Když se před dvěma sty lety plavilo po dříví ze šumavských lesů po Schwarzenberském plavebním kanálu a řece Große Mühl k Dunaji, aby bylo dopraveno do císařského hlavního města Vídně, dříví nedaleko hornorakouského Untermühl vytahovalo tři sta až tři sta padesát mladých lidí, kteří za prací jezdili pravidelně až od Strakonic. Celé dny velmi tvrdě pracovali, začínali v pět ráno, končili v sedm večer, měli jen hodinovou přestávku na oběd. Večer, když v táboře dělníků, mladých mužů a žen, zářily ohně, zazněly housle, citery a v Čechách tehdy ještě obvyklé dudy, bylo slyšet české lidové písničky, tančilo se. Ředitel krumlovského panství Enst Mayer, který měl na starosti i plavbu dříví, nepokládal tanec za ten nejlepší způsob odpočinutí unavených údů. Byl překvapen, že ráno v pět již strakoničtí opět pracovali, aniž by na nich byly vidět stopy únavy.

Lidové písničky, tanec, plavení dříví, šumavské české a hornorakouské pohádky, to bylo náplní nedělního odpoledne na Jeleních Vrších, které bylo součástí projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. Projekt přivádí po staletích opět lidové písničky a tanec k plavebnímu kanálu.

V pravé poledne nad Jeleními Vrchy zaznělo zatroubení z kravského rohu, Helmut Wittmann tak zahájil folklorní setkání. V novém malém amfiteátru se střídaly jihočeské folklorní soubory Libín-S, Soumrak a Radost.

Po půl hodině se vydala skupinka muzikantů, houf dětí, Helena Svobodová a Helmut Wittmann od amfiteátru přes zaplněné parkoviště a pak lesem k romantickému hornímu portálu tunelu. Děti tam pak slyšely od Heleny a Helmuta rakouskou pohádky O biči, jehle a hadru na mytí, ochutnaly opravdickou kaši, kterou Helmut přivezl, když jel okolo domu, kde měli onen kouzelný hrneček z pohádky Hrnečku, vař, u plavebního kanálu nemohla chybět pohádka O vodníku Žbluňkalovi z plavebního kanálu.

Po pohádkách se přesunulovala opět skupina dětí i dospělých pod jelenohorskou myslivnu na ukázku plavení dříví. Okolo plavebního kanálu byly stovky lidí, mezi nimi i muži v zeleném s plavebnímu háky. Plavební ředitel Hynek Hladík byl po přečtení plavebního rozkazu vyjádřil překvapení, že na plavení přišlo tolik lidí. Hodně jich bylo ale bez plavebních háků. Ti, co byli blíž, dostali za úkol naházet nejprve klády, děti naházely polena, která se pak vydala na svoji pouť po kanálu k potoku Hučice.

Na Jeleních Vrších po skončení ukázky plavení pokračovalo folklorní setkání. Poté, co padly první kapky deště, přesunuly se folklorní soubory i diváci do nedaleké stodoly domu č.p. 13, která zažila "zatěžkávací zkoušku", hlavní ale bylo, že všichni, diváci i účinkující se dobře bavili.

Josef Rosenauer, stavitel kanálu, byl velmi hluboce věřící člověk, který se často modlil i u obrázku Panny Marie v blízkosti křížení plavebního kanálu s Jezerním potokem. Tuto sobotu, 20. srpna, ve dvě hodiny odpoledne proběhne u Rosenauerovy kapličky, jeden a půl kilometru od Jeleních vrchů, na břehu plavebního kanálu mše svatá, kterou budou sloužit dva premonstrátští mniši - Ján Barník, farář z Horní Plané, a Kasimierz Marchaj, farář z rakouského St.Oswald b. Haslach. I tato mše bude návratem ke tradici na Schwarzenberském plavebním kanálu.

Rosenauerova kaplička vznikla původně jako jednoduchá kamenná Boží muka s obrazem Korunování Panny Marie. Později byla tato Boží muka zasazena do jednoduché dřevěné stavby kapličky. Koncem devadesátých let dvacátého století byl obraz malovaný na plechu již tak zkorodován, že byly znatelně pouze obličej Marie a Duch svatý. Dnešní senátor Karel Jan Schwarzenberg nechal namalovat nový obraz, jehož autorem je pražský malíř Jan Vachuda. Kaplička byla znovu vysvěcena před pěti lety, 20. srpna 2000. Nyní, přesně pět let poté se náboženský tradice vrací opět k místu křížení Schwarzenberského plavebního kanálu s Jezerním potokem, k Rosenauerově kapličce Korunování Panny Marie.

[Editace článku: Luděk Šorm] Přehled návštěvnosti