Po jedné hodině odpoledne přivítal plavební ředitel Hynek Hladík přivítal hosty v bývalé osadě Růžovém Vrchu. "Jsme na místě, které je pro Schwarzenberský plavební kanál nejdůležitější, zde překonává tu nejdůležitější hranici v Evropě, hlavní evropské rozvodí, ta je důležitější, než hranice politické, tuto hranici vytvořila příroda." Pak již se ujal slova páter Ján Barník, farář z Horní Plané. Hovořil o díle Božím a díle člověka, jakým je i Schwarzenberský plavební kanál. Po té požehnal počínající plavební sezóně.

Gotthard Wagner, představitel rakouského Sunnseitn, poprvé na Růžovém Vrchu spolupracoval s jihočeským souborem Libín-S před více než pěti lety, kdy zde byla odhalena skulptura Rozvodí - Wasserscheide rakouské sochařky Gabi Berger jako součást cesty moderních skulptur překračující několikrát česko-rakouské hranice. Byla to příležitost narušit vnější hranice schengenského prostoru, ukázat možnosti spolupráce lidí z obou stran státních hranic. Dnes se na Růžovém Vrchu setkávají tři ženy ze třech měst, ze třech zemí, Johanna Varner, violoncellistka z bavorského Mnichova, Edith Meixner, saxofonistka a klarinetistka z Vídně a tak trochu domácí, protože z Čech, pražská jazzová zpěvačka Jana Koubková. Každá z nich, poté všechny tři dohromady muzicírovaly, improvizovaly. Po zhruba hodinovém vystoupení odměněném potleskem Čechů i Rakušanů nastal přesun k necelé dva kilometry vzdálenému potoku Ježová / Iglbach.

Ježová / Iglbach. Tam již hráli Rakušan Rudi Lughofer na české dudy s Helmutem Meixnerem na
housle.

Hynek Hladík vyprávěl na břehu plavebního kanálu o jeho historii.
"Schwarzenberským plavebním kanálem se plavilo dříví ze severních úbočí jižní části Šumavy na schwarzenberském českokrumovském panství přes hlavní evropské rozvodí na Růžovém Vrchu k řece Große Mühl a po ní až k Dunaji. Zde se dříví vytahovalo před dalším naložením na lodě či vory plující až do Vídně. K tomu bylo 300 až 350 lidí, tolik personálu na místě v Horním Rakousku nebylo. Proto sem pravidelně chodily pravidelně skupiny mladých mužů a žen ze Strakonicka, aby velmi tvrdě pracovaly od pěti ráno do sedmi večer. Po práci předpokládal ředitel panství, že dělníci padnou znaveni na lože. Bylo to ale jinak, nad táborem v Horním Rakousku zněly české lidové písničky, bylo možné slyšet v Čechách tehdy obvyklé dudy, housle či citery. - Rudi, pojď kvíknout na dudy," vyzval Hladík rakouského dudáka. "Zahraji Vám jednu strakonickou", odpověděl Rudi Lughofer. "Tak takové melodie zněly u ústí Große Mühl." Folklorní sdružení Libín-S přivedlo folklor opět k plavebnímu kanálu v projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. U kanálu se setkávají jihočeské, hornorakouské a bavorské soubory, konají se ukázky plavení dříví, jednou z nich je ta dnešní. Pak zazněl plavební rozkaz, polena plula po hladině, ale to už padaly první kapky deště, nad hlavami duněl hrom.

Na program Sunnseitn i na plavení dříví přišlo zhruba pět stovek z Čech, Rakouska a Slovenska.
Poděkování si vedle hlavních organizátorů, folklorního sdružení Libín-S Prachatice a Sunnseitn, zaslouží i Jiří Borovka ze s.r.o. Meliorace České Budějovice a Pavel Štětina z Nové Pece za technickou pomoc.

NEJBLIŽŠÍ UKÁZKA PLAVENÍ DŘÍVÍ BUDE NA JELENÍCH VRŠÍCH 16.07.2006 V 15:00 HOD.

[Editace článku: Luděk Šorm] Přehled návštěvnosti