Mnohem dříve než o městečku a později vesnici Hoštejně přinášejí prameny informace o hradu stejného jména, který byl vybudován na strmém kopci nad údolím Moravské Sázavy. V době největšího rozkvětu tvořil hradní komplex vlastní hrad - hradní palác (29x9,5 m), obklopený okružním valem s příkopem, který zde stál nejpozději ve druhé polovině 13. století, dále předhradí (46x14 m), vybudované zřejmě ve 14. stol., a do roku 1440 vystavěné předsunuté opevnění.

Hoštejn patřil v posledních dvou stoletích spíše k malým vesnicím, vždyť
v roce 1900 měl jenom 343 obyvatel v 53 domech. Za první republiky se počet obyvatel této převážně české obce s nepatrnou německou menšinou sice zvýšil (na 423 v roce 1930, z toho 19 Němců), ale v roce 1950 po odchodu řady rodin do osídlovaných obcí znovu klesl na 310 osob v 81 domech, aby pak zase pomalu vzrůstal až na 431 obyvatel a 96 domů v roce 1991.
Hrad Hoštejn byl v původní podobě postaven někdy v druhé polovině 13. století. Patřil odbojným pánům z Rýznburka, majitelům Moravské Třebové. Švagr Borše z Rýznburka Fridrich ze Šumburka se v neklidných dobách po smrti krále Přemysla Otakara II. stal postrachem širokého okolí, proto král Václav II. proti němu vyslal vojsko v čele se Závišem z Falkenštejna, který v roce 1287 hrad dobyl a vyplenil. Po Závišově smrti roku 1290 připadl hoštejnský hrad pánům ze Šternberka, kteří spojili hoštejnské zboží se Šilperkem a jimž patřil ve 14. století také Zábřeh. V 15. století se zde střídali různí správci, mj. tu byl hejtmanem přívrženec husitů Hynčík z Frývaldova, ale již roku 1446 byl hrad označován jako "zbořený". Hoštejnské zboží získali roku 1464 Tunklové a natrvalo jej spojili s panstvím Zábřeh. Na pustém hradě snad počátkem 16. století našli opět útočiště loupežníci, takže údajně v roce 1522 dal král Ludvík vyvrátit jeho zbytky až do základů.
Hoštejnské podhradí bylo tehdy označováno jako městečko, které však už v 16. století pokleslo na ves; ta měla před i po třicetileté válce jenom deset usedlých. Také zdejší farní kostel, připomínaný již roku 1350, zanikl zároveň s hradem. Teprve v 18. století zde byla postavena kaple sv. Anny, která byla roku 1815 přestavěna na filiální kostel, při němž byla roku 1892 obnovena také fara. Škola byla v obci zřízena roku 1815. V roce 1834 zde bylo 45 domů a 295 obyvatel.
Situace se změnila po roce 1845, kdy byla vybudována trať z Olomouce do Prahy a v Hoštejně bylo postaveno nádraží. Obyvatelé měli blíže do Zábřeha, kde po roce 1848 sídlilo hejtmanství i okresní soud. Vedle zemědělství a lesního hospodářství nacházeli obyvatelé po roce 1863 obživu také na zdejší poměrně velké pile. Po roce 1918 se v obci znatelná část obyvatel přiklonila k nové československé církvi, ale mezi voliči si udržela největší vliv lidová, tj. katolicky orientovaná strana. Vzhledem k okolnímu lesnímu bohatství se zde objevily i další, i když menší dřevozpracující živnosti.
Pilařský průmysl se v obci udržel do současnosti, je zde též správa polesí a manipulační sklad Lesního závodu v Zábřehu. Zemědělské družstvo vzniklo v Hoštejně velmi pozdě, až v období velkého tlaku v roce 1958. Již v roce 1962 se spojilo s JZD Kosov a s ním pak o deset let později přešlo k zemědělskému družstevnímu komplexu s centrem v Zábřehu. Vedle železniční stanice zde byla v roce 1990 pošta (nyní zrušená), základní škola nižšího stupně, katolická fara, nákupní středisko a restaurace. Je to časté turistické východisko do údolí Březné a Drozdovské vrchoviny.
Na hradním kopci nad vsí zůstaly z bývalého hradu patrné jen zbytky valů a příkopů, většina zdiva byla rozebrána na stavbu železniční trati, kterou připomíná památník v podobě kamenného obelisku z roku 1845. Hrad byl situován na konci ostrožny, která vybíhá do údolí Moravské Sázavy, a skládal se ze tří částí, věže, paláce a jádra hradu. Další památkou v obci je empírové sousoší Nejsvětější Trojice nad obcí z roku 1820.

DALŠÍ INFORMACE: http://hostejn.zabrezsko.cz