Jako bývalá občanka Hradce jsem s radostí uvítala také nynější emblém festivalu, který dokonale naznačuje konec bývalého rivalství obou měst a s promyšlenou úvahou vytvořil jedinečný typ folklorního festivalu, který dokáže využít jak historické tradice, tak novodobých forem současného dění.
Autor koncepce celého pořadu, prof. Miloš Vršecký, se za cenné spolupráce Mgr. Jana Čumpelíka pokusil uváženě podtrhnout nejen bohatou tvůrčí inspiraci samotných dějin lidové kultury, ale také přístup autorského zpracování lidového umění v dnešní moderní společnosti, a pro něž si zvolil příznačné heslo "zrcadlení". Nebylo třeba nic měnit na již tradičním rozvrstvení pořadů, na oblíbeném "zádveří" budovy městského magistrátu. Velmi uváženě tu byly provedeny ukázky tradičního podání mužského tance z Uherského Hradiště, představení starší generací tanečníků Old Stars Hradišťanu a provázené muzikou v legendární úpravě primáše a choreografa, předčasně zemřelého Jaroslava Staňka, který byl i tvůrcem následujících tanců z Luhačovického Zálesí. Na ně navázala ukázka tvorby cimbálové muziky a souboru Linda z Otrokovic. Český díl programu pak završily Hudební medailonek v zajímavém přednesu primášem Vycpálkovců a hostujícího Josefa Fialy, píseň Martiny Vlčkové i předsvatební "namlouvání" tanečníků Vycpálkova souboru, půvabného to díla dr. Daniely Stavělové a citlivého hudebního ztvárnění Miloslava Rychty. Závěr nevšedního předvečera vytvořili také slovenští hosté z kopaničářského souboru svým čardášem a verbuňkem.

Druhou nejcharakterističtější atrakcí pardubického festivalu bylo každoroční volné muzicírování souborů na plně osvíceném Pernštýnském náměstí, obklopeného památní rekonstrukcí původní výstavby a jehož návštěvníky byli tentokráte převážně mladí lidé, kteří se také začlenili do celého prozpěvování a nevyhýbali se ani "prověřování" muzikantské stráže v památné Zelené zahradě.
Sobotní dopoledne bylo věnováno zkouškám na nezvyklém obrovském jevišti Kongresového centra Aldis v Hradci Králové a tradiční návštěvě Piletického památního statku, který svou pohostinností vyvážil nepříznivé počasí, takže nakonec se určený program změnil prozpěvováním a pohotovou úpravou tance v náhradním místě velké stodoly v přátelskou zábavu.

Také odborné dětské programy musely být umístěny na obrovité jeviště zmíněného Kongresového centra, které bylo pro ně naprosto nezvyklým terénem, ale na druhé straně názorně upozornilo na pravidlo dětského vnímání projevu, pro které je charakteristická opora domácího zázemí. Zcela opačným charakterem bylo žertovné škádlení i umělecky již cítěný projev dospělejších generací, na nichž byla nejlépe znát i promyšlená taneční výuka odborně vzdělaných učitelek obou domácích obcí.
Ke skutečnému uměleckému zážitku patřil večerní pořad dospělých souborů, do něhož výrazně přispělo vynikající provedení Lašských tanců (Starodávný I, Požehnaný, Dymák, Starodávný II, Čeladenský a Pilky) doprovázené geniální skladbou Leoše Janáčka, které patří k nejlepšímu dílu choreografky Zdeny Kyselé. K dalšímu choreografickému zážitku patřilo i nové zpracování Daniely Stavělové a skladby Miloslava Rychty s názvem Stojí hruška v oudolí. Nechyběly ani hudebně - taneční ukázky charakteristických tanců Slovácka s doprovodem cimbálové muziky z Uherského Hradiště a Otrokovic. K nejlepším zážitkům patřily hudební produkce Vycpálkova souboru, oživené i jejich hosty i častými spoluhráči, jakými bylo dudácké vyhrávání Vladimíra Kovaříka a muzicírování primáše Vycpálkova souboru Martina Terraie spolu se skvělým houslistou a interpretem starobylých písní Josefem Fialou.
Neděle, usmířená s počasím, umožnila další přátelské setkání českých a moravských souborů na druhém nádvoří pardubického zámku a v Hradci přátelské setkání dětí na prostranství před Aldisem, pro které bylo zvoleno půvabné heslo: Malý ptáček - křiklavý zobáček!
Nezůstal opuštěn ani pardubický Příhrádek, nejšikovnější prostor pro pestrou směsici dětských programů, který vyučil i řadu domácích dětských souborů.