PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY UVODNI STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA HLAVNÍ STRANA MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ ZLÍNSKÝ KRAJ OLOMOUCKÝ KRAJ JIHOMORAVSKÝ KRAJ PARDUBICKÝ KRAJ KRÁLOVEHRADECKÝ KRAJ LIBERECKÝ KRAJ VYSOČINA PRAHA STREDOČESKÝ KRAJ ÚSTECKÝ KRAJ JIHOČESKÝ KRAJ PLZEŇSKÝ KRAJ KARLOVARSKÝ KRAJ



DOPORUČUJEME
Zpíváme pro radost
 
 

Vynášení Smrti ve Vyškově [ Народные традиции ]

Vyškov
Smrt jede z města... (fs)
Lidový zvyk pravidelně konaný na Smrtnou neděli ve Vyškově
Na Smrtnou neděli 13. března 2005 se vysokým sněhem bělají všechny pláně kolem cest po celé naší zemi. Ukazuje se, že i přes vyšší březnový datum jaro ještě tak brzy nebude. Přesto kalendář lidových výročních zvyků ošidit nelze, a tak se na dohled dvou neděl i přes tento zimní nečas přiblížily letošní svátky velikonoční.

"Vynášení Smrti patřilo mezi jarními obyčeji k nejzávažnějším", připomíná v zádveří vyškovského zámku při strojení slaměné figuríny Smrti vedoucí dětského souboru Klebetníček Marie Pachtová. "Je to prastarý zvyk, který byl v minulosti živě provozován nejen na vesnicích, ale také ve městech. Slaměná figura Smrti je symbolem zimy, nemoci, smrti a všeho, co mohlo člověku škodit. Proto musela být symbolicky zničena, přemožena," dodává houfu zvědavých dětí. Pozorně však poslouchají také všude kolem stojící dospělí.
Vynášení Smrti a chození s Létečkem je prastará dívčí koleda. Na Hané si děvčata zvolila poručnici, která společně s dalšími dvěma kamarádkami nesla v čele průvodu Smrt.
Figura Smrti je zhotovena ze dvou překřížených dřevěných holí ovázaných slámou. Je oblečena do ženského kroje, její "hlava" ovázána lipským šátkem. K tomu M. Pachtová dětem sděluje: "Musíme Smrt na cestu z města pěkně vypravit. Krásně ji oblečeme, dáme jí korále z vyfouklých vajec, do pasu stuhy, na hlavu šátek. Na své poslední cestě musí být pěkně ustrojená." Z jejího vyprávění se děti také dozvěděly zásadu, že vše z čeho je figurína vyrobená a co ji zdobí, je z neživého materiálu, nic z toho již nemůže dát vzniknout novému životu - sláma je vymlácená a je bez klasů, korále jsou svázány z prázdných makovic nebo častěji z prázdných vyfouklých vajec, dříve se užívaly také prázdné černobílé ulity šneků.
Když je Smrt vystrojena poručnici ji zvedne nad hlavu a vyjde s ní na prostranství před vyškovský zámek. Vedle ní jdou děvčata, která drží stuhy ovázané kolem pasu Smrti. Ostatní děvčata, z nichž poslední nese kytici smrkového chvojí připevněného na holi a ozdobenou papírovými růžemi zvanou Májíček, i přítomní dospělí se dle přání hlavní organizátorky spořádaně seřadí do zástupu, a průvod může vyjít.
Smrt jede z města, potokem je cesta.
Však my tó smrť sprovodíme, do potoka ju hodíme.
Neseme smrtku z našeho města,
povězte nám, povězte, kadyma je cesta.


(Zpráva o vynášení Smrti ve Vyškově z časopisu Folklor 3/2005.)
Text a foto: © František Synek, 03/2005

Celý článek dodaný redakcí 25.5.2005:
Smrt jede z města...
Letošní zima držela dlouho a pevně svoji vládu nad našimi kraji, a tak ještě 13. března - na Smrtnou neděli - se vysokým sněhem bělaly všechny pláně kolem cest po celé naší zemi. Silný mráz pominul teprve před několika dny, ale noční mrazivé teploty a každodenní přívaly sněhu stále dávaly tušit, že i přes březnové datum jaro ještě tak brzy nebude. Přesto kalendář lidových výročních zvyků ošidit nelze, a tak se na dohled dvou neděl i přes tento zimní nečas přiblížily letošní svátky velikonoční. A právě jim předchází v lidovém výročním zvykosloví slavnost, vážící se k neděli Smrtné.
"Vynášení Smrti patřilo mezi jarními obyčeji k nejzávažnějším", připomíná v zádveří vyškovského zámku při strojení slaměné figuríny Smrti vedoucí dětského souboru Klebetníček Marie Pachtová. "Je to prastarý zvyk, který byl v minulosti živě provozován nejen na vesnicích, ale také ve městech. Slaměná figura Smrti je symbolem zimy, nemoci, smrti a všeho, co mohlo člověku škodit. Proto musela být symbolicky zničena, přemožena," dodává houfu zvědavých dětí. Pozorně však poslouchají také všude kolem stojící dospělí.
Vynášení Smrti a chození s Létečkem se koná tradičně na dva týdny před Velikonocemi. Je to prastará dívčí koleda. Na Hané si děvčata zvolila poručnici, obvykle nejstarší dívku, která se postarala o přípravu slavnosti a společně s dalšími dvěma kamarádkami nesla v čele průvodu Smrt.
Figura Smrti je zhotovena ze dvou překřížených dřevěných holí ovázaných slámou. Z ní je vytvořena také hlava, ovázaná bílým šátkem, je oblečena do ženského kroje, její "hlava" ovázána lipským šátkem. K tomu M. Pachtová dětem sděluje: "Musíme Smrt na cestu z města pěkně vypravit. Krásně ji oblečeme, dáme jí korále z vyfouklých vajec, do pasu stuhy, na hlavu šátek. Na své poslední cestě musí být pěkně ustrojená." Z jejího vyprávění se děti také dozvěděly zásadu, že vše, z čeho je figurína vyrobená a co ji zdobí, je z neživého materiálu, nic z toho již nemůže dát vzniknout novému životu - sláma je vymlácená a je bez klasů, korále jsou svázány z prázdných makovic nebo častěji z prázdných vyfouklých vajec, dříve se užívaly také prázdné černobílé ulity šneků.
Když je Smrt vystrojena, poručnice ji zvedne nad hlavu a vyjde s ní na prostranství před vyškovský zámek. Vedle ní jdou děvčata, která drží stuhy ovázané kolem pasu Smrti. Ostatní děvčata, z nichž poslední nese kytici smrkového chvojí připevněného na holi a ozdobenou papírovými růžemi zvanou Májíček, i přítomní dospělí se dle přání hlavní organizátorky spořádaně seřadí do zástupu, a průvod může vyjít.
Smrt jede z města, potokem je cesta.
Však my tó smrť sprovodíme, do potoka ju hodíme.
Neseme smrtku z našeho města,
povězte nám, povězte, kadyma je cesta.

