Velikost území, na kterém se rozkládalo Pardubické panství v roce 1845, dokumentuje jeho generální mapa od Josefa Urbana. V roce 1855 bylo panství zastaveno na umoření státních dluhů Rakouské národní bance, od níž v roce 1863 velkostatek v dražbě získala akciová společnost c. k. Rakouský úvěrní ústav pro obchod a průmysl (společně s Leopoldem rytířem von Lämmel), aby ho následně v roce 1881 mohla se ziskem prodat Richardovi rytíři Drasche von Wartinberg (1850-1923). Z té doby dochovaná Mapa panství Pardubice z roku 1882 od lesníka Otakara Seidla ovšem není zcela přesná, neboť nezahrnuje obec Čepí a některé obce vyjmenované v kupní smlouvě (Březhrad, Čeradice, Dašice, Holice, Chrčice, Jankovice, Komárov, Lhota pod Libčany, Lhota pod Přeloučí, Moravanský, Ostřetín, Platěnice, Prachovice, Sedlice, Slepotice, Škudly, Vinařice). Jejím smyslem zřejmě nebylo zakreslit celé území velkostatku, ale prostor důležitý pro lesní hospodaření.
