Podobně jako v minulých letech jsem měl možnost během uplynulých měsíců navštívit řadu folklorních akcí, přehlídek a festivalů a rád se se svými postřehy a zážitky s vám podělím.

Festival seniorů se koná v areálu vinných sklepů Plže v Petrově u Strážnice. Ono podmračené sobotní odpoledne jsem do tohoto architektonicky zajímavého místa, s desítkami často i několik staletí starých sklepů (v některých z nich jsou zachovány staré obilní jámy), zavítal společně se soubory z celé České republiky a také z blízkého slovenského pohraničí.

Petrovský Festival seniorů má vlastní atmosféru, skvělou náladu čerpající z nezaměnitelného prostředí a navštěvuje jej specifická divácká obec, pocházející z konzervativních obdivovatelů a milovníků krojů, lidového zpěvu, hudby a tance v onom příznačném pojetí scénického folkloru, které je typické pro 70. až 90. léta minulého století. Jejich počet a počet návštěvníků záleží na sestavě účinkujících souborů. Větší zastoupení slováckých "starých týmů" přivábí (alespoň dle mého domnění) početně širší diváckou obec z blízkého okolí. I přes menší diváckou účast byl Festival seniorů opět příjemným setkáním "starých gard známých a kamarádů" ze souborů, kteří společně s účinkujícími v Petrově opět prožili vzrušující chvíle před vystoupeními i následný veselý, písněmi a hudbou protkaný večer i následnou noc.

Následující nedělní odpoledne jsme navštívil závěrečný pořad Dětského festivalu ve Skoronicích u Kyjova. Nevydařené počasí přimělo pořadatele odvolat účast řady souborů a akci přemístit z prostředí nádvoří státního zámku Milotice do teplého sálu skoronické radnice. Změna místa nic neubrala na zaujetí především domácích dětí předvést co nejlepší představení hrstce nejvěrnějších diváků - babiček, maminek a sourozenců. Vystoupení domácích, ale také hostujících souborů z Oravské Staré Vsi a z blízkého Vracova byla zajímavá pro srovnání různých přístupů k scénické prezentaci dětského folkloru a zvykosloví. Zkušení a dětsky přirození domácí se střídali s technicky a tanečně zdatnými slovenskými kamarády, kteří udivovali choreografickými nápady i scénickým ztvárněním svých čísel. Oba tyto soubory doplňovaly ukázkami svých tanečních pásem menší i větší vracovské děti. Škoda, že festival nemohl být mít své vyvrcholení v milotickém zámku pro širší veřejnost, neboť jeho přípravě skoroničtí věnovali mimořádnou pozornost. Doufám jen, že nezatrpknou, a věřím, že v budoucnu jim se vynaložená námaha a získané zkušenosti určitě vrátí.

O týden později chlapci souboru Lúčka i jejich nejbližšími kamarády z ostatních místních souborů provedli ve Svatobořicích-Mistříně slavnost kácání mája. Máj vysoký necelých 25 metrů zdobil naši obec - podobně jako ve stovkách dalších - po celý květen. Náročné stavění proběhlo za četné účasti mládeže i dospělých koncem dubna. Dva spojené borovicové kmeny pořízené z obecního lesa a nastavené barevnými stuhami vyzdobeným borovicovým vrškem se státní vlajkou, dlouho při kácení odolávaly úsilí a snaze chlapců i jejich starších rádců. Teprve řádné odkopání zeminy, kvalitní úvaz řetězů k ručnímu zvedáku a jeho pevné podložení přineslo úspěch v podobě pomalého povalení symbolu jara a jeho úplné pokácení. Přítomné malé děti a děvčata vršek odstrojili, státní symbol vrátili do sucha krojové skříně, aby po roce opět zavlál na naší obcí a všem dával na vědomí, že tradice a lidové zvyky jsou součástí našeho života.

Proměnlivé, chladné a deštivé počasí jara tohoto roku folklorním přehlídkám konaným v přírodních areálech příliš nepřálo. Nervy a trpělivost pořadatelů pořádně potrápilo také v Tvrdonicích především v sobotu odpoledne. Z toho důvodu byl zrušen průvod dětských souborů a jejich pořad byl přesunut do nevelké sokolovny. Desítka dětských kolektivů z Podluží i z dalších oblastí Slovácka s řadou talentů a velmi dobrých interpretů zde v hlučném a přehřátém prostředí nevětraného a přeplněného sálu předvedly pro velké přírodní jeviště připravená pásma. Dětské výkony byly i v Tvrdonicích v mnohém inspirující. Vynikající a zdařilé i nevyvážené a v některých případech z pohledu odborníka až problémové.

Především mne zaráží často trvalé úsilí vedoucích předvést s dětmi pásma, která jsou vzhledem k jejich věku i schopnostem příliš náročné. U některých souborů je cítit nedostatek metodických rad nebo rozhovorů, které by podpořily jednodušší, ale ve výsledku jistě zdařilejší sestavy scénických pásem.

