Když se lidé usazovali v Železných horách, vybírali si nejdřív příhodná místa, kde se bude dobře hospodařit. Proto tady na nejvyšších místech Železných hor moc lidí nežilo. A i díky tomu je les v přírodní rezervaci Polom hodně starý. Roste tady věky. V dřívějších dobách takhle vypadaly lesy na mnoha místech. Na sušších místech rostly především buky, duby, habry, javory a jedle, u potoků a na mokřinách zase spíš jasany a olše. Byl to les smíšený a listnatých stromů v něm bylo hodně.
Pak přišel člověk a začal v lese kolem svých sídel hospodařit. Potřeboval dřevo na topení, na stavby a taky na různé výrobky ze dřeva. Přirozeného lesa ubývalo. V době, kdy nasavrcké panství a s ním i tohle území vlastnil knížecí rod Auerspergů, už byl prales Polom výjimečným územím.
V hospodářských plánech z roku 1896 je výslovně uvedeno, že majitel, tedy kníže František Auersperg, si přeje, aby zdejší les zůstal jako ukázka bývalých pralesů a nazýval jej Krasoles. Vznikla tu obora. V roce 1933 bylo území pralesa vyhlášeno přírodní rezervací. Je to vlastně jedna z nejstarších rezervací v Čechách. Rostou tu stromy a keře, které známe i z jiných lesů. Ale rostou si po svém. Nikdo je nesází ani nekácí. Starý uschlý strom zůstane na svém místě tak dlouho, dokud nespadne na zem. A pak větve i kmen leží na zemi, slouží jako úkryt nebo potrava broukům a larvám, rostlinám a houbám. Tak dlouho, dokud dřevo úplně nezetlí, nerozpadne se. Zbytečky dřeva dodají nové živiny půdě. Je to koloběh, který se stále opakuje.
