První prosincovou neděli se v Praze v Divadle U hasičů sešly tři soubory, aby právě v adventní čas potěšily diváky vánočními zvyky, koledami a říkadly z Čech a Moravy. Autor pořadu Vánoční a zimní písně, tance a zvyky aneb Zase přijde jaro Miloš Vršecký pozval na jeviště soubory Rokytka a Rokytička z Rokycan, muziku Rozmarýnek z Prahy a hosta z Moravy, Valašského Vojvodu z Kozlovic.

První část večera se nesla v duchu začátku adventu a jednotlivé zvyky s nevtíravým humorem a mistrovsky stylizovaným jazykem uváděl anděl z rokycanského souboru. Adventní zvyklosti, které naši předkové dodržovali například na den sv. Lucie, sv. Barbory či sv. Ambrože, tak diváci mohli rozpoznat nejen ve zpěvu a pohybu, ale právě i prostřednictvím četby "andělského lexikonu". Mikulášský průvod s maskami staré báby, smrtky, šašků, kominíka, kobyly, selky a různých skřítků překvapoval i v hledišti svou rozverností, a jakmile se objevil Mikuláš ve vysoké bílé čepici a s berlou, i neposední andělé se pokorně zařadili do reje štědrovníků. Tanečně zpracovaná koleda Teče voda, vodička (choreografie Jan Malík, hudba Zdeněk Vejvoda) pojednávala o Ježíšovi a Panně Marii a snad až na malé pěvecké zaváhání sólisty předvedli rokycanští pohybově i výrazově čistý drobný útvar tanečního divadla, prostorově velmi nápaditě řešený.

Tanečníci a zpěváci z Kozlovic ve své Štědrovečerní suitě zaujali především přirozeností. Valašští pastýři ve veršovaných říkadlech vinšovali hojnost, zdraví a spokojenost. Čistým hlasem a bezprostředním projevem se ke koledování přidala i sólistka z Valašského Vojvody a na chvíli tak dala zapomenout na ten předvánoční shon kolem nás.

Poněkud rozpačitě až akademicky v tomto kontextu působila muzika Rozmarýnku z Prahy. Koledám v jejich podání chyběl pohyb i vánoční pohoda. Trochu tak byl narušen do té doby plynulý průběh celého vánočního koledování. Nic se však nedá vytknout zpěvákům ani perfektnímu hudebnímu nastudování. Skladby by se však lépe hodily do samostatného pořadu.

Co ještě dodat? Společné zpívání koled v samotném závěru vtáhlo do vánočního času i toho posledního vzdorovatele a moravští i čeští koledníci diváky naladili na blížící se svátky.