.... nemiluje i cizího, kdo nectí svou národnost, nezná ctít i jinou. (B. Němcová)

Umět zazpívat jiným i sobě pro radost, umět zatančit sobě i jiným pro radost, umět zahrát sobě i jiným pro radost a potěšení, to je velká deviza některých našich folklorních souborů, které poctivě a pokorně slouží podle svých podmínek a možností lidovým písničkám, tancům i muzice. V posledních měsících jsme měli možnost setkat se s několika takovými kolektivy. A byla to setkání nezapomenutelná pro nás i pro naše a zahraniční návštěvníky, kteří zde byli na pozvání agentury Dvorana.

Krásná Lípa - soubor Dykyta. Jeho vedoucí Jan P. Škoda byl kdysi posluchačem na jednom z prvních školení pořádaných Folklorním sdružením ČR. Museli jsme obdivovat, co všechno soubor dokázal v tomto zapomenutém koutu Čech a jak se s námi dokázal podělit o radost a nadšení tryskající z projevu všech složek souboru.

V Dolní Lomné to byl soubor Odra. Zkušená a poučená ruka Aničky Buroňové tu byla cítit na každém kroku. Přesvědčivý zemitý projev svědčící o hlubokém zakotvení ve svém regionu.

Soubor Ondřejnica ze Staré Vsi nad Ondřejnicí. Soubor systematicky pracující, úspěšný nejen doma, ale i v zahraničí, a přesto ani známka po "akademičnosti" provázející tak často podobné soubory. Zralost a suverénnost projevu a přitom absolutní potěšení.

Prostějov - soubor Mánes. Ta mánesovská Haná nás překvapila a možná i trochu zaskočila ušlechtilostí projevu, noblesou i v razantním dupnutí "po hanácke". S jakým potěšením jsme se učili vázat šátky ke krásným hanáckým krojům.

Poslední zastávka byla ve Velkém Týnci u Týnečáků. A ani ti nezklamali. Připravili večer plný radosti a veselí z toho, co umějí a co je jim blízké.

Pět souborů a každý jiný. Nemluvím teď o regionálním rozlišení, ale o tom, jak každý z nich zvážil své možnosti, podmínky, schopnosti a každý - byť jinak - zaujal. A to není málo.