Členy a přátele rokycanských folklorních souborů v pondělí 19. února smutně zaskočila zpráva o tom, že je právě v roce oslav 40. výročí navždy opustila jejich umělecká vedoucí Božena Auterská. Úplně jinýma očima teď čteme její vyznání, které připravila pro výstavu v muzeu B. Horáka v Rokycanech: "Souborový život, to nejsou jen pravidelné zkoušky, vystoupení, zájezdy a festivaly, ale také výlety, tábory, hyjty, silvestry, bály, májky, masopusty, první lásky, svatby i pohřby... mnoho krásných setkání s lidmi, se kterými nám bylo dobře." Sama toto krédo naplňovala beze zbytku, vždyť folkloru a především dětem věnovala celý život.

Narodila se 4. ledna 1940 ve Stupně, po absolvování střední pedagogické školy nastoupila v roce 1966 jako ředitelka Domu dětí a mládeže v Rokycanech a o rok později zde založila taneční soubor, který dodnes vystupuje pod názvem Rokytka, s dětskými skupinami Rokytí, Rokytička, Hejhálek a Sluníčko. Předtím jako tanečnice prošla několika folklorními soubory: nejprve v rodném Stupně, následoval soubor Mládí ve Volyni (ved. J. Režný) a taneční skupina při UŠMH v Mariánských Lázních (ved. L. Štorkánová).

Kromě toho, že byla čtyřicet let duší velké rodiny rokycanských souborů, posledních patnáct let stále aktivně pracovala s dětmi v souboru Rokytička. Po prvotním období inspirace chodským folklorem se věnovala především objevování a jevištnímu zpracování národopisných materiálů z Plzeňska a Rokycanska. Z desítek choreografií, často oceňovaných na přehlídkách a festivalech, vzpomeňme alespoň hudebně-taneční obrázky se zvykoslovnou tematikou: Budeme si hrát (1975), U rybníka (1982), Jarní suita (1985), Koně, koníčky a my (1995), Na svatého Štěpána (2003) aj. Její pojetí práce dětského souboru bylo vždy určováno citlivým pedagogickým přístupem. Taneční a hudební folklor svého kraje využívala především jako přirozený prostředek rozvoje dětské osobnosti.

Sama vychovala velkou většinu z více než šesti stovek tanečníků, kteří prošli rokycanským souborem, inspirovala a dále ovlivňovala svoje následovníky, muzikanty, choreografy i pedagogy, takže se Rokytka po čtyřiceti letech může řadit mezi nejlepší soubory svého druhu v České republice a je dobře známá i v zahraničí. To je především zásluha Boženy Auterské, která vždy ctila uměleckou a lidskou poctivost a pravdivost a svými prostředky je uměla přenést na jeviště. U příležitosti oslav výročí založení souboru před pěti lety o své cestě napsala: "Byla to zodpovědnost, starost, radost i štěstí. Byly to kapičky rosy schovávané v dětství a mládí do pomyslného hrníčku, který nám pro osvěžení poslouží po celý život."

S velkou bolestí ze ztráty zvláště blízkého člověka, ale i s nadějí, že půjdeme dál po naznačené cestě, uskuteční bývalí a současní členové rokycanských souborů 26. května 2007 plánovaný slavnostní koncert, i jako poděkování Boži Auterské za to, jak bohatý svět umění a přátelství nám všem otevřela.