PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY UVODNI STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA HLAVNÍ STRANA MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ ZLÍNSKÝ KRAJ OLOMOUCKÝ KRAJ JIHOMORAVSKÝ KRAJ PARDUBICKÝ KRAJ KRÁLOVEHRADECKÝ KRAJ LIBERECKÝ KRAJ VYSOČINA PRAHA STREDOČESKÝ KRAJ ÚSTECKÝ KRAJ JIHOČESKÝ KRAJ PLZEŇSKÝ KRAJ KARLOVARSKÝ KRAJ

ENCYKLOPEDIE FoS
Základní informace o FoS ČR
Adresář FoS
Partneři FoS
Folklorní festivaly FoS ČR
Folklorní soubory FoS ČR
Folklorní materiály
Folklorní projekty
Folklor a media
KALENDÁŘ FOLKLORU
Folklorní akce a lidové umění
Festivaly FoS ČR
ZAHRANIČNÍ AKTIVITY FoS
Zahraniční aktivity
Zahraniční festivaly
Výměny a nabídky
Kolečka a půlkolečka
AKTUALITY A ZPRÁVY
Aktuality, novinky, zprávy, ...
Poskytované dotace
Archiv článků
FOLKLOR A TRADICE
Časopis Folklor
Folklor a lidové tradice v ČR
Etnografické členění ČR
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla
Kroje a lidové oblečení
SLUŽBY
Vyhledávací centrum
Pro registrované

Časopis FOLKLOR


DOPORUČUJEME
Zpíváme pro radost
 
 

Tiskové zprávy a články

Původ jména řeky Opava

Pod majestátnou horou Praděd vyvěrají četné prameny, které se níže slévají v zurčící potůčky a ty zase pod horou v divokou řeku pospíchající nádhernou jesenickou přirodou. Na východ do poklidné nížiny. Tam již ztiší svůj tok a svoji životodárnou sílu nabízí každému, kdo ji ke svému životu nutně potřebuje.
Za časů zastřešené již dávnou minulostí, se do jejího údolí přistěhovali z neznámých končin lidé, aby zúrodníli panenskou přírodu a našli pro sebe a další pokolení nový domov, Těžce, skromně a poctivě se takto živili, pomáhaje přitom jeden druhému. Mocný horský duch Praděd se zalíbením sledoval jejich počínání a pozoroval jejich praco-vitost. Rozhodl se proto, že je za to po zásluze odmění. Zavolal si proto k sobě svého vrchního šotka Opu, aby mu dal klíč od podzemních pokladů. Přikázal mu, aby ho bez meškání odevzdal těmto dobrým a pracovitým lidem, aby se jim otevřela cesta ke zlatu a bohatství. S nevýslovnou radostí uposlechl Opa rozkazu svého dobrotivého Pána a ihned spěchal s touto dobrou zprávou k lidem.
Když jim dával zlatý klíč, podíval se jim do očí a pravil : "Můj mocný Pán Vás zdraví a posílá Vám tento vzácný dar. Klíčem otevřete nesmírné bohatství ukryté pod zemí a z něho Vám bude proudit říčkou zlato. Přesívejte pak písek, který s sebou voda ponese a určitě jej najdete. Ale pozor! Vzkazuje Vám můj vládce, že tohoto vzácného daru budete jen potud užívat, pokud zůstanete poctiví a dobří jako nyní. Běda, nezůstane-li Vaše srdce čisté jako dosud.! Klíč se jinak ztratí a zlaté prameny se navždy uzavřou. Buďte proto toho navždy pamětliví a dbejte velmi přísně těchto rad mého Pána."
Lidé, po tomto pohádkovém zjevení chtěli šotkovi ze srdce poděkovat,ale ten se jim ztratil jako pára nad hrncem. Lidé rádi uposlechli a vydali se nedočkavě k řece. Začali přesívat písek. A světe div se! Opravdu v něm nalézali mnoho drobných i větších zlatých zrnek a nazvali přesívání písku z řeky rýžování zlata. Šťastlivci zlatá zrnka prodávali do měst a velmi brzo zbohatli. Za takto získané peníze si najali chudé lidi z okolí. Práce jim přestala vonět. Odívali se do nejdražších šatů, jedli jen vybraná jídla a nouzí pohrdali. Jenže, jak už to na světě chodí, zapomněli na svou bývalou chudobu a žili nespravedlivě odměňované práce dělníků. Z bohatství vznikala mezi nimi jen závist a hádky. Docházelo mezi nimi k soudním sporům i k vzájemným nelítostným soubojům.
Když viděl tuto bezmeznou lidskou zášť a nenávist mocný duch Praděd, velice se rozhněval a pokynul rukou svým poddaným šotkům. V tomto okamžiku se ztratil zlatý klíč a uzavřel se na sedmero zámků spolu sed zlatým pískem. Marně se v něm lidé nadále přebírali. Žlutý kov se už nezatřpytil. Rýžování proto museli zanechat a nikdy už nebylo a nebude obnoveno.
Navždy se před lakotnými zraky uzavřely Pradědovy poklady. Šotkové je od té doby bedlivě střeží na příkaz svého Pána, aby nepronikly z lůna země na povrch a nesváděly, tak ke hříchům.
Jedna památka na zašlou slávu a blahobyt tu přece jen zůstala. Kdysi zlatonosná řeka se dodnes nazývá po šotkovi Opovi - Opavou Stejně se nazývá i město, které na ní leží.
Podle starých pověstí moravských a slezských napsal

Heřman Menzel
Linhartovy 70
Léta Páně 2002

Diskusní fórum čtenářů
(prozatím žádný názor)

DALŠÍ INFORMACE: Heřman Menzel
Zveřejněno 13.10.2003 v 10:57 hodin

Copyright 1998-2025 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
 
FOLKLORNÍ FESTIVALY
FOLKLORNÍ AKCE
TURISTIKA