Obytný nájemní dům, Nádražní ul. 157, k.ú. Přívoz


Stavba neobarokního nájemního domu s obchodními místnostmi v partru byl postaven podle návrhu architekta F. Neumanna v roce 1998 v nárožní poloze na křížovatce městských tříd a katastrální hranici mezi Moravskou Ostravou a Přívozem, kde uzávírá urbanistickou kompozici města Přívozu proslulého architekta Camilla Sitteho.

Dům pro zámožnější nájemníky má v parteru situovány obchody s výlohami, v patrech byly vždy po dvojici 2-3 pokojové byty s vlastním přislušenstvím. Interiér veřejný i soukromý byl účelně řešen, za důstojnými domovními dveřmi následuje vestibul s terasovými podlahami s imitací barevné mozaiky, stěny a stropy mají štukovou výzdobu, chodby obsahovaly portály a výklenky s amorety. Technicko uměleckým klenotem tohoto domu je tříramenné schodiště z kamenných stupňů na lichoběžníkovém půdoryse včetně kovového zábradlí a svítidla v přízemí.

Jednotlivé byty se diferencovaly jako dvoutraktové, k podestám schodiště přiléhaly předsíně, průchozí pokoje k vnějším fasádám. Všechny místnosti byly prostorné, propojeny dvoukřídlovými dveřmi, často prosklenými s ozdobnými nadveřními nástavci. Eliptický pokoj v čele budovy přináležející k jednomu z bytů na každém patře, obsahoval arkýře a niky a sloužil jako salón. Stropy místností se honosily štukaturou s ornamenty či roslinným motivem, v salónech s centrálním kruhovým figurálním motivem amorků.

K příslušenství patřila rozlehlá kuchyň, sousedící s pokojem pro služebnou, šatna, koupelna a toaleta s větráním do dvora.

V 30. letech 20. století dochází k úpravě střechy dostavbou 3. patra a přepláštění kupole. V 80. letech byl dům rekonstruován pro administrativní účely a osazen typizovanými prvky namísto původních oken, dveří, sklobetonových výplní apod. Byly zrušeny původní dispozice bytových místností, eliptické místnosti byly přepůleny cihlovou příčkou, původní štukatura se zachovala pouze v bývalém salónu v 1. patře, kde byly už tak dost přemalbami zničené štuky nelogicky narušeny již zmíněnou příčkou. V 90. letech 20. století se přidružilo absolutně nevhodné umístění výrobny uzenim s prodejnou, což znamenalo další devastaci interiéru, okachlíkování zdí, další přerušení příčkami, tentokrát v přízemním vestibulu a dovršeno vulgárním aplikováním venkovní reklamy.

V roce 1996 se administrativa SPBH (Státní podnik bytového hospodářství) z domu vystěhovala a v jejich prostorách vznikají ateliéry a hudební zkušebny mladých umělců.
( podrobnosti >>> www.jarnemec.com/barak )
Ty zaniukají v roce 2001.
Na začátku tohoto století se dům dostává do soukromých rukou a je citlivě opravován, místo sklobetonových výplní oken do dvora jsou znovu osazeny velké půlkulaté okna, osvětlující krasné schodiště (bohužel zanecháno mřížoví mezi 1. patrem a přízemím z 80. let 20. století), jež je taktéž opraveno - kamené schody vybroušeny. Mozaiková podlaha vestibulu a mezipater je však zakryta koberci. Prostory v patrech jsou využívány jako kanceláře firem, parterové prostory upraveny.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.jarnemec.com/felixneumann/stavby6.htm