|
Desatero Rolanda GirtleraČasopis Folklor 5/04
Jako host Rakouské knihovny se v Plzni 31. 3. poprvé představil známý rakouský antropolog, profesor sociologického ústavu Vídeňské univerzity Roland Girtler. Z jeho temperamentního vystoupení bylo na první pohled zřejmé, že rozhodně není typem "verandového antropologa", studujícího kulturu "divochů" vždy z bezpečné vzdálenosti, natož pak pseudovědcem, nikdy neopouštějícím pohodlí své pracovny. V přednášce vymezil základní pole svého badatelského zájmu, jimiž jsou okrajové sociální kultury pašeráků, pytláků, fotbalových fanoušků, bezdomovců, prostitutek, vězňů, ale také aristokratů, tzv. "fajnových lidí" nebo sedláků. Jeho teoretické postuláty se opírají o léta prováděná zúčastněná pozorování i rozhovory, jimiž se jako badatel dokáže nenápadně včlenit do prostředí pozorované skupiny. Bibliografie jeho děl nás nenechává na pochybách, že Girtler jako jeden z nejvydávanějších autorů si obdiv čtenářů plně zaslouží, neboť se nebojí podat pravdivá svědectví o životě současného člověka, pro nějž nachází trefný termín animal ambitiosum, a to jazykem, který je srozumitelný nejširšímu čtenářskému okruhu.
Protože problematika "terénu" nemůže být folkloristovi cizí, domnívám se, že nebude neužitečné, uvedeme-li zde "desatero terénního výzkumu", jež nám při své přednášce profesor Vídeňské univerzity kladl na srdce:
1. Měl bys do jisté míry žít podle oněch zvyklostí a pravidel, která jsou důležitá pro ty, jež zkoumáš. To znamená, měl bys respektovat jejich rituály, způsob oblékání, zvláštnosti jak při jídle, tak i pití - Si vivis Romae, Romano vivito more!
2. Měl bys být schopen velkorysosti a nezaujatosti, abys rozpoznal hodnotový systém těch, jež zkoumáš a podle jejich chování zároveň posoudil, co ti není vlastní. Je špatné, když se domníváš, že všude jsou zlí a záludní lidé.
3. Nikdy se nesmíš chovat ke svým hostitelům opovržlivě a pomlouvat ty, s nimiž jsi pil pivo, víno, čaj či cokoliv jiného.
4. Měl by mít solidní vědomosti o dějinách a sociálních poměrech příslušníků zkoumané kultury. Proto nejdříve vyhledej hřbitov, navštiv trhy, hospody, kostely nebo jiná důležitá místa.
5. Měl by sis udělat přehled o geografických podmínkách lokality, typu sídel a obydlí, v nichž se odehrává život, který chceš studovat. Projdi pěšky okolí a nezapomeň vystoupit buď na kostelní věž, nebo nejbližší pahorek.
6. Aby ses odlišil od obvyklých "cestujících”, měl by sis pro sebe odnést co možná nejvíce, a poté o tom bez jakýchkoliv předsudků podal zprávu. Proto je důležité, abys měl stále při sobě (vedle jiných poznámek) i terénní deník, do něhož si každý den zaznamenáš své myšlenky, problémy a radosti, ale také hněv, který jsi při výzkumu zažil. Nejenže tě to bude dále inspirovat k dalšímu bádání, ale dovede tě to i k poctivému uvažování o sobě samém, tedy k sebekritice.
7. Musíš si udělat dost času pro "ero-epický” (volný) rozhovor”. To znamená, že na lidi nesmíš pohlížet jako na pouhé dodavatele dat. Měl bys s nimi hovořit tak, aby se cítili být poctěni. Jako člověk musíš umět dobře navázat rozhovor, aniž by ses však vnucoval. Teprve tak se dají na základě pozorování a rozhovorů pořídit dobré informace, a tudíž i kvalitní zápisy.
8. Měl by ses do určité míry snažit dobře odhadnout svého partnera. Jinak by se mohlo stát, že tě napálí nebo obelže.
9. Nehraj si na misionáře nebo sociálního pracovníka. Nepřísluší ti vychovávat domnělé "divochy”. Nejsi soudce, pouze příležitostný svědek!
10. Musíš mít dobrou tělesnou kondici, abys ses cítil dobře jak při tvrdé práci na poli, tak v zakouřených hospodách, v kostele, v "nóbl” restauracích, v lese, ve stáji nebo na zaprášených silnicích. K tomu patří i schopnost kdykoliv jíst, pít a spát.
Marta Ulrychová Diskusní fórum čtenářů |
|