Na přelomu srpna a září odjeli členové Vojenského uměleckého souboru Ondráš na zájezd do Francie. Zájezd to byl čtrnáctidenní (24. 8. - 8. 9. 2003) a dělil se na dvě poloviny - Dijon a Sarry.
První týden jsme se v Dijonu zúčastnili 57. ročníku festivalu Fetes de la vigue Dijon 2003, kde jsme reprezentovali Českou republiku. Jednalo se o velmi prestižní záležitost, a protože festival probíhá formou soutěže, měl svou zvláštní a neopakovatelnou atmosféru. Kromě nás byly pozvány soubory z dalších 16 zemí světa - Alžírsko, Fidži, Francie, Chorvatsko, Korea, Kuba, Litva, Polsko, Rumunsko, Řecko, Republika de Touva, Severní Osetie, Španělsko, Švýcarsko, Turecko, Uganda, a porota tyto soubory rozdělila do dvou kategorií - tradiční a stylizovaný folklor. My jsme si pro svých soutěžních 15 minut připravili hudebně-taneční blok sestavený z českých tanců Dřeváčkový, Holubička, Furiant a Skočná. Nervy to byly převeliké, neboť všechny soubory byly opravdu výborné (nejlepší ze svých zemí), ale myslím, že jsme v tvrdé konkurenci obstáli a dostáli hokejovému heslu: My vám ty medaile přivezeme... Tak tedy, kdo obsadil stupně vítězů? V kategorii stylizovaného folkloru: 1. místo Republika de Touva, 2. místo Kuba, 3. místo Ondráš z České republiky a v kategorii tradičního folkloru: 1. místo Severní Osetie, 2. místo Rumunsko, 3. místo Fidji. Porota měla velmi těžkou úlohu, protože podle mého názoru nelze srovnávat obřadní bojové tance na Fidji, temperamentní show v rytmu samby z Kuby a české lidové párové tance. Avšak diváci byli rozmanitostí a pestrostí světového folkloru nadšeni a my jsme byli rádi, že jsme jedni z těch, kteří mají vždy největší potlesk.
Absolvovali jsme také řadu doprovodných vystoupení a průvodů nejen v krásném historickém centru Dijonu, ale i v okolních městech, a také řadu hromadných, pro nás nezvykle dlouhých obědů (třeba i 3 hodiny). Velice příjemný čas jsme strávili na obědě s prezidentem festivalu a ostatními členy výboru, kde jsme si i zahráli, zazpívali, zatančili a samozřejmě se dobře najedli.
Odjížděli jsme neradi, neboť nám ostatní soubory za týden společného soužití na vysokoškolských kolejích opravdu přirostly k srdci, nicméně kromě domácích pálenek se povyměňovali i adresy (hlavně s polskou skupinou, která bydlela o patro níž) a jelo se dál.
Druhá část zájezdu měla zcela jiný charakter. Mysleli jsme si, že po náročném týdnu v Dijonu si u přátel v Sarry pěkně odpočineme, ale byl pro nás připraven pěkně náročný program. Spousta výletů i celovečerních představení. Navštívili jsme také Paříž, ale jen na pár hodin, což byla velká škoda, protože jsme jen stačili vylézt na Eiffelovku, trošku se porozhlédnout a hurá zpátky. Myslím, že pro většinu byla největším zážitkem prohlídka vinných sklepů, kde je uloženo pravé šampaňské Mercier, protože městečko Sarry se nachází v kraji Champagne. Projížděli jsme se vláčkem po několik desítek kilometrů dlouhých sklepích a kochali jsme se. Tolik lahví pohromadě jsem ještě neviděla.
V Sarry jsme bydleli v rodinách členů skupiny historických tanců Sarry 1900, s níž Ondráš udržuje přátelství již více než 10 let. Pobyt to byl velmi příjemný, všichni byli ohromně vstřícní, dokonale se o nás starali a snažili se, abychom se u nich cítili co nejlépe (zdravím Jean-Claudea a Martine). Ostatně jako vždy.
Poslední den se konal bleší trh, takže se nakoupily ještě nějaké drobnosti domů, rozdaly se dárky a než jsme se stačili rozkoukat, byl čas odjet. Moc se nám domů nechtělo. Ale už se těšíme, že příští rok přivítáme Sarry 1900 u nás a oplatíme jim jejich pohostinnost.
