Pane doktore, určitě se nebudu mýlit, když řeknu, že většina dospělých z české (a pravděpodobně i slovenské) populace Vás zná úplně z jiných časopisů a z naprosto jiných souvislostí. Zná Vás jako sexuologa, který na stránkách časopisů a deníků odborně odpovídá na dotazy čtenářů, týkající se jejich intimního a sexuálního života. Proto hned v úvodu na Vás prozradím, že jste také předsedou Společnosti pro plánované rodičovství, a hned v úvodu se ptám: Jak se známá osobnost, před časem kandidující také do Senátu Parlamentu ČR, stane obdivovatelem folkloru?
Lidová písnička mne provází už od školních let, kdy jsem účinkoval ve školním pěveckém souboru. Pokud si vzpomínám, zpívali jsme je rádi; bohužel posléze do našeho repertoáru začínalo pronikat stále více písní budovatelských. Proto když se dnes zúčastňuji folklorních představení už jenom jako divák, beru to jako takovou vzpomínku na vlastní mládí.

Poprvé jsme se seznámili na loňské Celostátní přehlídce Zpěváčci ve Velkých Losinách. Vzpomeňte krátce na atmosféru tehdejší soutěže a doprovodných akcí.
Do Jeseníků jezdím už 25 let na chalupu a ve Velkých Losinách jsme kdysi pořádali gynekologické krajské semináře. Atmosféra Zpěváčků, to je ovšem něco úplně jiného, to obrovské nadšení všech účastníků, kteří tam zpívají jako o život, to je panečku daleko lepší zážitek než odborné gynekologicko-porodnické diskuse. Rád bych se do Velkých Losin zase v příštích letech vracel.

Z některých televizních pořadů a našich rozhovorů jsem poznal, že pocházíte ze Slezska, dobře rozumíte (kromě dalších světových jazyků) také polsky. Můžete zavzpomínat na svá dětská léta a prožitky, které vám výrazně utkvěly v paměti?
Bezprostředně po válce jsme se přestěhovali do Doubravy u Karviné, do školy jsem chodil v Orlové. Všechny děti tam mluví "po našemu", což je nářečí, které má daleko blíže k polštině než k češtině. Vzpomínám si, že v první třídě jsem spolužákům o přestávce skoro nerozuměl, později jsem znalosti polštiny využíval při sledování katovické televize, která byla za mého mládí mnohem zajímavější než televize česká. Asi proto mne velice oslovuje právě folklor tohoto kraje. Možná je to také důvod, proč jsem byl jmenován lašským markrabětem.

Jste u nás i ve světě uznávaná osobnost. Navštívil a procestoval jste mnoho zemí. Určitě tedy můžete porovnávat, jak jejich občané i představitelé uchovávají a dále rozvíjejí své národní kulturní a lidové tradice. Můžete našim čtenářům připomenout některý z vašich silných zážitků, spojených s pěstováním projevů národní tradice Vámi navštívených zemí?
Opravdu jsem kromě Antarktidy už navštívil všechny světadíly, většinou při příležitosti různých vědeckých kongresů nebo studijních pobytů. Bývá vždycky zvykem účastníkům podobných setkání prezentovat folklor příslušné země. Nejvíc vzpomínám na písně a tance v africké Tanzánii. Folklorní soubor v hlavním městě Dar-es-Salaamu nám tam v pestrých národních krojích předvedl pásmo písní a tanců, bojující proti promiskuitě a propagující užívání kondomů, což je v této oblasti světa trpící populační explozí a epidemií HIV/AIDS nesmírně záslužný čin. Silným zážitkem bylo také folklorní představení u příležitosti Celosvětového gynekologického kongresu v Santiagu de Chile. Myslím, že celá Latinská Amerika je právem považována za království folklorních tradic.

Na akcích Folklorního sdružení ČR jste vítanou a obdivovanou osobností. Můžete upřímně vyjádřit, jak vnímáte činnost tohoto sdružení a smysl jeho práce v kontextu vaší odbornosti?
Celý oficiální název organizace, jejímž jsem reprezentantem, je Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu. Již z tohoto označení je patrné, že mezi naše hlavní úkoly patří práce s mládeží, výchova k uvědomělému rodičovství a reprodukčnímu zdraví. Právě v tomto aspektu se činnost naší Společnosti stýká s prací Folklorního sdružení ČR. Vždyť právě organizace volného času a mimoškolní činnost jsou nejdůležitějšími faktory zdravého vývoje mladé generace.

Folklorní sdružení před časem vydalo zpěvník tzv. laškovných nebo též darebných valašských písniček ze sběrů Arnošta Kubeši. V tomto zpěvníku, který jistě není určen dětem, jsou dosti silné erotické texty. Souhlasíte se mnou na rozdíl od romantických sběratelů druhé poloviny 19. století, že je třeba i tyto texty lidové zpívané poezie uchovat. Jakou mají pro Vás jako odborníka na lidskou sexualitu výpovědní hodnotu? Čím vás oslovují?
S radostí jsem si ten sborník přečetl, mnohé ty písničky znám. Nenašel jsem tam žádnou vulgární nebo esteticky urážející. Erotika je tam pojata nesmírně půvabným a laškovným stylem a zachování těchto textů pro paměť budoucích generací je neobyčejně záslužným činem. Nedávno jsem vyslechl v pražském metru rozhovor party dětí asi třináctiletých a nad jejich vulgarismy mi vstávaly vlasy na hlavě. Ty valašské erotické texty jsou proti tomu laskavým pohlazením po duši.

Jednou ze součástí lidové slovesnosti jsou malé folklorní útvary - anekdoty. V této kategorii k nejoblíbenějším a nejfrekventovanějším patří vtipy erotické, prezentované spíše v úzké přátelské společnosti než veřejně. Zpestřují náš život v mnoha podobách - především jako ústně tradované, ale nově též jako anekdoty kreslené nebo písemné. Vyprávíte svým přátelům erotické vtipy?
Můj přítel Jiří Krampol, který mne už několikrát pozval do svého pořadu "Nikdo není dokonalý", říká, že vtipy se dělí na politické, erotické a špatné. Těch politických kvapem ubývá, takže to ty erotické musí chtě nechtě nahradit. Mnohé z nich je ovšem dovoleno reprodukovat až po 22 hodině večerní.

Předpokládám, že praktická medicína už nebude asi vaší hlavní činností. Čím se teď nejvíce zabýváte?
Po čtyřiceti letech praxe v ženském lékařství a sexuologii teď využívám možnosti, že se mohu naplno věnovat tomu, co jsem dříve považoval za koníčka. Naše Společnost pořádá besedy pro dospívající mládež a školení pro učitele. Externě přednáším na Pedagogické fakultě v Hradci Králové, přispívám do mnoha novin a časopisů, na dvou rádiích mám pravidelné besedy a odpovídám na četné internetové dotazy na našich stránkách www.planovanirodiny.cz. Taky jsem napsal jedenáct knížek a připravuji dvanáctou. Takže vidíte, že práce mám pořád dost. To, že mne nakonec nezvolili do Senátu, je možná štěstí.