Večer jsem byl přítomen dalším pořadům již v přírodním areálu. Pořady byly soutěžní - ve zpěvu, tanci a O stárka Podluží a veřejnosti na celém Slovácku známé. Proto mne překvapil v tomto zpěvném, tanečností a živými hodovými i jinými tradicemi proslulém kraji - jímž je Podluží zváno - malý počet soutěžících v jednotlivých "disciplinách". Pěvecké výkony soutěžících byly různé úrovně, která (možná) pramenila z toho, že soutěžící mají jen malé zkušenosti a nevelký počet sólových veřejných vystoupení.

Na rozdíl od dětských přehlídek ve Skoronicích a Tvrdonicích se v Mělníku sešel velmi dobrý výběr úspěšných a kvalitních dětských folklorních souborů z jednotlivých českých krajů a jako host brněnský Slováček. Výběr na přehlídku byl výsledkem krajských kol cyklu Národní přehlídky, jejíž vrcholení bylo v Jihlavě minulého roku.

Ani roční odstup však neznamenal pro vystupující soubory a jejich pásma zásadní proměny. V Mělníku se soubory představily se zdařilými, zažitými a scénicky kvalitně připravenými i prezentovanými soutěžními čísly, které měly možnost doplnit o svá další nejoblíbenější pásma. Děti ono odpoledne na mělnickém náměstí vytvořily pro všechny diváky a návštěvníky i pro sebe sama nevšední a vynikající náladu, kterou nepřerušila ani náhlá bouřka s blesky a hromy přímo nad městem. Kryté pódium i v tom nečase dovolilo (na doslovné přání vedoucích) v pořadu pokračovat před diváky kryjícími se před deštěm v blízkých podloubích. Právě mělnická přehlídka prokázala význam a důležitost průběžných hodnocení připravovaných pásem a jejich postupné "dotažení” v působivá, dětem přiměřená a jejich možnostem i znalostem blízká scénická pásma dětských zvyků, her, tanců nebo písní.

Starobylé město Trnava uvítalo v nevelkém sále divadla 16 finalistů Slávika Slovenska a tři hosty - Zpěváčky z České republiky. Koncert, jemuž byl přítomen i Mistr Petr Dvorský, Miroslav Babjak, Štefan Zima či Darina Laštiaková a další osobnosti slovenského kulturního i společenského života, sestával ze soutěžních vystoupení vítězů osmi slovenských krajů dvou věkových kategorií. Soutěž Folklorního sdružení ČR Zpěváček zastupovali Vendula Kotková, Michal Šabršula a Roman Hoza a u diváků i přítomných odborníků si všichni získali svými vystoupeními úctu a obdiv.

V soutěži zpívaly slovenské děti po našem vzoru jednu píseň s hudbou a druhou bez doprovodu. Výkony soutěžících dětí byly pozoruhodné a na vysoké úrovni. Svého nelehkého úkolu se zhostila na výbornou také doprovodná cimbálová hudba Karpaty. Ovšem je škoda, že soutěž byla jen pro rodiče a nejbližší přátele, chyběla propagace ve městě i okolí, zastoupení pořadatelů z krajů. Na druhé straně dobré orientaci a informovanosti účastníků přispěl programový sborník s proslovy osobností a fotografiemi vítězů minulého ročníku i sympatická moderátorka. Na závěr jen připomenu, že s vítězi Slávika Slovenska i našimi Zpěváčky se budeme mít možnost setkat při pražských říjnových koncertech v Kongresovém centru, na které jsou zdarma lístky k dispozici na sekretariátu sdružení.

Do Strážnice jsem po letech zavítal (po krátkém nočním zastavení v sobotu v noci) v neděli odpoledne především proto, abych shlédl pořad Folklorního sdružení ČR věnovaný 110. výročí narození prof. Karla Plicky a připravený autorskou dvojicí Anna Buroňová a Barbora Čumpelíková. Repríza pořadu se odehrávala na stadionu Bludník v odpoledních hodinách. Pro autorky a realizační tým to po noční premiéře (technicky doplněné promítáním, světelnými efekty a jinou atmosférou umožňující lepší soustředěnost) přineslo několik problémů. Přesto, že pořad velmi dobře sestavený z kvalitních členských souborů FoS ČR, jejichž vystoupení jsou vždy ozdobou každého festivalu, ztratil v denním provedení některé ze svých nočních kladů, byl festivalovým přínosem především v rovině připomnění tohoto velikána české a slovenské kultury.

Následující pořad zahraničních souborů byl zajímavou přehlídkou tanečních, hudebních i písňových kultur. I v něm autor oproti noční premiéře provedl několik korektur. Kvalitní soubory upoutaly temperamentem, nasazením, zajímavými choreografiemi i strhujícími a efektními závěry všechny přítomné diváky a dlouhé aplausy přilákaly i další, kteří snad s příchodem na stadion Bludník váhali. Za nedostatek národní hrdosti (to v případě vedoucích souboru) nebo za dramaturgickou chybu a nedůslednost (to v případě autora pořadu) však považuji skutečnost, že jediný zástupce České republiky v tomto pořadu uvedl (byť zdařile) slovenský taneční repertoár. Nesetkal jsem se s tímto přístupem na jiném festivalu a jen doufám, že to byl "přehmat", který nebude novým trendem pořadů zahraničních souborů ve Strážnici, nebo že tato skutečnost nedá za pravdu těm vedoucím českých kolektivů, kteří v zahraničí trvale uvádějí (více či méně zdařilé, ale jistě efektní) variace slovenských tanců.