S tímto neustále opakovaným říkáním prochází dívčí průvod ulicemi města. Na cestu dívkám chvílemi vysvitlo mezi šedivými mraky sluníčko, jakoby chtělo ulicemi procházející koledníky zahřát, připomenout blížící se jaro a teplo a dát jim naději na nový život, který vzklíčí z osení, z pupenů stromů, ze semen plodin... Mezitím dívčí průvod pokračuje přes náměstí a odtud k blízké řece Hané.
Na mostě nad tekoucí řekou dívky Smrt odstrojí a ponechají jí jen korále ze slepičích vajíček. Poté ji poručnice vhodí do proudu. Aby dobře plavala, házejí dívky za odplouvající Smrtí vyfouklá vajíčka a přitom z mostu zvučně volají:
Smrtka plave po vodě,
nové léto k nám jede,
s červenými věnci,
s žlutými mazanci.

V tu chvíli jakoby však vládkyně Zima z města nechtěla odejít! Náhle, nečekaně a prudce se zvedá mrazivá fujavice a na dívky říkankou vyprovázející Smrt z města i na po březích stojící diváky se v studených houfech snáší chladná směs velkých sněhových vloček a deště. Všichni se více halí do svých kabátů, dívky do teplých barevných vlňáčků a šátků. V tu chvíli se však i v tom předjarním nečase nad jejich hlavami objeví ozdobený Májek. Symbolem nového života, tepla a jara je nevysoký smrček, bohatě zdobený barevnými papírovými růžemi, fábory a závěsy z vyfouklých vajec, na jehož vrcholu je upevněna malá figurka panenky. Dívky se v dešti opět řadí a vesele volají:
Neseme neseme májíček,
uťal ho, uťal ho Janíček,
pěkné zelené, kvitim zdobené, náš stromeček.

Stejnou cestou, během níž mrazivá přeháňka utichá, se vrací od řeky na náměstí k radnici, kde slavnost zakončí hrami a dívčím tancem se znaky chorovodu.
Přitom M. Pachtová vzpomíná: "Nejstarší podoba tohoto jarního zvyku měla dopolední společnou obchůzku všech děvčat s májíčkem, během které vybrala vajíčka, cukr, mouku, krupici, trnky nebo mák a z těchto darů poručnice připravila kolem poledne pro ostatní dívky hostinu."
Mezitím pomyslná "hostina" se koná také letos. Na závěr jarní koledy dostávají děti - krojované i v civilu - jako dárek jablíčko, čokoládu nebo zdobený perníček. Mnohé si na památku ze slavnosti odnášely s radostí také krátkou větvičku z Májku, zdobenou papírovou růží a zavěšeným vyfouklým vajíčkem. Také já dostávám malý dárek na památku. Nejprve sladký perníček od Zdeny Rotreklové s přáním všeho dobrého, která pohotově doplnila svůj vinš o pozvání na říjnový koncert k 30. výročí založení souboru Trnka; smutně však dodává: "Zrušili nám vysokou vojenskou školu a nemáme chlapce. Sháníme, kde se dá. Věříme, že se výročí dočkáme!" Početná dětská drobotina Klebetníčku, hemžící se nyní živě a vesele s dárky kolem, nás vrací z nedaleké budoucnosti do současnosti.
V tu chvíli mi další milou upomínku na dnešní setkání věnuje M. Pachtová. Je to slámou krásně zdobené velikonoční vajíčko a dřevěná stylizovaná panenka - suvenýr dětského souboru Klebetníček. "A víte, pane doktore, že teprve v průběhu 20. století se zvyk společné obchůzky proměnil na Hané nejprve v dopolední koledu dvojic anebo trojic dívek s Májkou a odpolední společné vynášení Smrti. Jak vidíte, dnes provádíme slavnost během dvou tří hodin odpoledne. Smrt vyneseme z města a v řece utopíme. Májek a s ním i nové léto přineseme do našich domovů," dodává na závěr s radostí z pěkného, i když zimou a přeháňkami provázeného odpoledne. Fr.Synek

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

UMÍSTĚNÍ

DALŠÍ INFORMACE: http://www.fos.cz

AKTUALIZACE: Luděk Šorm (FOLKLOR.CZ) org. 24, 25.05.2005 v 00:42 hodin

Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
 
FOLKLORNÍ FESTIVALY
FOLKLORNÍ AKCE
TURISTIKA