Kostel sv. Kunhuty byl vybudován na velmi strategickém místě na vyvýšeném ostrohu nad řekou a byl obklopen ochranným valem, korespondujícím s dnešní obvodní zdí hřbitova. Tak se stal pro svou dobu typickou stavbou nejen sakrálního, ale i fortifikačního charakteru a účelu. Nepochybně se v samém počátku, jehož přesnou dataci nelze provést, jednalo o stavbu dřevěnou, kterou však již v polovině 13.století nahradil kostel zděný a někteří historikové udávají rok vzniku presbyteria a postranního portálu 1250. Z toho se nám dochovaly některé části dodnes. Stavebním slohem je náš kostel řazen do doby přechodní, tedy do přelomové architektonické etapy mezi slohem pozdně románským a raně gotickým. Úplně nejstarší existující částí kostela je postranní portál, jenž August Prokop popisuje následovně: "jedná se o široce lomený oblouk, který spočívá jako tympanonová deska na profilované římse. Ta je nesena dvěma sloupy, tvořícími vchod do lodi kostela. Sloup mají attikovou bázi a hrubě vroubkované kalichovité hlavice. Pečlivým zkoumáním lze tomuto objektu přisoudit stáří až z prvních dvou desetiletí 13.století". Vlastní loď a presbyterium staré části kostela je pak již typickou ukázkou časné gotiky, nesoucí výrazné prvky příbuznosti s kostelem sv. Jakuba v Jihlavě. Je tudíž oprávněná domněnka, že obě stavby jsou dílem téže stavební huti a náš kostel mohl být stavěn, jak je to ostatně známo i z řady jiných míst, co by přidružená zakázka k hlavní stavbě v Jihlavě. Pozoruhodné je i to, že svatojakubský kostel byl započat někdy před rokem 1250 jako pozdně románská bazilika, pak bylo rozestavěné kněžiště strženo a chrám znovu vybudován ve slohu gotickém. J.V.Šimák navíc ještě v našem kostele shledává blízkou konstrukční příbuznost s kostelem sv.Martina v Třešti a obě svatyně zařazuje do druhé čtvrtiny 13.století. Gotické presbyterium má světlost 6 x 5,8 m, je stavebně jednotné, pětiboké, bez opěráků, v úhlech polygonu stojí přípory tesané ze žuly. Síť klenbová se sbíhá v okrouhlém svorníku, zdobeném šesticípou hvězdicí. Vchod do sakristie je tvořen kamenným ostěním a hned vedle se nachází sanktuarium, rovněž lemované ozdobnými kamennými římsami.

Stavitel Johann Zeissl vypracoval roku 1803 návrh na zvětšení tak, že zrušil západní průčelí staré lodi a přiřadil k ní nový širší útvar ve slohu pozdního baroka. Před touto úpravou však bylo ještě přistavěno ke kostelu skladiště a v souvislosti s novým umístěním kazatelny, bylo do něj vestavěno schodiště. Samotné dokončení dostavby proběhlo v roce 1805. V tomto roce, za působení duchovního správce Johana Delphinuse Jeřábka, byla provedena přestavba kostela sv. Kunhuty vybudováním vyvýšené barokní dostavby se zvonicovou věží. Nová loď je čtverec o světlosti 8,5 m, valeného stropu o dvou dvojicích výsečí nad čtyřmi okny a portálem se segmentovým závěrem. Při západním boku se nalézá kruchta na dvou pilířích a pod ní je na stěně nápis, připomínající tuto stavební událost z roku 1805.
Latinský nápis zní: "Haec Pars Aedis Sacraeae Dificata MDCCV Ioanne Delphino Gerzabek Tunc Cap. Loc."

Tato dostavba však zůstala bez zvonicové věže. Dle zápisu farní kroniky byla první věž vystavěna v roce 1824 a byla posazena na nižší kostelní lodi těsně za barokní dostavbou.

Poslední vzhledová proměna kostela sv. Kunhuty nastala přenesením velké zvonicové věže nad západní průčelí kostela a osazením sanktusníku nad presbyteriem staré lodi. Stalo se tak roku 1898 a tato událost je krátce zmíněna i ve farní kronice.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.volny.cz/ou-kostelec/kostel.htm