Letošní zimní masopustní sezóna plesů a bálů je již za svou polovinou. Každý rok slavné i méně okázalé plesy a bály pořádají ve svých obcích místní sdružení a organizace. Bývají to večery slavnostní, na kterých se všichni sousedé i vzdálení známí podílejí, dobře baví a srdečně veselí. V kruhu svých přátel a kamarádů zapomínají na své pracovní nebo rodinné strasti a dovedou dát průchod přirozené náladě a prožitku krásného okamžiku a sdílené radosti.

Lidský život přináší i chvíle smutné. A tak se jedni a titíž přátelé a obyvatelé sejdou o sobotním odpoledni v nevelkém kostele, aby se se smutkem v srdci rozloučili a na poslední cestě doprovodili svého kamaráda a souseda. Nad otevřeným hrobem tichou modlitbou uctí památku zemřelého a na jeho počest si v nedaleké hospůdce cestou domů připijí slivovicí. Ten den však určitě ne poslední. Večer se sejdou na společné zábavě. Život jejich pospolitosti pokračuje v závěru dne i bez zemřelého souseda dál, a střídá smutek ze smrti i radost ze života a zdraví.

Je tomu tak i v lidové kultuře. Koloběh radosti a zármutku zde našel svůj odraz v podobě konce plesového období. Začátek třetí dekády února přinese s sebou ukončení zábav veselými taškařicemi a průvody masek, obchůzkami medvědářů, lidových maškar, skakúnů a babkovníků či tanečníků tance podšable a smuteční akt hraného zármutku při pochovávání nebožky basy. Neplačte, že sem odešla, ten klid a mír mi přejte, jen v srdcích věčnou vzpomínku si na mne uchovejte!, sděluje právě došlé "smuteční” oznámení a text pokračuje: Dočasně nás opustila naša drahá a milovaná paní Barbora Ubručaná - Smyčcová. Zemřela za nemalého přispění pánů Müllera a Thurgau a asistence pána Červotoča v požehnaném věku. Našu drahú zesnulú doprovodíme na poslední cestě k jejímu šestitýdennímu odpočinutí za břéskání cimbálovéj aj dechovéj muziky, fašankových maškar a všeckých smutečních hostů v závěrečnéj části fašankové zábavy...

A tak se v životě lidském i v projevech tradiční lidové kultury střídá radost a veselí se smutkem a zármutkem. Čas zahojí lidskou bolest a zármutek ze smrti; v lidovém zvykosloví vystřídá po šesti týdnech žal potěšení z probouzející se přírody, také z nové radosti, v podobě církevních velikonočních slavností a lidových velikonočních radovánek.

Příjemné blížící se jaro přeje