nás představit.

Snad každý z nás ví, že vlny na vodní hladině nevznikají jen působením vhozeného kamene na rybníku nebo působením větru na přehradách. Největší a nejničivější vlny vznikají v důsledku zemětřesení. Deset největších vln tsunami z 82 zaznamenaných v poslední dekádě 20. století zmařilo přes 4 000 lidských životů. Tsunami následující dopoledne 26. prosince 2004 po podmořském zemětřesení přineslo zničující katastrofu celé oblasti pobřeží Indického oceánu rovnající se podle posledních čísel téměř stonásobku tohoto počtu.

Někdy mi přijde na mysl, že život je jedna velká neznámá. Jeho příběhy nás v mžiku dovedou potěšit, rozesmát, dobře naladit, aby v jiném momentě doslova obrátily naše hodnoty a měřítka nečekanou a nepopsatelnou apokalypsou. Lidský svět, podobně jako oceány a moře, tvoří jeden propojený a dynamický celek. I když jeho jednotlivé světa mají své kulturní, ekonomické a historické odlišnosti, celek je propojený politickými, hospodářskými, obchodními i turistickými zájmy a na všechny změny reaguje okamžitě.

Stalo se tak i v čase, kdy západní svět slavil v teplech svých domovů u ozdobených vánočních stromečků druhý den narození Spasitele. Když zasáhly přírodní živly v oblasti Indického oceánu silou lidské mysli nepředstavitelnou a podmořské zemětřesení doprovázené nevratnými změnami mořského dna vyvolaly sérii obrovských vln tsunami, jež ničící silou zasáhly několika údery pobřeží řady států jihovýchodní Asie, svět se to okamžitě ze zpráv dozvěděl a hned zahájil organizování pomoci. Nejen proto, že ostrovy těchto končin jsou nazývané pro příznivé slunečné a teplé podnebí (průměrná lednová teplota je 26°C) a krásy moře i pobřeží "rájem na zemi", nejen proto, že každý konec roku, Vánoce a Nový rok, ostrovy prožívají turistický nápor, nejen proto, že v oněch tragických dnech byla pobřeží přeplněna dovolenou zde trávícími a odpočívajícími návštěvníky ze všech koutů světa, především Evropanů, ale především proto, že úderem vodních mas se pozemský ráj změnil v peklo a boj o holý život. Dnes již víme, že v jediném okamžiku v oblasti zničily tsunami statisíce lidských životů a pod obrovským náporem nedohledných vodních mas zanikly krásy přírody a práce lidských rukou. Zkáza se šířila a brzy zasáhla obrovská území. Pod vodou zmizely ostrovy, pobřežní vesnice, města, silnice i železnice. V důsledku obrovských rychlostí vln, které dosahují na otevřeném oceánu až 700 km za hodinu, byly úderem tsunami zasaženy nejen pobřežní oblasti Indonézie, Malajsie, Thajska, Barmy, Srí Lanky a Indie, ale s odstupem několika hodin také tisíce kilometrů vzdálené pobřeží Madagaskaru a Afriky. Zde všude vlny ničily a zabíjely. Bilance je o to krutější, že velké procento obětí jsou děti domorodců i turistů, volně si hrající na plážích a pobřeží.

Celý svět se od prvních chvil v myslích společně obracel k tomuto koutu vodami zalité země. Celý svět se ze sváteční nálady vánočních a novoročních svátků přenesl k trpícím a lidé všech zemí začali shromažďovat finančníi materiální pomoc. Celý svět vysílal do tsunami postižených oblastí své poselství lásky a pomoci, přání klidu a opět nalezené radosti.

První velká vlna spoluúčasti vyvrcholila v pondělí 5. ledna, v předvečer slavnosti Tří králů, kdy si celá Evropa oběti katastrofy připomněla poledním vyzváněním zvonů, minutovým zastavením práce a vyvěšením smutečních praporů na půl žerdi. V ty dny prostředky solidarity a pomoci z celého světa putovaly společně s týmy záchranářů, lékařů i zdravotníků, profesionálů i dobrovolníků do postižených oblastí.

V době uzávěrky tohoto čísla časopisu Folklor jsme si v redakčním kolektivu připomněli i tuto nesmírnou tragédii jihovýchodní Asie. Uvědomili jsme si, že i nás se - byť nepřímo - dotkla. Připomněli jsme si bezprostřední vystoupení kolektivu dívek a chlapců "Indonézké taneční skupina Grup Tari KBRI" z Prahy na řadě našich festivalů, kde předváděla tradiční indonézké tance Japong, Japong Bali, Wira Pertiwi, Saman a Merak, z nichž každý je charakteristický pro určitou oblast Indonézie a každý tanečním vyjádřením popisuje legendu, která reflektuje unikátní a bohatou indonézkou kulturu. Jejich vystoupením nadšeně tleskaly ruce návštěvníků našich festivalů v Šumperku, Liptále, Miloticích, Brně nebo Karlových Varech. Zde všude prezentovali taneční a hudební umění své krásné země. Tam všude představovali krásy své ostrovní a pro nás velmi exotické kultury. Všude byli srdečně vítáni a obdivováni. A tu jsme si uvědomili, že pod nápory vodních mas byly v ohrožení nejen lidské životy a vytvořené hodnoty, ale také krásná a neopakovatelná tradiční kultura a folklor těchto asijských zemí. Mezi obětmi tsunami byly totiž (podle dostupných zpráv) také domorodé kmeny, které v ostrovních pralesích dodnes žily vzdálené civilizaci svůj život, jehož součástí byly původní zvyky, obyčeje, písně i tance.