A propos! Byť zajímavý, přesto zdlouhavý závěr festivalu s předáváním ocenění před odcházejícími diváky a vyprazdňujícím se stadionem Bludník považuji za nešťastný a významu strážnického festivalu neodpovídající.

Poutní místo Velehrad uvítalo desetitisíce návštěvníků v předvečer Dne slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje na velkolepém koncertu. Jeho protagonisty se letos poprvé s doporučením Mistra Petra Dvorského stali také reprezentanti Folklorního sdružení ČR - úspěšní Zpěváčci Kristýna Plačková, Jana Otáhalová, Tereza Kučná a Jakub Kotal, kteří si mezi věhlasnými interprety získali srdce všech přítomných hostů i diváků. Jejich jednotlivá vystoupení i společný závěr s Mistrem P. Dvorským za doprovodu Cimbálové muziky Hradišťan s primášem Jiřím Pavlicou byl hudební lahůdkou i pro ty největší znalce. Úžasná podvečerní atmosféra mezi diváky i účinkujícími, přátelství a vzájemná podpora, to byly pozitivní atributy slavnostního večera, jehož se zúčastnila také početná garnitura předních senátorů, poslanců i představitelů vlády v čele s premiérem Vladimírem Špidlou.

Po dvou letech zavítala štafeta folklorních festivalů a slavností také do mé rodné obce. V novém pojetí se zde uskutečnil v první dekádě července první programový víkend regionálního folklorního festivalu kyjovské a ždánické národopisné oblasti. Zajímavé pojetí dvou víkendových akcí (druhá se uskutečnila o měsíc později v Miloticích) jednoho festivalu přineslo otazníky, z nichž úspěšný průběh mnohé vyřešil, jiné však trvale zaměstnávají pozornost pořadatelů - Mikroregionu Nový Dvůr, Obecního kulturního domu Svatobořice-Mistřín a Kulturního klubu Milotice.

Kladem festivalu byla skutečnost, že se ho (až na malé výjimky) zúčastnila naprostá většina souborů z regionu s možností delších tematických vystoupení. V programu, v němž převahu měly zdařilé pořady s tematickou náplní, vznikl také dostatečný prostor pro vystoupení četných zajímavých hostů. Zůstane-li pořadatelům názorová shoda a zájem na spolupráci a dalším tvůrčím rozvíjení přijatého ojedinělého festivalového modelu, může být v budoucnu festival na každém festivalovém víkendu svými pořady specifickým sdělením o stavu, rozvoji a stálé podpoře folklorních a lidových tradic v regionu kolem Milotic a Kyjova. To je přáním mým i mých nebližších spolupracovníků.

O tomto zdařilém souborovém týdnu, jehož se kromě našeho souboru zúčastnily kolektivy z Brazílie, Kolumbie, Mexika, Litvy, Maďarska, Gruzie a samozřejmě Itálie, je pojednáno na jiném místě. Přesto mi dovolte jen krátkou zmínku.

Itálie, její přírodní krásy a historické památky, byla vždy mým snem. Nejen proto, že jsem historik, ale také proto, že možnost vycestovat na tamní festivaly se souboru čtvrt století vyhýbala. Teprve letos, také díky velké vstřícnosti a pomoci zahraniční tajemnice FoS ČR pro Itálii - Jitky Horčičkové, jsme přes e-mailovou korespondenci obdrželi spíše než pozvání nabídky - postupně celkem tři během tří týdnů!

Nejprve do přímořského centra Termoli (s podmínkou ještě letos zajistit pobyt Italů u nás - což nebylo reálné), později na Sicílii na festival ve městě Gravina (ten byl - k naší lítosti - z nedostatku finančních prostředků zrušen) a nakonec (10 dnů před odjezdem) do Castelforte, nacházejícím se 70Stručná nabídka uváděla místo a termín. Potvrdili jsme zájem. Žádali (několikrát a marně) oficiální pozvání, adresy či telefon kontaktních osob, charakter a program, způsob ubytování. Teprve 15 hodin před odjezdem přišel od J. Horčičkové e-mail znění: Z ústředí od sekretářky pana L. Alessandra mám potvrzeno, že vás čekají. Mezitím jsme měli již informace o festivalu od znalce italského prostředí Viliama Dekana. Rozhodli jsme se pro cestu (a dobře udělali), i když tuto formu zajištění festivalového pobytu nikomu nedoporučuji. Je příliš riskantní, vždy nemusí vše vyjít jako v našem případě. Italské jednání a příprava akcí je však příliš vzdáleno našim představám o spolupráci a je třeba s touto jejich národní mentalitou v případě zájmu o výjezd počítat... a obrnit se trpělivostí.

(pokračování příště)