Po počáteční pedagogické činnosti - od listopadu 1929 učil jako profesor dějepisu a zeměpisu na 6 školách na Moravě, na 3 školách v Čechách a na 2 školách na Slovensku - stal se v roce 1953 odborným pracovníkem Krajského muzea v tehdejším Gottwaldově, zaměřeným na národopisný výzkum a předmětnou dokumentaci tradičních jevů života lidu na Moravském Valašsku, zejména pro potřeby Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, jehož byl v letech 1960 -1965 ředitelem.

A. Kubeša patřil především k nejvýznamnějším sběratelům lidových písní na Valašsku, které od roku 1935 zapisoval nejčastěji se svým někdejším učitelem hudby na klasickém gymnáziu ve Valašském Meziříčí Janem Nepomukem Poláškem, s nímž zapsal na 5000 lidových písní z celého území Moravského Valašska; ale zapisoval písně i sám. Zatím co J. N. Polášek zapisoval nápěvy písní, A. Kubeša se důsledně věnoval hlavně fonetickému záznamu autentického znění písňových textů jakož i informací o zpěvácích, obyčejích a zvycích ad. Vedle sběratelství byl A. Kubeša též iniciátorem a organizátorem řady významných folklorních akcí - např. již v roce 1933 Dne slovenských a valašských písní a tanců v Košicích, v r. 1939 Valašského večera v sále pražské Lucerny atd.; byl též zakladatelem a vedoucím Valašského krúžku ve Valaškém Meziříčí a spoluzakladatelem obdobných národopisných spolků na Vsetíně a v několika dalších valašských obcích, spolupracoval i s valašskými krúžky v Brně a v Praze, býval aktivním účastníkem národopisných slavností v Rožnově pod Radhoštěm, ve Strážnici atd. Zkrátka a dobře - PhDr. Arnošt Kubeša se celým svým životem a prací zasloužil o zachování a rozvíjení lidových tradic svého rodného valašského regionu tak významnou měrou, že místo jeho posledního odpočinku na Valašském Slavíně v rožnovském muzeu je nejen plně oprávněné, ale i naprosto zasloužené.