Příchodem Mileny k Vycpálkovcům v roce 1962 se naše taneční cesty spojily. V roce 1968 jsme tuto cestu posvětili manželstvím a do dnešního je tato cesta společná. Manželská cesta přinesla dva květy - dcery Milenu (nyní Kmentovou, která se folkloru věnuje) a Marii (která sběhla od folkloru přes sport ke hře na saxofon).
Z počátku jen jako tanečníci, ale později i jako vedoucí a choreografové jsme prošli soubory Rudý šátek, Vycpálkovci, Chorea Bohemica, Danza Bohemica a Kytice.
Kdo nás ovlivnil? Byli to: Jarka Popelová, Eva a Radek Rejškovi, Barbora a Jan Čumpelíkovi, Lída Zámišová, Jaroslav Krček, Ica Pospíšil, Pavel Jurkovič, Václav Bárta a mnozí další.
Nejvíce nás však směrovala Alena Skálová během více jak 20 let tancování pod jejím pedagogickým a choreografickým vedením. Zejména tance "Na kasárenském dvoře", "Selský tanec" a "Karneval" z Vycpálkovské éry a celá éra Chorei Bohemici, zvláště pak komponované pořady "Hloží lásky", "Vojenské písně a balady" a "Ó světe, milý světe" na nás zanechaly nesmazatelné stopy. A zejména Alenin cit pro taneční a choreografické vyjádření hudební a textové předlohy při respektování odlišností jednotlivých oblastí a žánrů. Průprava Aleny Skálové ve spojení s absolvováním různých seminářů a u Mileny s absolvováním Lidové konzervatoře byla asi tou nejlepší školou pro naše současné aktivity se soubory.

Láska k tanečnímu pohybu je pro nás vlastní, proto nám není cizí ani taneční projev zasahující do jiného žánru. A na podzim jdeme do tanečních.
Ač Pražáci, od téměř dětských let jsme vyrůstali a srůstali s lidovým tancem, zpěvem a muzikou. Do tohoto období u Mileny spadá zpívání s maminkou a zděděná tanečnost. Pro mne pak vysedávání u rádia a poslouchání lidové "Písně týdne".
Toto více jak čtyřicetileté období náš život obohatilo nepředstavitelným způsobem. Nádherné večery prožité se souboráky a povídáním Jardy Krčka o všem možném, pana Oldřicha Korteho o hudbě, soustředění a společné dovolené s Choreáky nebo Kytičáři, a nikdy nechyběla lidová písnička. Prožitky z představení, festivalů, setkání s členy jiných souborů a lidí kolem, vznik trvalých kamarádství bez potřeby pravidelných setkání. To všechno nás naučilo cítit, respektovat a milovat lidové umění včetně jeho materiálních projevů. Co všechno je obsaženo v lidovém umění. A dokáže v kterékoliv podobě potěšit v zármutku i veselosti.

Jsme hrdi na to, že se nám dostalo pozvání na sólové vystupování na I. ročníku "Seniorfestivalu 2001" v Petrově u Strážnice a v seniorském pořadu na "Myjavských slavnostech". Účinkování v těchto dvou pořadech bylo zážitkem, který byl pro mne srovnatelným s mojí první Strážnicí. Nejen proto, že jsme se setkali s mnoha lidmi, ale zejména proto, že zaujetí a nasazení účinkujících bylo možná větší než za mlada. A co víc, oni se vrátili na prkna, protože chtěli, protože cítili potřebu svoji lásku k lidovému tanci, zpěvu a muzice sdělit divákům.
Vše co jsme se naučili, prožili a cítíme k lidovému tanci, zpěvu a muzice se snažíme předávat dalším generacím. V současné době je Kytice dětským souborem, jehož je Milena uměleckou vedoucí a choreografkou. Já spolupracuji jako choreograf s Benešáčkem.
Nemáme koníčka, ale náročného KONĚ, který nás provází a bude provázet až do konce. Zkrátka, soužití s folklorem je nádherné a - věřte či nevěřte - je vynikající školou života.

[Editace článku: Luděk Šorm] Přehled návštěvnosti