Jak to začalo? Snad již tehdy, kdy má babička otvírala magický šuplík u skříně a přebírala své životní relikvie. Mezi nimi byly i zbytky jejího kroje. Viděla jsem úctu, kterou chovala k obsahu tohoto šuplíku. Ráda jsem poslouchala její vyprávění a vzpomínky na dobu, kdy v kroji chodila. Sedávala jsem s ní při chvílích ruční práce, draní peří u sousedů i při letním sedávání sousedek na schůdkách před domy po májových pobožnostech. Snad to, co člověk pozná v útlém dětství, ovlivní nejvíce jeho životní dráhu.

Léta ubíhala jako voda v řece Bystřičce a přišel rok 1975. Velká Bystřice oslavovala 700 let založení obce. Součástí oslav byla ukázka hanácké svatby. Vytvořil se velký kolektiv mladých lidí a začalo se s nacvičováním. Písně, tance a zvyky, vše nás učila paní učitelka Anna Schwarzová, která vždy stála u nácviku národních písní a tanců v obci.A tak vznikl soubor Haná Velká Bystřice. Proč to píši tak podrobně? Roztočil se totiž kolotoč, který se, doufám, nikdy nezastaví. Je tomu téměř 30 let a z malé skupiny šesti párů je obrovský kolektiv.

Hned na začátku činnosti jsem tíhla nejvíce k čemu jinému než ke kroji. Poznala jsem jedinečnou osobu, jejíž znalosti o kroji doposud nikdo nepřekonal, a to paní Boženu Langovou z Příkaz u Olomouce. Její vztah ke kroji a vůbec k lidové kultuře byl téměř posvátný a dokázala náš všechny,kteří jsme se s ní setkali, získat a připoutat k tomuto odkazu.

Přestože se kroj stal mou láskou opravdu na celý život, musel ustoupit potřebnějším věcem. V roce 1983 byl založen dětský soubor Slaměnky a mé místo v čele souboru se stalo na plných dvacet let.

Sama z učitelské rodiny jsem trochu znala práci s dětmi a hned od začátku v roce 1984 se stala uměleckou vedoucí tohoto kolektivu spisovatelka Helena Lisická. A tak Slaměnky začaly získávat své místo ve folklorním světě. Později stejně tak soubor Králenky, který vytvořila starší děvčata.

Kdo drápkem chycen, je uvězněn na věky. To je snad osud mého manžela - Jana. Společně jsme se zúčastnili hanácké svatby v roce 1975 a společně byli zakládajícími členy souboru Haná Velká Bystřice. Společně jsme tvořili taneční pár pod vedením MVDr. Aloise Běhala.

Jeho pěvecké nadání objevil PhDr. Jaromír Borovička a na další léta tak určil jeho zařazení ve folklorní činnosti.

Postupně jsme společně mladé kroje vyměnili za věkově starší. Tanec nám však bytostně chyběl. Vložili jsme proto své zájmy a záliby do založení malé taneční skupiny starších pod názvem Tetke a stréci. V užším kolektivu pod vedením paní Heleny Lisické jsme celkem šest let ve svých tanečních programech vždy u příležitosti festivalu Lidový rok ve Velké Bystřici ukazovali tance našeho regionu v jejich původním zápisovém provedení. Byla to krásná práce.

Tak šla léta práce. Léta krásných programů paní Lisické, krásných písní, tanců, říkadel, zapomenutých a objevených zvyků. V rámci hledání pramenů seznámení se vzácnými lidmi, muzejními pracovníky, besedy s osobnostmi "velkého folklorního světa”. Nemohu v tomto krátkém vyznání jmenovat všechny, kteří tvořili mou cestu za krásou lidového umění - jednu však vynechat nemohu - paní Zdenku Jelínkovou. Právě ona a Helena Lisická mě přivedly k práci na rekonstrukci krojů z Lipenského Záhoří pro taneční pár Věra Grygarová a Jaromír Skopal z Veselíčka. Seznámila jsem se s paní Oldřiškou Čočkovou, Marií Mrvovou a prof. Aloisem Dohnalem. Největší odměnou bylo vidět hotové kroje v tanečním pohybu a jejich zařazení do života. To je ta energie a nejlepší lék.

Co na závěr? Snad jen to, že z malého semínka zasazeného do dětské dušičky vzešla velká láska k rodnému kraji, k lidem, k těm, co dokázali vtisknout do našich písní, tanců a zvyků tolik moudra a krásy. Úcta jim.