Vážení přátelé,

s lítostí vám oznamujeme, že ve středu 11. května zemřel náš dlouholetý spolupracovník a kamarád František Roun. Poslední rozloučení se koná ve čtvrtek 19. května v 11.30 hodin v Malé obřadní síni krematoria v Praze - Strašnicích. Kdo jste ho měli rádi, vzpomeňte s námi.

Když musel František Roun odejít z praktických důvodů z aparátu ÚV SSM
v době normalizace, nastoupil do Agentury pro propagaci průmyslu, která byla součástí Podniku technických a propagačních služeb.
Velmi rychle se zapracoval a samostatně zajišťoval akce, zejména výstavy pro průmyslové podniky. Nejvíce úsilí však věnoval hnutí mládeže ZENIT, kterému byl duchovním i organizačním otcem. Jeho tvůrčí přístup a obětavost byla příkladná a jeho zásluhou se technická tvůrčí činnost dětí a mládeže velmi slibně rozvíjela v celé republice.

František byl velice odpovědný a obětavý pracovník a starostlivý otec rodiny. Práci, kterou dělal se věnoval s plným nasazením. Byl velmi dobrým organizátorem s poctivým přístupem ke každé akci. Uměl organizovat a řídit tvůrčí kolektivy při domácích i zahraničních výstavách a přehlídkách prací českého průmyslu a mladé tvůrčí generace. Této práci zůstal věrný až do konce svého života.

Časopis Folklor č.4-5/05

Poznávali jsme se poznenáhlu v první polovině 90. let minulého století. Byl jedním z těch, kteří mne a řadu dalších zasvěcovali osobně nebo skrze své spolupracovníky do možností a hlavně tajů počítačové techniky, výhod a předností spojení organizací i lidí samotných přes toto moderní médium. Klidný, usměvavý, vyrovnaný. S bohatými životními zkušenostmi pro něj nebyl žádný problém problémem. To jsem poznal až na přelomu dvou tisíciletí, kdy začal velmi těsně spolupracovat s naší organizací.
Blíže jsme se seznámili v době pořádání festivalu dětských organizací, která měla název Hrad patří dětem, po níž následovaly první ročníky Bambiriád. Byl iniciátorem, možná i navrhovatelem, určitě tahounem celé přípravy, měl přehled, představy, které realizoval s nadhledem. Počáteční nedůvěru a obavy ze zdaru akce překonával osobním příkladem a nasazením. Přispěl k tomu, že se představitelé dětských organizací poprvé a pak opakovaně pokusili o společné dílo, které se zdařilo a trvale daří. A hlavně, začali mít k sobě blíž. Poznali se nejen děti, ale především vedoucí na různých stupních "velení". A hned to bylo na dětském a mládežnickém hnutí poznat. Zmizely třenice, nedůvěra. Nastoupila spolupráce a vzájemná podpora. Na tom má tehdejší generální sekretář Národně informačního centra pro mládež pan František Roun převelký podíl.
Do našeho sdružení jej přivedlo v roce 1998 nejen osobní přátelství s naším předsedou a mnohými z nás, ale především zájem zůstat co nejblíže dětem a mládeži. Byť "odkojen" jinými žánry, přesto si lidovou písničku, hudbu, tanec i kroje oblíbil a všemožně pomáhal tam, kde toho bylo třeba. Především na úseku technické, organizační přípravy a propagace každé akce měl mnoho možností využít své zkušenosti, vazby a kontakty. Dovedl zařídit téměř nemožné. Hledal cestu i ve směru, který ostatní již dávno opustili. Vždy přišel s nápadem, jak věc řešit a zdárně vyřešit. Jakoby pro něj nic nebylo nemožné...
V roce 2002 jsem dostal možnost vystavit své fotografie v chodbě místopředsedů v Senátu Parlamentu ČR. Vznikl problém s výstavními panely, které senát nevlastní. Zkoušel jsem kde co. Nakonec pomohl kamarád a jmenovec František. Sehnal je i s dopravou a montáží, a se slevou! Také díky jeho pomoci mohla být výstava realizována a naši přední politici - senátoři - se mohli z blízka podívat do usměvavých tváří tanečníků i tanečnic zahraničních souborů (vůbec první podobná výstava v senátu měla téma: Zahraniční folklor na našich pódiích) a uvědomit si, že naše vlast po více než půl roku ožívá folklorním slavnostmi a festivaly, kterých se účastní desítky zahraničních a stovky domácích folklorních souborů.
Významně napomohl realizaci koncertů Zpíváme pro radost, uspořádaných loni na podzim naším sdružením a dalšími za účasti Petra Dvorského, Sisi Sklovské, Petra Habery, Marie Rottrové, vynikající Mrenicovy kapely, Orchestrů lidových nástrojů Slovenského rozhlasu Bratislava a Ondráše Brno, jakož i zpěváčků z České republiky, Slovenska, Bulharska, Maďarska a Ruska v Kongresovém centru Praha.
Loni také od počátku roku připravoval první ročník Mezinárodního folklorního festivalu Pražský jarmark, který se konal v centru Prahy na Ovocném trhu. Opět byl tahounem, realizoval představy své i představitelů spolupořadatelských organizací. Opět byl u zrodu něčeho, co dále ponese jeho pečeť pečlivosti, úsilí a vytrvalosti. A také nemizejícího úsměvu a rozzářené tváře. Spokojenost účinkujících i kamarádů ze zdařilého díla bylo i jeho radostí a často největší odměnou. Tak už to mezi námi chodí... Zahájil i přípravu druhého ročníku. Bohužel, nemoc mu nedovolila v započaté práci pokračovat a ani ji dokončit. Jeho odchod byl pro nás všechny velkou ztrátou a ránou.

Na jeho spolupráci s Folklorním sdružením vzpomíná předseda Zdeněk Pšenica slovy: S Františkem Rounem jsem se poznal na začátku devadesátých let, více jsme začali komunikovat v polovině 90. let v rámci dětského a mládežnického hnutí. Naše spolupráce nakonec přerostla v přátelství.
František Roun byl člověk, který měl hluboký vztah nejen k dětem a mládeži, ale také k lidové kultuře.
V roce 1998 byl jedním z osmi zakládajících členů České rady dětí a mládeže. V té době začal ještě více spolupracovat s Folklorním sdružením ČR a to hlavně v oblasti informatiky, organizace akcí, propagace, výstavnictví a cestovního ruchu. Po jeho odchodu z funkce generálního sekretáře NICEMu se stal mým poradcem, a také jednou z osobností, které se na Folklorním sdružení podílely na přípravě majoritních akcí. Obrovskou práci udělal pro společný česko-slovenský projekt Zpěváček - Slávik v letech 2001 až 2005, pro galakoncerty Eva Urbanová, Peter Dvorský Zpěváčkům - Slávikům a Zpíváme pro radost v Kongresovém centru Praha. Pod jeho taktovkou se uskutečnila série koncertů v pražském Obecním domě. Podílel se na přípravě řady dalších akcí Folklorního sdružení ČR.
František Roun udělal pro sdružení a pro folklorní hnutí velkou práci, i když za ni nebyl finančně honorován. Velmi jsem mu vděčný za velké množství organizačních a životních zkušeností, které nezištně předával mně i mým kolegům. Dnes mi osobně František Roun chybí nejen jako blízký spolupracovník, ale i jako přítel, tolik Zdeněk Pšenica.

Čest památce našeho spolupracovníka Františka Rouna. Na společné chvíle i práci a pomoc budeme často vzpomínat.

[Editace článku: Luděk Šorm] Přehled návštěvnosti