Zájem podpořila také zdařile ve vínové červeni provedená pozvánka s textem barvy šedé, oznamující základní data o tvůrcích a účinkujících koncertu. V jeho průběhu jsme si ve spojovacím průvodním slově sestaveném Jiřím Pajerem a zajímavě prezentovaném formou jednoho mužského hlasu (Jan Gajda st.), zaznívajícího ze záznamu do ztemnělého sálu, připomněli životní osudy novorozence, batolete, hošíka či dívenky, mládence a panny, nevěsty, ženicha, jakož i radostí i strastí života manželského.

Alfou a omegou slavnostního koncertu se tak staly rozverné až humorné, vážné i veselé, celosouborově i komorně ztvárněné epizody z jednotlivých období lidského bytí. V taneční části pořadu jsme se s aktéry mohli vrátit do šťastného, bezstarostného a nezbedného dětství a mládí. Vzpomněli jsme si na peripetie prvních lásek a namlouvání, a po chvíli putovali s regruty do širého kraje. V jednu chvíli jsme dojatě sledovali svatební obrázek, abychom posléze zaplesali nad vtipně vystavěnou scénkou hospodských flamendrů a jejich neméně rozverných manželských poloviček. Upoutala nás posedlost a radost mladých při tancích z blízké Myjavy nebo Horňácka, jakož i vytančenost, zaujetí a grandiéznost projevu bývalých členů souboru při strážnických verbuňcích nebo poutavých strážnických danajích. Vyváženosti a dobrému vyznění celého programu prospělo zařazení stále výtečných "kmenových" zpěváků a zpěvaček (Josef Koštuřík, Marie Holubíková, Jitka Černá, Alžběta Bačíková, Ludmila Pteříková), jako i doprovod tří vyhraných strážnických cimbálových muzik.

Soubor "Žerotín", podobně jako před časem další strážnický soubor "Danaj", se svým příznivcům představil ve velmi dobré konstelaci. Jubilující kolektiv má mladou základnu, s níž vedoucí Eva Vajčnerová evidentně velmi dobře rozvíjí své dlouholeté zkušenosti i znalosti získané od prvního vedoucího souboru Jana Loutchana. Chlapci i děvčata, jejichž průměrný věk určitě nepřekročil 19 let, tvoří na první pohled jednolitý a dobře motivovaný tým. Většina má kvalitní základy taneční průpravy, která je nezbytná pro poutavá a divácky zajímavá scénická horeografická představení. Své velmi dobré technické taneční vybavení doplňují tanečníci a tanečnice přirozeností a temperamentem svého mládí. Výsledný scénický obraz je kompilací všech těchto souborových aktiv. S počtem repríz uvedeného pořadu nebo jeho jednotlivých částí vzroste taneční jistota členů souboru a jejich taneční projev se vytříbí v ještě vyšší stupeň dokonalosti.

Z koncertu, který autorsky připravil Vítězslav Hořák a jehož režii vedla Danuše Adamcová, bylo zjevné, že také vokální stránce je v kolektivu věnována patřičná pozornost. Přirozený pěvecký projev chlapců i děvčat je stylově bezproblémově a čistě tvarován a rozvíjen spoluprací s cimbálovými muzikami. Při sborových projevech je vhodně užíváno dvojhlasů a vokální přednes s dobrou artikulací není poznamenán nejednotností slovního vyjadřování, tak častého u některých jiných moravských souborů, ústícího u nich v problém se srozumitelností vokálních nebo slovních sdělení. Za zvážení by stál ještě větší důraz a zlepšení dynamiky zpěvu ve vztahu k textovému obsahu a k vyjadřovanému citovému prožitku.

Pečlivě byly tvůrčím týmem vybrány vizuální prostředky. Především krojová pestrost byla další ozdobou jubilejního koncertu. V programu byly užity nejen pracovní, všední a sváteční strážnické kroje, ale také kroje kopaničářské, horňácké a bílovické. Jinak skvělé krojové výbavě trochu uškodila skutečnost, že v úvodní části neměla všechna děvčata spodní sukni, čímž nechtěně (opakovaně a v nevědomosti s patřičnou radostí vyvolávající odezvu v sále) nabídla níže pódia sedícím divákům pod rozevlátou zástěrou a svrchní sukní lákavou podívanou do míst, která na scéně až tak často k vidění nebývají... Jednotlivá programová čísla ústrojně doplňovaly vhodně zvolené ekvizity, k nimž patřily předlouhá i malé žile s mašlemi v šlahačkovém pásmu, karafy s vínem a voničky ve svatebním obrázku či tupláky s pivem v rozverném "Zpívání na pivo". Začlenění rekvizit do pořadu bylo smysluplné, jen ojediněle nebylo dořešeno jejich využití v průběhu celého výstupu. Výzdoba scény s šedou barvou pozadí byla jednoduchá a soustředila se na symboly historické části města Strážnice (věže klášterního kostela a Bílé věže) a nápis Žerotín s číslicí 35, barevně vyvedenými kontextu pozvánky ve vínově červené, čímž výtvarná stránka jubilejního koncertu i jeho scénický tvar tvořily jindy u podobných výročí vzácnou shodu a jednotu.

Slavnostní koncert kvalitně ozvučilo Studio Rajchman Dolní Bojanovice nemnoha mikrofony, které nerušily diváckou podívanou, ale vhodným uspořádáním, včetně využití mikroportů u sólistů s party mluveného slova, podpořily celkové vyznění pořadu.

Diváky naopak rušilo časté vstupování tvůrců video- a fotodokumentace přímo na scénu nebo do prostor pod jevištěm. Udivující je to tím spíše, že dnešní filmováifotografickátechnikaa kvalita objektivů i dostatečná intenzita osvětlení scény dává možnost pořizovat obojí dokumentaci bez opakovaných rušivých vstupů do výhledu diváků.

"Alfa a omega folkloristy. Slavnostní koncert souboru Žerotín. Autor: Vítězslav Hořák, režie: Danuše Adamcová, průvodní slovo: Jiří Pajer a Jan Gajda. Účinkovali: stávající členové souboru, zakladající členové a střední generace členů, J. Koštuřík, M. Holubíková, J. Černá, A. Bačíková a L. Petříková. Doprovázely Cimbálová muzika Strážničan s primášem V. Pálenským, Cimbálová muzika pod vedením M. Kolacie a Cimbálová muzika Purkyňova gymnázia ve Strážnici. Strážnice, Dům kultury Strážničan, sobota 16. 4. 2005, 19.30 hodin."