Rázovitá valašská dědina, jejíž datum založení 4. září 1294 je bezpečně historicky doloženo zakládací listinou, patřila celou dobu pod hukvaldské panství. Leží na úpatí tří beskydských Ondřejníků (Ondřejník, Solárka a nejvyšší Skalka 964 m.n.m.). Kozlovice jsou vsí tzv. silničního typu založené jako dvouřadová lánová ves. V 16. a 17. století byly sídlem valašských vojvodů hukvaldského panství, kteří měli na starosti správu salaší s ovcemi na zadních horách. Pocházeli většinou z rodu Krpců. Jejich osudy románově zpracoval spisovatel Bohumír Četyna a valašské tradice v písních a tancích už 30 let šíří po světě místní folklorní soubor Valašský vojvoda a dětský soubor Valášek. Za třicetileté války byly Kozlovice obsazeny a drancovány vojsky Švédů obléhajících nedaleký hukvaldský hrad. Dodnes je v obci dochována tzv. Švédská mohyla, údajně nad hrobem vojáků. Počátkem 19. století se v okolních polích začal těžit pelosiderit - železná ruda, která se zpracovávala nejdříve v hamrech v nedalekém Frýdlantu nad Ostravicí, později v hutích a železárnách v Ostravě-Vítkovicích. Jako památky po nich zůstaly tzv. výsypy (haldy vytěžené hlušiny), ty však byly většinou v době tzv. socializace vesnice zrušeny a zaorány do družstevních lánů. K těžbě železné rudy patřilo i pálení dřevěného uhlí v tzv. milířích, jejichž památky se také podařilo objevit. Drsná krása dědiny rozdělené potokem Ondřejnice a silnicí v délce asi 7 km na dvě části inspirovala hudebního skladatele Leoše Janáčka, rodáka ze sousední obce Hukvaldy. V hospodě u "Harabiše" při lidových tancovačkách zapisoval slova a nápěv lidových písní a nedaleký Šmiřákův mlýn jej inspiroval k napsání opery "Její pastorkyňa".

DALŠÍ INFORMACE: http://www.kozlovice.cz