Soubor valašských písní a tanců Vsacan připravil slavnostní galaprogram k 60. výročí svého založení. Uskutečnil se 15. listopadu 2003 v Domě kultury ve Vsetíně. Pro všechny přítomné to byl opravdu nezapomenutelný zážitek. Hudba, tanec, zpěv, průvodní slovo. Vše seřazené do pěti vět plus prolog a epilog. Takový průřez z jejich činnosti. Precizně sladěné, režijně výborně připravené.

Hlavně na všech zúčastněných bylo znát, že to šlo všechno ze srdce. A těch gratulantů, co se sešlo! Přátelé z blízka i daleka a nejen ze zlínského kraje. Zástupci Folklorního sdružení ČR a okolních valašských souborů. Prezident souboru Oldřich Štroblík a umělecký vedoucí taneční složky Vladimír Pavelka (oba tito všeumělci jsou též jubilanti) nestačili přijímat gratulace, kytice a dary.

Uznání si zaslouží všichni, kdož se podíleli na choreografiích, jako např. Jan Čumpelík, Jiří Pospíšil, Vladimír Pavelka, Miroslav Ekart a Zdenka Jelínková, která nabádá k čistotě projevu a držení těla. Obdivuji současnou taneční složku, která perfektně předvedla vše, co ji její předchůdci naučili. Nejvíce mě zaujala pásma např. Lužanské točené, Starodávný tančený střední generací, ale i premiéra pásma Pocta L. Janáčkovi. V epilogu vše umocnil Zbojnický a závěrečný tanec. Potlesk a nadšení diváků nebral konce.

S tímto souborem, hlavně se seniorskou složkou, jsem spjata téměř "pupeční šňůrou", protože náš Valašský krúžek v Praze, vedený tehdy prof. Kamilou Mošovou z Valašského Meziříčí, které bude - tento rok 13. června - považte 90 let!, měl přátelskou družbu a přebíral vlastně jejich program. Oni nás učili; např. Zdenka Skraškrabová, Dušan Růžička i další za námi jezdili až do Prahy. My jsme zase velmi nadšeně jezdili na Valašsko sbírat rady a zkušenosti. A tak se není co divit, že jsem se tímto večerem vrátila do svého mládí. Setkala jsem se též se svými přáteli z tehdejšího souboru. Mohli jsme si zavzpomínat s Jurou Ekartem, který byl mým tanečníkem téměř na všech tradičních Moravských plesech v Praze, s Martou Pardubovou a Ferou Orolinem - tenkrát studenty medicíny, dnes manžely žijícími stále na Vsetíně.

Tento vzpomínkový večer jsem příjemně ukončila při besedě u cimbálových muzik Milana Mlčáka a Rudy Magdona až do 2. hodiny po půlnoci.

Děkuji za pozvání, milý Oldo Štroblíku, a přeji všem mnoho dalších úspěchů. Na nová setkání se těší