|
Etnografický region Brněnsko [ Etnografický region ]Zeměpisné vymezení:
Město Brno, jeho předměstí a nejbližší okolí - po Rosice na západě, Kuřim na severu, Rousínov na východě a Hrušovany na jihu. Někdy se hovoří i o takzvaném "širším" Brněnsku, které sahá na severovýchodě až po Drahanskou vysočinu, dále k Vyškovu, Slavkovu u Brna, na jih ke Kloboukám u Brna a na západě k Rosicím, Oslavanům a Ivančicím. Historicko-národopisné vymezení: Uměle pojmenovaná přechodová oblast mezi Horáckem (s Podhoráckem), Hanou a hanáckým Slováckem. Jako název národopisné oblasti se objevuje až ve 20. století. Pro množství "hanakismů" bývá nazývána krajem brněnských Hanáků. Není jednoznačně etnograficky uchopitelná, mísí se v ní rozmanité kulturní a nářeční vlivy - západomoravské, hanácké, německé. Bezprostřední okolí zprůmyslovělého Brna tvoří jakousi indiferentní enklávu s několika výraznějšími obcemi, jež jsou národopisně výrazné a svérázné - např. Líšeň, která si uchovala svoji někdejší rázovitost ještě hluboko do 20. století. V poslední době dochází k obrodě pocitu lokální identity a národopisných zvyklostí v částech Brna, jež bývaly dříve samostatnými obcemi (např. Šlapanice, Jundrov, Komín, Medlánky, Tuřany, aj.). Jako spádové velkoměsto jižní a východní Moravy vytvořilo Brno prostor pro folklorní aktivity lidí přistěhovaných z regionů nebo dočasných studentů či jiných obyvatelů. Lidová architektura: Typ obytného domu, stejně jako hospodářského stavení, je tentýž jako na Hané, nebo navazujícím hanáckém Slovácku. Typická řadová, ulicová zástavba s přízemními domy, které jsou obráceny svojí delší stranou k návsi nebo silnici Stavebním materiálem byla nejčastěji hliněná nepálená cihla "kotovice", později i pálená cihla. Lidová píseň a muziky: Sběru lidových písní z Brněnska se koncem 19. století věnovali nejvíce Lucie Bakešová a Františka Kyselková, později také František Svoboda (z Líšně). Také ve sbírce Františka Sušila jsou zaznamenány mnohé písně z tohoto regionu. Nejstarší doložené nástrojové složení lidových muzik z Brněnska je podobné jako např. na Hané. K tanci hrával samotný dudák, nebo muzikantská seskupení sestávající z dudáka a jednoho až dvou houslistů, doplněné místně malým cimbálem. Z poloviny 19. století je doložena muzika složená ze dvou houslí, dvou klarinetů a cimbálu. Později hrávala k tancům odpoledne dechovka, večer na sále "štrajch". Vzhledem k rozmanitosti obyvatelstva a jeho migraci jsou i folklorní aktivity v samotném Brně zhusta nepůvodní, udržující spíše původní tradice příchozích obyvatel. Nejstarším a nejvýznamnějším sdružením tohoto druhu je Slovácký krúžek , který funguje dodnes. V roce 1952 byl založen Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů, pro mnohé známý pod názvem BROLN, který zpracovával lidové písně z Čech Moravy i Slovenska a spolupracoval s vynikajícími muzikanty a zpěváky ze všech koutů naší vlasti. Dalším významným tělesem, které dodnes v Brně působí, je Studentská muzika a taneční soubor Polana , kteří se dlouhodobě věnují slovenskému folkloru. Vojenský folklorní soubor Ondráš má zase široký dramaturgický záběr. Nelze však opomenout muziky, které zpracovávají a interpretují lidové písně z Brněnska. K těm bezesporu patří Brněnští gajdoši a Líšňáci. Lidový oděv a kroj: V okolních vesnicích i některých městských čtvrtích Brna existuje ještě dnes povědomí o místním kroji a jejich obyvatelé je také při zvykoslovných příležitostech, jako jsou hody, obchůzka královniček, aj., oblékají. Brněnský kroj se díky úsilí místních odborníků znalců a pamětníků pozvedl do obecnější známosti. Mnohé kroje tak byly zrekonstruovány a obnoveny v původní kráse. Lidové tance: V 17. a 18. století pronikl do sousedních oblastí z Hané tanec nazývaný podle místa svého vzniku hanácká nebo také hanácký tanec (jinak cófavá). Brzy a se stal i na Brněnsku nejrozšířenějším tancem a pronikl mezi nejširší lidové vrstvy. Tančil se zde ještě v polovině 19. století a spolu s ním i menuet - minet. Hanácká se postupně diferencovala do několika podob (vláčitá) a postupně splývala s tancem sousedská. Jako protějšek 3/4 hanáckých se objevuje živá skočná v 2/4 rytmu. Kromě těchto se tančila řada tanců figurálních (hulán, kozácká, zahradnická, kalamajka, kanafaska, židovská, aj.) a tanečních her (pometlová, hubičková, Eliška, aj.). Literatura: Národopisné regiony Čech a Moravy Texty: Zuzana Gregorovičová Zbyněk Žůrek Fotografie: Petr Dvořáček Karel Šmirous Zbyněk Žůrek Hudební ukázky: poskytlo Vydavatelství Gnosis Vydavatelství Písnička Videoukázky: František Synek Zbyněk Žůrek Vydáno ve spolupráci s občanským sdružením Folklorum, provozovatelem serveru www.FolklorWeb.cz UPŘESŇUJÍCÍ ODKAZY
UMÍSTĚNÍ
DALŠÍ INFORMACE: http://www.FolklorWeb.cz Typ záznamu: Etnografický region AKTUALIZACE: uživatel č. 372 org. 24, 24.02.2005 v 14:30 hodin součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ® |
|