V životě ho provázela jiskra bezprostřednosti, čiré muzikantství, které (jak sám říkal) bylo darem od Boha. Muzika k němu patřila od raného dětství, kdy mu děda v šesti letech koupil ty nejmenší, osminkové housle. V hradišťské hudebce jej bavilo především hraní písniček a přednesových skladeb, což se nedá říci o procvičování a pilování techniky. Zásluhou Jaroslava Čecha, který vedl dětskou muziku "Hradišťánku", se Luboš poprvé dostal na zahraniční festival do Finska a od té doby se mu začal otevírat svět hudby dokořán. Luboš do něho skočil doslova "po hlavě". V sedmnácti letech se stal platným členem muziky "Hradišťan" a po boku Jaroslava Staňka hrál patnáct let. S Jiřím Pavlicou pak dalších dvacet šest let.

Kromě folkloru učinil Luboš několik kratších či delších exkurzí do jiných hudebních žánrů. Na vojně v Prešově, v posádkové hudbě, hrál na trubku, ovládal saxofon, zkusil to v bigbítu, folku, country i jazzu. Vždy s vynalézavostí, nadsázkou, hravostí a humorem sobě vlastním. Byl výborný společník a dokázal bavit sebe i své posluchače nekončícím množstvím vtipů. Když se před několika málo lety konečně rozhodl skoncovat se svobodou a tajně se na Silvestra oženit, byl šťastný, když jej muzikanti překvapili u svatební tabule. Byl šťastný, když v kruhu rodiny a přátel na několik etap oslavil v loňském květnu své šedesátiny. Byl šťastný, když mu téhož roku na Setkání legend v Uh. Brodě dlouze aplaudovali diváci.

Když se na letošním Tříkrálovém koncertě muziky "Hradišťanu" oficiálně loučil v uherskohradišťské Redutě s kolegy v kapele, i s diváky, před odchodem do "hudebního důchodu", nebylo to rozhodnutí dobrovolné. Rozhodly důvody zdravotní. Aktivní hraní přenechal svému nástupci, kterému kamarádsky a nezištně na zkouškách radil a pomáhal zvládnout mnohahodinový repertoár. Důchod trávil společně s manželkou Margitou v Popovicích, ale do Hradiště se často vracel.

Nechce se věřit, že už z pódia nezazní jeho nezaměnitelný hlas, nezazpívá Eště som sa neoženil..., nebo Rež, rež, rež... Muzikantská duše Luboše Svatoše se 20. srpna 2005 vydala, řečeno slovy básníka a muzikanta Otakara Horkého, "na druhý břeh". Bude tam mezi svými. Jaroslav Čech, Jaroslav Staněk, Otakar Horký, Josef Vrzala, Karel Piškytl.

Když obdržel v roce 1991 ve Strážnici cenu Laureát Mezinárodního folklorního festivalu - Za vynikající hudebnost a celoživotní folklorní přínos souboru "Hradišťan", své poděkování vyjádřili diváci bouřlivým potleskem.