Tehdy jsme se rozhodli, že pro vás připravíme rozhovor s velvyslancem Indonézké republiky v ČR Jeho Excelencí Santosem Rahardjem. Věříme, že se nám to podaří a že budete mít možnost si jej přečíst v příštím čísle. Doufáme v to také proto, neboť věříme, že mezi dárci nadacím a charitám, které shromažďovaly prostředky na pomoc postiženým oblastem, byli také členové našeho sdružení, našich folklorních souborů a pořadatelé folklorních festivalů.

Úvodní článek jste si mohli přečíst v časopise Folklor č.2/2005. Jeho redaktoři pro Vás připravili následující rozhovor uveřejněný v časopise Folklor č.3/2005:

Paní Jani, nemohu se nevyhnout smutné otázce. Loni o vánocích postihla Indonésii přírodní katastrofa nebývalých rozměrů. Vyvolala solidární reakci lidí na celém světě, a také v České republice. Jak se indonéské vládě a indonéskému lidu daří vypořádávat se s tragickými následky ničivé tsunami?
Indonéská vláda pověřila koordinací humanitární pomoci pro oblasti poničené tsunami úřad Bakornas PBP, který spolupracuje s dalšími organizacemi. Vláda stanovila tři fáze v řešení následků katastrofy. V první fázi, která trvá šest měsíců, vytyčila jako nejdůležitější úkol humanitární a záchranářské práce. Následující fáze rehabilitace bude trvat 6 měsíců až 2 roky a má za cíl zlepšit občanskou obslužnost na uspokojivou úroveň. Délka poslední fáze, tj. fáze rekonstrukce, se odhaduje na 5 let. V této fázi by mělo dojít k celkové rekonstrukci infrastruktury v postižených oblastech. Doufáme, že tímto způsobem se nám podaří překonat tragické následky zemětřesení a přílivové vlny, která zasáhla dvě indonéské provincie, tj. provincii Nanggroe Aceh Darussalam a provincii Severní Sumatra.

V České republice se od té doby uskutečnilo několik kulturních akcí, jejichž výtěžek byl určen právě na pomoc Indonésii. Na přípravě některých z nich se aktivně podílelo i vaše velvyslanectví. S jakým ohlasem se tyto akce setkaly?
Ohlas těchto programů byl velmi dobrý. Velmi si vážíme pozornosti, solidarity a pomoci obyvatel České republiky, kteří se těchto kulturních programů zúčastnili, i těch, kteří přispěli jiným způsobem. Ve jménu vlády Indonéské republiky bych chtěla ještě jednou poděkovat za veškerou pomoc obětem katastrofy.

Folklorní sdružení ČR spolupracuje s vaším velvyslanectvím již několik let. Indonéské soubory, ať už ty, které působí v Praze, či ty, jejichž pobyt v Česku zorganizovalo právě vaše velvyslanectví, se pravidelně zúčastňují našich folklorních festivalů v Čechách i na Moravě. V loňském roce se tak mohli diváci setkat s vašimi soubory hned na několika akcích, pořádaných nebo spolupořádaných naším sdružením. Jak hodnotíte tuto spolupráci Vy?
Doposud byla naše spolupráce s Folklorním sdružením velmi dobrá. To se projevilo také větší účastí uměleckého souboru indonéského velvyslanectví a souborů z Indonésie na několika festivalech pořádaných FoS. Tyto festivaly jsou pro nás velmi zajímavé, protože poskytují možnost představit folklor různých zemí českému publiku. Na druhou stranu je pro nás účast na folklorních festivalech také možností seznámit se s českým folklorem. Velmi si vážíme toho, že pořadatelé otevřeně přijímají naše návrhy související s naší účastí na folklorních festivalech. Upřímně si přejeme, aby se nám v dalších letech podařilo spolupráci ještě více zintenzivnit.

A jak vnímali možnost účasti na našich festivalech samotní členové vašich souborů?
Tanečníkům z uměleckého souboru, který tvoří členové rodin diplomatů pracujících na indonéském velvyslanectví v Praze, se účast na festivalech velmi líbila. Byli velmi rádi, že měli příležitost navštívit oblasti, kde se stále udržuje tradiční kultura, a poznat tak zvyky a tradice jednotlivých oblastí České republiky. Tanečníci museli také kreativně reagovat na požadavky pořadatelů festivalů. Několikrát jsme totiž byli požádáni, abychom se zúčastnili tanečního průvodu městem. Charakter indonéských tanců ale účast v průvodech neumožňuje, a proto jsme museli improvizovat a některé tance upravit tak, abychom mohli taneční kulturu Indonésie představit divákům i v rámci průvodu.

Jaké jsou další plány vašeho velvyslanectví? Určitě budou ovlivněny tím, že Indonésie má v tomto období důležitější a nelehký úkol - vypořádávat se s následky katastrofy. Budete přesto i nadále podporovat prezentaci indonéské kultury - a tradiční lidové kultury zejména - u nás? Na co se mohou naši čeští diváci v tomto roce těšit?
Přestože se indonéské velvyslanectví v posledních měsících zabývá především problémy souvisejícími s řešením následků přírodní katastrofy, bude nadále - v souladu se svou misí - podporovat kulturní programy v České republice. V následujících měsících se bude umělecký soubor velvyslanectví připravovat na svou účast na folklorních festivalech v červenci a srpnu tohoto roku. Kromě toho vystoupí soubor také na dalších kulturních programech v několika českých městech, např. na vernisážích výstav o Indonésii, pořádaných v Praze i jiných městech.