Naše pověst, se váže k části zdejšího území města Karviné zvané Fryštát. Ve starém městě Fryštátě žili pracovití lidé, kteří svou pílí zajistili jeho rozkvět. Byla zde úrodná půda, lidé nevěděli, co je hlad a bída, řeka Olza dávala hojnost ryb.

Když si zde obyvatelé Fryštátu postavili kostel, který byl tak pěkný, že daleko v okolí neměli podobný, rozhodli se, že si rovněž nechají vyrobit vzácný zvon. Ten byl ulit z čarovného kovu. Když zvon zněl, dokázal proměnit zlo v dobro, smutek v radost a obměkčovat tvrdá lidská srdce.

Jednou v noci ve městě vypukl požár, ale protože zvon bil na poplach, nikdo z lidí neuhořel. Celé městečko tehdy lehlo popelem a s ním i kostel. Čarovný zvon zmizel. Až po nějakém čase, když už bylo postaveno nové městečko a ze zhořeliště se stala pastvina pro dobytek, se tam udála divná věc. Stádo sviní rylo zem a vyrylo zvon, který zde od požáru ležel zapomenut. Všichni se radovali a zvon opět zavedl starý pořádek.

V té době žila na těšínském zámku kněžna, která vždy s dojetím poslouchala jeho libému vyzvánění. I rozhodla se, že zvon od Fryštátu odkoupí. Fryštátskému rychtáři přislíbila, že za zvon od Fryštátu zaplatí tolik dukátů, kolik jich bude zapotřebí k vydláždění cesty s Těšína do Fryštátu. Tak se tedy stalo. Obyvatelé Fryštátu se se zvonem těžko loučili a při stěhování jej doprovázelo celé město. V Těšíně byl zvon slavnostně zavěšen na věži tamějšího kostela.

A pak se stal ten zázrak. Věrný zvon se v noci vrátil zpět do Fryštátu a tam zvonil a zvonil. Nikdo neuměl vysvětlit tuto záhadu. Ještě dvakrát fryštátští dopravili zvon do Těšína, ale ten se pokaždé vrátil zpět a ráno již vyzváněl na věži zdejšího kostela.

Kněžna pochopila, že vůli zvonu nezlomí, a proto jen přikázala, aby byla na kostelní věži zazděna okénka směřující k Těšínu. Věrný zvon zvonil ve Fryštátě až do 1. sv. války, kdy byl zabrán pro válečné účely.

Pověst však v našich lidech žije dál pro dojemnou věrnost, kterou zvon svému lidu zachoval.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.karvina.org